29 Cdo 1680/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci
navrhovatele F. S., zastoupeného JUDr. H. H., advokátkou, o návrhu na zápis
změn obchodní společnosti K. a t. p., a. s., do obchodního rejstříku, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. B 4826, o dovolání navrhovatele proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. ledna 2009, č. j. 5 Cmo
512/2008-172, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 29. července 2008, č. j. F 9444/2008, B
4826/7-147 (ve znění opravného usnesení ze dne 15. října 2008, č. j. F
41834/2008, F 9444/2008, B 4826/7-163) kterým soud odmítl návrh, jímž se
navrhovatel domáhal výmazu sídla společnosti Konstrukční a technologický park,
a. s. (dále též jen „společnost“) z obchodního rejstříku.
Vycházeje z ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku
(dále též jen „obch. zák.“), odvolací soud dovodil, že „podmínkou“ návrhu na
zápis do obchodního rejstříku podaného jinou osobou (než společností, které se
zápis týká) je, že společnost svou povinnost k podání návrhu v zákonné lhůtě
nesplní. Lhůta k podání návrhu počíná společnosti běžet od vzniku rozhodné
skutečnosti, kterou je – v případě změny sídla společnosti s ručením omezeným
(jíž odvolací soud argumentoval) – rozhodnutí valné hromady o změně společenské
smlouvy“ v části uvádějící sídlo. Je rovněž nezbytné, aby rozhodnutí o změně
sídla bylo i fakticky realizováno, tedy aby došlo k faktickému přemístění sídla
společnosti z adresy, která je uvedena jako její sídlo v obchodním rejstříku,
na jinou adresu. Po realizaci rozhodnutí o změně sídla počíná (společnosti)
běžet 15-ti denní lhůta k podání návrhu na zápis změny sídla do obchodního
rejstříku. Pouze uplyne-li tato lhůta marně, může návrh podat a „být tedy
osobou oprávněnou k podání návrhu“ ve smyslu § 31 odst. 2 obch. zák. i osoba
jiná; v daném případě navrhovatel.
Konstatuje, že navrhovatel neví, kde společnost fakticky sídlí a ani netvrdí,
že by společnost rozhodla o změně svého sídla, odvolací soud uzavřel, že
navrhovatel neuvádí „ony rozhodné skutečnosti, od kterých se odvíjí počátek
běhu lhůty pro podání návrhu společnosti na zápis změn do obchodního
rejstříku“. Podle odvolacího soudu proto není možné zjistit, zda „nastaly
podmínky ve smyslu § 31 odst. 2 obch. zák. pro to, aby návrh na zápis do
obchodního rejstříku mohla podat osoba jiná“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, ve kterém co do
přípustnosti odkázal na ustanovení § 239 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a navrhl, aby dovolací soud
napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
„Zužující“ výklad ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák., předestřený odvolacím
soudem, má dovolatel za nesprávný, neboť v jeho důsledku ztrácí uvedené
ustanovení smysl, „kterým je uvedení zápisu v obchodním rejstříku do souladu se
skutečností i bez součinnosti povinné osoby“. Ustanovení § 19c zákona č.
40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) ve spojení
s ustanovením § 29 odst. 6 obch. zák. – podle dovolatele – nenechávají na vůli
právnické osoby, zda zápis v obchodním rejstříku odpovídá skutečnému stavu, ale
ukládají jí povinnost uvést zápis do souladu se skutečností, příp. dávají soudu
pravomoc tento soulad zajistit.
Konkrétně dovolatel poukazuje na to, že společnost má ve „společenské smlouvě“
uvedenu jako sídlo pouze obec (T.) bez „konkrétní adresy“. Za této situace se
domnívá, že rozhodnou skutečností pro vznik povinnosti podat návrh na zápis
změny sídla do obchodního rejstříku může být jen faktické přemístění sídla
společnosti, které – podle něj – nastalo před dvěma roky.
Dovolatel je přesvědčen, že jeho oprávnění podat návrh na výmaz sídla
společnosti z obchodního rejstříku vyplývá z toho, že:
1) je vlastníkem domu, na jehož adrese se nachází sídlo společnosti zapsané v
obchodním rejstříku,
2) společnost na této adrese již dva roky ve skutečnosti nesídlí (kde a zda
vůbec někde společnost sídlí, dovolateli známo není a „nelze po něm spravedlivě
požadovat, aby její sídlo zjišťoval“),
3) výpovědí nájemní smlouvy zanikl společnosti právní důvod užívání místností
sídla,
4) společnost sama návrh na zápis změny sídla do obchodního rejstříku nepodala,
5) se obává „návštěv úředních orgánů a osob, majících za společností
pohledávky“.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř.; není však
důvodné.
Ač dovolatel své námitky výslovně nepodřazuje pod žádný ze zákonných dovolacích
důvodů, usnesení odvolacího soudu vytýká nesprávnost právního posouzení,
uplatňuje tedy dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.
s. ř. Nejvyšší soud, jenž je uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým
vymezením vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), proto přezkoumal
rozhodnutí odvolacího soudu co do správnosti právního posouzení věci.
Vymezením podmínek, za kterých může osoba odlišná od podnikatele (§ 200c odst.
1 o. s. ř.) podat návrh na zápis změny (výmazu) sídla do obchodního rejstříku,
se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Cdo
3088/2007 (k jehož závěrům se přihlásil i v usneseních ze dne 5. listopadu
2008, sp. zn. 29 Cdo 2186/2008 a ze dne 24. února 2009, sp. zn. 29 Cdo
4993/2008; všechna rozhodnutí jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách
Nejvyššího soudu). V tomto rozhodnutí – jehož závěry se obdobně uplatní i pro
projednávanou věc – Nejvyšší soud dovodil, že podmínkou návrhu podaného jinou
osobou podle ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák. je, že osoba určená v § 31
odst. 1 obch. zák. nesplní svou povinnost do 15 dnů ode dne, kdy jí tato
povinnost vznikla. Lhůta k podání návrhu osobou uvedenou v § 31 odst. 1 obch.
zák. počíná běžet od vzniku „rozhodné skutečnosti“. Rozhodnou skutečností je
vždy právní skutečnost, v jejímž důsledku dochází ke změně údajů zapisovaných
do obchodního rejstříku.
Pro případ změny sídla akciové společnosti (mění-li se sídlo společnosti
uvedené ve stanovách) je touto rozhodnou skutečností rozhodnutí valné hromady
(popř. jediného akcionáře) o změně sídla. Vzhledem k tomu, že (již od 31.
prosince 2001, kdy nabyla účinnosti novela obchodního zákoníku provedená
zákonem č. 501/2001 Sb.) se do obchodního rejstříku zapisuje jedině skutečné
sídlo, je rovněž nezbytné, aby toto rozhodnutí o změně sídla bylo i fakticky
realizováno, jinými slovy, aby došlo k faktickému přemístění správy společnosti
z adresy, která je jako její sídlo v obchodním rejstříku zapsána, na jinou
adresu. Jakmile je rozhodnutí o změně sídla realizováno (správa společnosti je
umístěna na jiné adrese, než je ta, která je jako sídlo společnosti zapsána v
obchodním rejstříku), počíná společnosti běžet lhůta k podání návrhu na zápis
změny sídla do obchodního rejstříku.
Úvaha dovolatele, podle které je v projednávané věci rozhodnou skutečností
toliko faktické přemístění správy společnosti, neboť ta má ve „společenské
smlouvě“ namísto adresy sídla sídlo uvedenu jen obec, nemá oporu v obsahu
spisu. Společnost, která v minulosti změnila právní formu ze společnosti s
ručením omezeným na akciovou společnost, totiž nyní ve svých stanovách (§ 3)
uvádí plnou adresu svého sídla.
V projednávané věci dovolatel ani netvrdil, že by společnost o změně svých
stanov v části uvádějící sídlo rozhodla a že by ve skutečnosti sídlila na jiné
adrese, než je ta, která je jako sídlo společnosti zapsána v obchodním
rejstříku (v tom smyslu, že by tuto jinou adresu jakkoli identifikoval).
Zánikem právního důvodu užívání prostor, ve kterých je umístěna správa
společnosti, nedochází ke změně sídla společnosti a ztráta právního důvodu
jejich užívání proto není sama o sobě skutečností zakládající povinnost
společnosti navrhnout zápis změny sídla do obchodního rejstříku.
Protože v projednávané věci společnost o změně svého sídla nerozhodla, nezačala
lhůta k podání návrhu na zápis změny sídla do obchodního rejstříku jinou osobou
běžet. Dovolatel se tudíž nemohl stát osobou oprávněnou podat podle ustanovení
§ 31 odst. 2 obch. zák. návrh na zápis změny sídla společnosti.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy, pokud jde o posouzení splnění
podmínek ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák., v souladu s ustálenou judikaturou
Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.
s. ř. není dán.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost
rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani
jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2
části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Pouze pro úplnost se dodává, že ve výše citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud
formuloval rovněž závěr, podle něhož – pro případ, kdy se zápis sídla obchodní
společnosti v obchodním rejstříku dostane do rozporu s donucujícím ustanovením
zákona – obchodní zákoník upravuje v ustanovení § 29 odst. 6 postup, kterým lze
zjednat nápravu nezákonného stavu. Rejstříkový soud, jakmile zjistí, že
obchodní společnost sídlí na jiné než zapsané adrese či skutečné sídlo vůbec
nemá, vyzve ji ke zjednání nápravy. Nerozhodne-li společnost o změně svého
sídla tak, aby bylo umístěno na adrese – řečeno slovy zákona – kde je umístěna
její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat (§ 19c odst. 2
obč. zák.) – ač tak učinit měla, rozhodne soud (v řízení podle § 200e o. s. ř.)
o zrušení společnosti s likvidací. Po skončení likvidace pak bude společnost z
obchodního rejstříku vymazána, a to včetně zápisu adresy sídla.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnost, že společnosti, jež byla v
dovolacím řízení plně procesně úspěšná, podle obsahu spisu žádné náklady
dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu