29 Cdo 166/2013
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci
žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6 –
Dejvicích, Tychonova 1, PSČ 160 01, proti žalované JUDr. Janě Dudkové,
advokátce, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, jako správkyni
konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO, TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik,
identifikační číslo osoby 00000345, zastoupené JUDr. Jiřím Novákem, advokátem,
se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, o vyloučení věci ze soupisu
majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
58 Cm 36/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 12. září 2012, č. j. 13 Cmo 136/2008-132, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. září 2012, č. j. 13 Cmo
136/2008-132, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. listopadu 2007, č. j. 58 Cm
36/2007-32, vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce NAŠE VOJSKO,
TISKÁRNA, PRAHA, státní podnik pozemek parc. č. 1837/2 o výměře 43 350 m?,
zapsaný u Katastrálního úřadu Praha – město na listu vlastnictví č. 11, pro
obec a katastrální území R. (dále též jen „sporný pozemek“) [bod I. výroku] a
rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1/ Dne 14. září 1984 byla mezi „Čs. státem, FNMO, zastoupeným Krajskou
vojenskou ubytovací a stavební správou Praha“ a národním podnikem Naše vojsko –
tiskárna uzavřena hospodářská smlouva o převodu správy národního majetku č. 44/19.90 – 29/84 (dále jen „první hospodářská smlouva“), kterou stát převedl na
úpadce správu národního majetku vymezeného v příloze č. 1 této smlouvy. Příloha
č. 1 obsahovala mimo jiné sporný pozemek s označením skladová plocha a
železniční vykládací rampa. Příloha č. 2 obsahovala ujednání, že sporný pozemek
nelze v současné době převést do správy přejímající organizace z důvodu
probíhající investiční výstavby, část tohoto pozemku (vyznačená v pozemkové
mapě) bude dočasně užívána přejímající organizací. 2/ Hospodářskou smlouvou o majetkoprávním uspořádání a budoucím užívání objektu
ze dne 25. ledna 1990 (dále jen „druhá hospodářská smlouva“) uzavřenou mezi
„Čsl. státem, FMNO, zastoupeným Krajskou vojenskou ubytovací a stavební správou
Praha“ a úpadcem se stát zavázal na vlastní náklady objednat zaměření
skutečného stavu areálu, a to do tří měsíců od uzavření smlouvy, a po zhotovení
geometrického plánu předat bezúplatně pozemky včetně sporného pozemku úpadci. Do doby předání byl úpadce oprávněn užívat pozemky bezúplatně a ve stejném
rozsahu a ke stejným účelům, jak byly užívány k 1. lednu 1990. 3/ Usnesením ze dne 20. února 2003, č. j. 76 K 11/2003-44, prohlásil Městský
soud v Praze konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustavil
žalovanou. 4/ Dne 23. února 2007 sepsala žalovaná sporný pozemek do konkursní podstaty
úpadce. 5/ Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. března 2007, č. j. 76 K
11/2003-540, vyzval žalobkyni, aby podala žalobu na vyloučení sporného pozemku
ze soupisu konkursní podstaty úpadce a žalobkyně tak včas učinila. 6/ Podle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 2. května 2007 svědčí vlastnické
právo ke spornému pozemku žalobkyni (České republice) a příslušnost hospodařit
s tímto majetkem má Ministerstvo obrany. Na tomto základě soud prvního stupně ve vztahu k první hospodářské smlouvě
uzavřel, že sporný pozemek nebyl „čsl. státem“ převeden na národní podnik Naše
vojsko – tiskárna a tudíž následně úpadci. Úpadce tak neměl nikdy ke spornému
pozemku právo hospodaření. Naplněna nebyla ani druhá hospodářská smlouva. Podle
soudu prvního stupně tak „právo hospodaření k předmětnému pozemku nebylo
žalovanému převedeno a žalovanému tudíž nesvědčí žádné právo (ani vlastnické či
právo hospodaření), které by opravňovalo správce konkursní podstaty k zápisu
sporného pozemku do soupisu konkursní podstaty úpadce“. Námitkou, že sporný pozemek nemůže být podle § 43 odst. 1 zákona č.
219/2000
Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále
jen „zákon o majetku státu“), předmětem konkursu, se soud prvního stupně
nezabýval, když žalovaná neprokázala, že úpadci ke spornému pozemku svědčí
jakékoliv právo. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím změnil rozsudek
soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, na „vyloučení pozemku parc. č. 1837/2 o výměře 28 797 m?“ ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (první
výrok). Současně rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok). Šlo o v pořadí druhé rozhodnutí odvolacího soudu. První rozsudek ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 13 Cmo 136/2008-61, kterým odvolací soud rozhodnutí soudu
prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že sporný pozemek je „napaden“ nároky
restituentů, které dosud nebyly zamítnuty (a proto nemůže být sepsán do soupisu
konkursní podstaty), k dovolání žalované zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne
30. března 2011, č. j. 29 Cdo 1307/2009-86, a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutečnost, že správce
konkursní podstaty zahrnul do soupisu majetku konkursní podstaty věci, které
mají být vydány oprávněným osobám podle zákonů upravujících zmírnění některých
majetkových křivd (§ 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání,
dále jen „ZKV“), sama o sobě nezakládá právo třetích osob, jež by vylučovalo
zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty. Odvolací soud doplnil dokazování a vyšel dále z toho, že:
1/ V příloze č. 2 první hospodářské smlouvy se strany dohodly, že realizace
převodu sporného pozemku je „vázána na odkládací podmínku, jíž je dokončení
investiční výstavby na sporném pozemku a vyhotovení oddělovacího geometrického
plánu“. 2/ Podle zakládací listiny úpadce ze dne 23. června 1989 přechází na úpadce 1. července 1989 veškerý majetek, práva a závazky zanikající výrobní hospodářské
organizace Naše vojsko, tiskárna národní podnik. 3/ Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 10. listopadu 2008 plyne, že právo
hospodaření ke spornému pozemku je zapsáno ve prospěch úpadce. 4/ Po vydání rozsudku soudu prvního stupně byly vypracovány dva geometrické
plány, které se týkaly sporného pozemku. Dne 6. prosince 2007 byl vyhotoven
geometrický plán č. 1587-207/2007, jímž byla od sporného pozemku oddělena jeho
část. Výměra sporného pozemku (pozemku parc. č. 1837/2) poté činila 28 797 m?. 5/ Následně byl podle oddělovacího geometrického plánu č. 1726-03/2009 ze dne
25. května 2009 ze sporného pozemku vyčleněn pozemek parc. č. 1837/193 o výměře
6 090 m?, který již není sepsán v soupisu majetku konkursní podstaty a byl
podle dohody vydán restituentům. 6/ Dohodou o společném postupu ze dne 20. ledna 2012 se žalovaná dohodla s
osobami uplatňujícími ke spornému pozemku restituční nárok, že restituenti
uplatňují restituční nárok k pozemku parc. č. 1837/193, který žalovaná uznává,
a naopak neuplatňují tento nárok ke spornému pozemku (parc. č. 1837/2 v
současné výměře 22 707 m?). Odvolací soud usnesením ze dne 5. září 2012 připustil změnu žaloby, navrženou
žalobkyní v podání ze dne 26.
března 2012, tak, že ze soupisu konkursní
podstaty úpadce se vylučuje pozemek parc. č. 1837/2 o výměře 28 797 m?. Na tomto základě odvolací soud ve vztahu k pozemku parc. č. 1837/193 uzavřel,
že věcná legitimace k podání žaloby by svědčila pouze restituentům (kdyby
žalovaná nadále trvala na zahrnutí tohoto pozemku do soupisu majetku konkursní
podstaty úpadce). Podle odvolacího soudu je „důsledkem uvedeného závěr, že
žalobkyně není osobou, jíž by svědčilo právo vylučující sepis části sporného
pozemku, tj. pozemku B (pozemku parc. č. 1837/193), ze soupisu konkursní
podstaty“. K požadavku žalobkyně na vyloučení sporného pozemku (o stávající výměře 22 707
m?) odvolací soud předeslal, že úpadce je v souladu s § 31 odst. 1 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, a § 20 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., o
státním podniku, státním podnikem, na jehož právní poměry se použije úprava
obsažená v zákoně č. 111/1990 Sb., s tím, že hospodaření státního podniku
upravují ustanovení § 5 a 6 tohoto zákona. Odvolací soud zdůraznil, že pro převod správy národního majetku z orgánu státu
na právního předchůdce úpadce považuje za rozhodující toliko první hospodářskou
smlouvu. Z ní podle odvolacího soudu jednoznačně vyplývá, že správa národního
majetku se na právního předchůdce úpadce převádí k 1. červnu 1984, což odpovídá
i dikci § 347 odst. 5 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku. Ujednání
o tom, že převod bude realizován až po dokončení investiční výstavby a
vyhotovení „oddělovacího práva“ je podle odvolacího soudu „jakousi odkládací
podmínkou“, jež však nic nemění na tom, že poté, co bude splněna, nastanou
účinky první hospodářské smlouvy. K tomu odvolací soud doplnil, že v průběhu
odvolacího řízení byla vypracována „řada“ oddělovacích geometrických plánů,
které precizovaly předmět sporu, a je patrné, že sporný pozemek již není
napaden restitučními nároky. Odvolací soud neměl za důvodnou námitku žalobkyně, že k dispozici se sporným
pozemkem nemohlo dojít platně, protože neodpovídala § 43 zákona o majetku
státu, podle něhož majetek, s nímž hospodaří příslušné organizační složky
státu, nemůže být předmětem insolvenčního (konkursního) řízení, neboť „v
případě úpadce se nejedná o organizační složku státu a v době uzavření smlouvy
(první hospodářské smlouvy) byla uzavřena hospodářská smlouva odpovídající
ustanovení § 347 hospodářského zákoníku“. Konečně k námitce žalobkyně, že se právo úpadce na převod pozemku do správy
promlčelo, odvolací soud uvedl, že „tohoto práva úpadce nevyužil, což však nic
nemění na tom, že k zaměření areálu platně došlo“.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvody podle § 241a
odst. 2 o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci, a navrhujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. spatřuje dovolatelka v
tom, že odvolací soud přihlédl k novému důkazu (geometrickému plánu ze dne 6. prosince 2007 č. 1587-207/2007), z něhož usoudil na splnění odkládací podmínky
sjednané v první hospodářské smlouvě. Uvedený geometrický plán byl vypracován
na žádost žalované, až „po rozhodnutí“ soudu prvního stupně v průběhu
odvolacího řízení a bez souhlasu či jakékoliv součinnosti žalobkyně. Odvolací
soud tak podle dovolatelky porušil ustanovení § 205a a § 211a o. s. ř., když
přihlédl k důkazu, který nebyl, ale mohl být uplatněn již před soudem prvního
stupně. V rovině výhrad proti správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem
dovolatelka předeslala, že se ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně. Namítá, že pouhým vyhotovením geometrického plánu bez příslušného právního
úkonu (kterým by byl zápis nebo jednostranné opatření ve smyslu ustanovení § 19
a 20 zákona o majetku státu), nemohla „odpadnout“ odkládací podmínka sjednaná v
první hospodářské smlouvě a tímto dnem nastat účinky převodu práva hospodaření
ke spornému pozemku „z žalobkyně na žalovanou“. Má za to, že tímto způsobem
nikdy nemůže dojít k převodu práva hospodaření. Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s její námitkou
zániku (promlčení) práva „žalované“ na splnění povinnosti vyplývající z
uzavřené hospodářské smlouvy. Pouhé konstatování odvolacího soudu, že úpadce
„svého práva nevyužil“, považuje dovolatelka za nedostatečné. Právo úpadce na
převod správy majetku podle dovolatelky zaniklo podle ustanovení § 130
hospodářského zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 103/1990
Sb., a to ve lhůtě jednoho roku od podpisu příslušné hospodářské smlouvy, což
bylo buď dne 11. září 1985 nebo dne 25. ledna 1991. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu,
které má za věcně správné. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a
tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy
(tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince
2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k
tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo
3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 347 hospodářského zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření
první hospodářské smlouvy platilo, že hospodářská smlouva o převodu správy
národního majetku mimo obvyklé hospodaření (§ 68) musí obsahovat a/ určení
převáděného majetku, b/ určení dne převodu správy národního majetku, c/ je-li
převod úplatný, též výši úplaty (odstavec 1). Hospodářská smlouva o převodu
správy národního majetku vzniká dohodou organizací o náležitostech uvedených v
odstavci 1 (odstavec 2). V hospodářské smlouvě se dále uvedou a/ názvy
nadřízených orgánů oprávněných dát souhlas k převodu správy národního majetku,
b/ hodnota převáděného majetku podle údajů účetní evidence, c/ důvod převodu
správy, d/ práva a závazky, související s převáděným majetkem, pokud se
současně převádějí (odstavec 3). Předávající organizace odpovídá za vady
předávaného majetku jen v těch případech a v tom rozsahu, jak to bylo smluveno
(odstavec 4). Správa přechází dnem stanoveným ve smlouvě (odstavec 5).
Neuzavírá-li se smlouva na základě rozhodnutí nadřízených orgánů nebo nestanoví-
li prováděcí předpisy jinak, je k účinnosti smlouvy třeba schválení nadřízených
orgánů (odstavec 6).
Na základě zjištěného skutkového stavu nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o
tom, že první hospodářskou smlouvou nedošlo k převodu správy národního majetku
ke spornému pozemku podle ustanovení § 347 hospodářského zákoníku. Obsahuje-li
tato smlouva (její příloha č. 2) ujednání, podle něhož sporný pozemek „nelze v
současné době převést do správy přejímající organizace, neboť na části této
parcely probíhá v současné době investiční výstavba vojenské správy“ a že
„převod správy bude realizován po dokončení investiční výstavby a vyhotovení
oddělovacího geometrického plánu“, je zjevně nesprávná úvaha odvolacího soudu o
tom, že jde o „jakousi“ odkládací podmínku.
Odhlédneme-li od toho, že odvolací soud při právním posouzení věci neodkázal na
žádné ustanovení hospodářského zákoníku, podle něhož by bylo možné vázat
účinnost převodu správy na splnění podmínky (k tomu srov. Dušánek, F. a kol.
Hospodářský zákoník. Komentář. Praha: Panorama 1986, str. 564 /dále též je
„Dušánek“/, podle něhož organizace nemohou platnost smlouvy o převodu správy
národního majetku vázat na splnění nějakých podmínek, neboť otázka, která
státní organizace je oprávněna a povinna určitý národní majetek spravovat,
nemůže zůstat delší dobu nevyřešena a dokonce záviset na tom, zda nastane
nějaká nejistá událost), je nutno úvahu odvolacího soudu odmítnout již proto,
že shora citované ustanovení první hospodářské smlouvy – posuzováno podle
obsahu – žádnou podmínku (natož odkládací) neobsahuje. Naopak zcela jednoznačně
stanoví, že sporný pozemek (ani jeho část) nelze převést a uvádí důvody, proč
tomu tak je. Ustanovení smlouvy o tom, že převod správy národního majetku bude
realizován (a za jakých předpokladů), je pouhou deklarací úmyslu smluvních
stran uskutečnit převod správy v budoucnu.
Pouze pro úplnost (neboť odvolací soud neposuzoval druhou hospodářskou smlouvu)
Nejvyšší soud poukazuje na komentářovou literaturu k výkladu ustanovení § 347
hospodářského zákoníku (Dušánek str. 564 a Čapek, K. Hospodářský zákoník a
předpisy související. 2. podstatně přepracované vydání. Praha: Panorama 1979,
str. 453), podle níž nebylo možné uzavírat smlouvy obsahující závazek
organizace, že určitý majetek, který má ve správě, v budoucnu převede do správy
jiné státní organizace.
V situaci, kdy napadené rozhodnutí neobstálo již v posouzení první hospodářské
smlouvy, pokládal Nejvyšší soud za nadbytečné zabývat se dalšími dovolacími
námitkami.
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá,
není správné, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil včetně závislého výroku o nákladech
řízení (§ 242 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a vrátil věc odvolacímu soudu k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věty první o.
s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.
V dalším řízení odvolací soud zváží, jaké důsledky má pro řízení skutečnost, že
výměra sporného pozemku, jehož vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty
úpadce se žalobkyně po připuštění změny žaloby domáhá, nečiní žalobkyní
uváděných 28 797 m?, nýbrž 22 707 m? (takto je sporný pozemek i zapsán v
soupisu majetku konkursní podstaty).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2015
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu