29 Cdo 1700/2018-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci
žalobkyně D. H., narozené XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Liškovou,
advokátkou, se sídlem v Rokycanech, Na Husinci 477, PSČ 337 01, proti žalovaným
1/ Mgr. Ing. Haně Müllerové, se sídlem v Plzni, Koterovská 29, PSČ 326 00, jako
insolvenční správkyni dlužnice D. H., a 2/ Agroservis Rokycany s. r. o., se
sídlem v Rokycanech, Josefa Knihy 170, PSČ 337 01, identifikační číslo osoby
01647237, o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v
Rokycanech pod sp. zn. 6 C 221/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 31. srpna 2017, č. j. 14 Co 201/2017-83, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni dne 3. března 2016 se žalobkyně (D.
H.) domáhala vyslovení neplatnosti a neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 27. října
2015 (dále jen „kupní smlouva“), kterou první žalovaná (Mgr. Ing. Hana
Müllerová, jako insolvenční správkyně žalobkyně) prodala mimo dražbu v rámci
zpeněžování majetkové podstaty žalobkyně v této smlouvě vymezené nemovitosti
druhému žalovanému (Agroservis Rokycany s. r. o.).
Rozsudkem ze dne 22. června 2016, č. j. 129 ICm 734/2016-29, Krajský soud v
Plzni zamítl návrh na určení neplatnosti a neúčinnosti kupní smlouvy.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. prosince 2016, č.
j. 129 ICm 734/2016, 102 VSPH 670/2016-56 (KSPL 29 INS 14366/2013), výše
uvedený rozsudek v části, v níž se žalobkyně domáhala určení neúčinnosti kupní
smlouvy, zrušil a věc postoupil Okresnímu soudu Plzeň-město, a v části, v níž
se žalobkyně domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy, rozhodnutí potvrdil.
Usnesením ze dne 19. června 2017, č. j. 17 C 99/2017-75, Okresní soud Plzeň-
město vyslovil svou místní nepříslušnost, s tím, že po právní moci tohoto
usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Rokycanech jako soudu místně
příslušnému.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím
potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-město.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud
odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že na otázce, který soud je věcně příslušný k projednání a
rozhodnutí věci o určení neúčinnosti kupní smlouvy, kterou dovolatelka
předkládá Nejvyššímu soudu k řešení, napadené rozhodnutí (ani rozhodnutí soudu
prvního stupně) nespočívá.
V řízení o odvolání proti rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou
místní nepříslušnost, totiž odvolací soud nezkoumá, zda je soud prvního stupně
věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni. Podle § 212a
odst. 6 o. s. ř. lze totiž usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé,
přezkoumat (v odvolacím řízení) jen z důvodů, které se týkají toho, co soud
prvního stupně řešil ve výroku usnesení (k tomu srov. mutatis mutandis závěry
uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2017, sp. zn. 29 Cdo
854/2015, uveřejněném pod číslem 66/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Odvolací soud tak nemohl a, jak plyne z obsahu rozhodnutí, také nepřezkoumával,
zda jsou v prvním stupni věcně příslušnými k projednávání a rozhodnutí věci
okresní či krajské soudy.
Samotné závěry, které vedly soud prvního stupně k vyslovení své místní
nepříslušnosti (s nimiž se odvolací soud ztotožnil), dovolatelka v dovolání
nezpochybňuje, což Nejvyššímu soudu znemožňuje se jimi věcně zabývat.
Pro úplnost lze uvést, že soudy jsou vázány pravomocným rozhodnutím, jímž bylo
rozhodnuto o věcné příslušnosti; to platí nejen ve vztahu k rozhodování podle §
104a o. s. ř., nýbrž i tehdy, je-li věcná příslušnost založena (jako v tomto
případě) rozhodnutím odvolacího soudu podle § 221 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2017, sp. zn. 29 Cdo
4608/2015). Jestliže Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. prosince 2016
rozhodl o věcné příslušnosti, pak je tímto rozhodnutím vázán jak soud prvního
stupně, tak i odvolací soud (§ 11 odst. 1 o. s. ř.).
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem
48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 12. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu