29 Cdo 1692/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci úpadce J. K., o žádosti úpadce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2009, č. j. 2 Ko 26/2009-5422, takto:
I. Řízení o dovolání proti prvnímu výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2009, č. j. 2 Ko 26/2009-5422, se zastavuje. II. Dovolání proti druhému výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2009, č. j. 2 Ko 26/2009-5422, se odmítá.
Usnesením ze dne 23. prosince 2008, č. j. 52 K 92/97-4414, Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) zamítl úpadcovu žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (v řízení o úpadcových dovoláních proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2008, č. j. 2 Ko 293/2008-4224 a č. j. 2 Ko 157/2008-4219).
K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. října 2009, č. j. 2 Ko 26/2009-5422, rozhodl, že soudce JUDr. Jaromír Harmach není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97 (první výrok) a dále potvrdil usnesení konkursního soudu (druhý výrok). Dovolání úpadce (č. l. 6751-6752) směřuje výslovně proti oběma výrokům usnesení odvolacího soudu.
Rozhoduje-li vrchní soud o vyloučení soudce krajského soudu (jako v tomto případě prvním výrokem), není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu. Funkční příslušnost k projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 641/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2001, pod číslem 129 nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 11/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Řízení o dovolání proti prvnímu výroku napadeného usnesení proto Nejvyšší soud zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř.
V rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř., jelikož objektivně není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu. Nejde o usnesení, jímž by odvolací soud potvrzoval usnesení soudu prvního stupně „ve věci samé“. Srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2009, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Vzhledem k ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. je pro dovolací řízení bez významu, že (a jak a proč vůbec) konkursní soud rozhodoval o žádosti dovolatele o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (usnesením ze dne 19. ledna 2011, č. j. 52 K 92/97-6757, které dovolatel napadal odvoláním /č. l. 6785/). Výsledky řízení o této žádosti jsou totiž pro dovolací řízení bezcenné. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu