29 Cdo 1763/2016-139
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci
navrhovatelky D. Š., zastoupené Mgr. Stanislavem Breiem, advokátem, se sídlem v
Praze 5, Lidická 336/28, PSČ 150 00, za účasti BŠ JUDITH, s. r. o., se sídlem v
Ostravě - Hrabůvce, Horní 1482/84, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby
61944271, zastoupené JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou, se sídlem v
Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, PSČ 742 21, o zrušení účasti společníka – dědice
ve společnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 89/2013, o
dovolání BŠ JUDITH, s. r. o. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne
30. září 2015, č. j. 8 Cmo 245/2015-77, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2015, č. j. 8 Cmo
245/2015-77, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. října 2014, č. j.
26 Cm 89/2013-22, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. října 2014, č. j. 26 Cm 89/2013-22,
zrušil účast navrhovatelky ve společnosti BŠ JUDITH, s. r. o. (dále jen
„společnost“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) J. Š., společník společnosti s podílem ve výši 50 %, zemřel. Jeho podíl
zdědili na základě usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 8. února 2013, č.
j. 35 D 622/2012-86, navrhovatelka společně s N. Š. a J. Š. ml.
2) Podle shodných tvrzení účastníků řízení jsou vztahy mezi navrhovatelkou na
straně jedné a N. Š., J. Š. ml. a druhou společnicí E. B. (která je současně i
jednatelkou společnosti) na straně druhé „velmi napjaté (animózní)“.
3) Návrhem, doručeným soudu prvního stupně dne 7. května 2013, se navrhovatelka
(jako dědic) domáhala zrušení účasti ve společnosti podle § 116 odst. 2 zákona
č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“).
Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že pro napjatost vztahů
mezi navrhovatelkou, ostatními „spoluvlastníky“ podílu a druhou společnicí
účast navrhovatelky ve společnosti „nadále možná není“. Důvodnou pak neshledal
argumentaci společnosti, podle které se navrhovatelka nemůže domáhat zrušení
své účasti, neboť podíl je ve spoluvlastnictví tří osob a práva k podílu mohou
spoluvlastníci vykonávat toliko prostřednictvím zvoleného zástupce. Podle soudu
každému ze spoluvlastníků podílu svědčí „samostatné statusové právo v podobě
možnosti ukončení účasti ve společnosti“. Jde o individuální právo
spoluvlastníka, které může vykonat bez ohledu na vůli ostatních spoluvlastníků.
Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci usnesení soudu prvního
stupně k odvolání společnosti potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v jím přijatých závěrech a
zdůraznil, že ustanovení § 116 odst. 2 obch. zák. je „speciální úpravou zániku
účasti ve společnosti, která je vyhrazena právě situaci, kdy dědic nemá o účast
na společnosti zájem, ale nechce dědictví odmítnout.“ Dědic musí prokázat, že
po něm nelze spravedlivě požadovat, aby byl společníkem společnosti.
Skutečnost, že vztahy mezi navrhovatelkou, ostatními spoluvlastníky a druhou
společnicí jsou napjaté, odůvodňuje zrušení účasti navrhovatelky ve
společnosti.
Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání,
jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí
na vyřešení dvou otázek hmotného práva, v judikatuře Nejvyššího soudu dosud
neřešených, a to:
1) zda „spoluvlastník“ společného obchodního podílu má právo domáhat se
samostatně bez ohledu na další „spoluvlastníky“ zrušení účasti ve společnosti, a
2) zda napjaté vztahy mezi společníky společnosti s ručením omezeným jsou samy
o sobě důvodem ke zrušení účasti společníka soudem podle § 116 odst. 2 obch.
zák.
Podle přesvědčení dovolatelky není spolumajitel společného obchodního podílu
oprávněn nezávisle na zbylých podílových „spoluvlastnících“ podat návrh na
zrušení své spoluúčasti ve společnosti. V této souvislosti dovolatelka
poukazuje na § 114 odst. 3 obch. zák. a na přiměřené použití úpravy podílového
spoluvlastnictví v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku (dále též jen
„obč. zák.“). Spolumajitelé obchodního podílu se mohou např. dohodnout na
zrušení spolumajitelství, ve vztahu ke společnosti však nikdo ze spolumajitelů
nemůže vystupovat samostatně.
Dovolatelka dále namítá, že „pouhá napjatost vztahů mezi společníky (aniž by
byla vůbec jakkoli specifikována)“ není dostatečným důvodem pro zrušení účasti
podle § 116 odst. 2 obch. zák. Jinými slovy, „napjatost vztahů“ mezi společníky
neznamená, že po společníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby byl dále
společníkem společnosti.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení (v rozhodovací praxi
Nejvyššího soudu dosud neřešené) první otázky otevřené dovolatelkou, na jejímž
vyřešení napadené rozhodnutí závisí.
S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její posouzení
rozhodný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník [srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a §
775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o
obchodních korporacích)].
Ustanovení § 114 obch. zák. určuje, že:
Obchodní podíl představuje práva a povinnosti společníka a jim odpovídající
účast na společnosti. Jeho výše se určuje podle poměru vkladu společníka k
základnímu jmění společnosti, nestanoví-li společenská smlouva jinak (odstavec
první).
Každý společník může mít pouze jeden obchodní podíl. Pokud se společník účastní
dalším vkladem, zvyšuje se jeho obchodní podíl v poměru odpovídajícím výši
dalšího vkladu (odstavec druhý).
Jeden obchodní podíl může náležet více osobám. Svá práva z tohoto obchodního
podílu mohou tyto osoby vykonávat jen společným zástupcem a k splácení vkladu
jsou zavázáni společně a nerozdílně. Na vztahy mezi osobami, jimž náleží
obchodní podíl, se použijí přiměřeně ustanovení občanského zákoníku o
spoluvlastnictví (odstavec třetí).
Podle § 116 odst. 2 obch. zák. se obchodní podíl dědí. Společenská smlouva může
dědění obchodního podílu vyloučit, nejde-li o společnost o jediném společníku.
Ustanovení § 156 odst. 10 se použije přiměřeně. Dědic se může domáhat zrušení
své účasti ve společnosti soudem, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby
byl společníkem, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozhodnutí soudu o
dědictví, jinak toto právo zaniká. Dědic, který se domáhá zrušení své účasti ve
společnosti soudem, není povinen osobně se podílet na činnosti společnosti, ani
když společenská smlouva takovou povinnost stanoví. Účast dědice ve společnosti
však nelze zrušit, jestliže je jediným společníkem.
Z ustálené judikatury Nejvyšší soudu (přijaté při výkladu právní úpravy účinné
do 31. prosince 2013) se podává, že obchodní podíl ve společnosti s ručením
omezeným je souborem majetkových a nemajetkových práv a povinností a jako celek
představuje míru účasti společníka na čistém obchodním majetku a současně míru
účasti společníka na řízení a kontrole společnosti (srov. např. důvody rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 3581/2010). Oproti
právní úpravě účinné od 1. ledna 2014 nebyl považován za věc v právním smyslu,
ale za majetkovou hodnotu, se kterou lze, jako s takovou, disponovat uno actu,
tj. činit ji předmětem právních úkonů jako celek, nikoli jen ohledně jejích
složek, tj. jednotlivých práv a povinností (srov. např. důvody usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1216/2005, uveřejněného
pod číslem 50/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní
a obchodní).
Obchodní podíl může náležet více osobám; v takovém případě představují
„spolumajitelé“ obchodního podílu jediného společníka (srov. důvody výše
označeného rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3581/2010), ve vztahu ke společnosti mohou
vykonávat práva a povinnosti (představující, resp. tvořící podíl) pouze
prostřednictvím společného zástupce a na vztahy mezi spolumajiteli obchodního
podílu se přiměřeně užijí ustanovení občanského zákoníku o (podílovém)
spoluvlastnictví, tj. zejména ustanovení § 137 a násl. obč. zák. (§ 114 odst. 3
obch. zák.).
Vyhoví-li soud návrhu dědice podanému v souladu s § 116 odst. 2 obch. zák. a
zruší-li jeho účast ve společnosti, přechází jeho podíl na společnost a
společnost je povinna s ním naložit v souladu s § 113 odst. 6 obch. zák. (srov.
výslovnou úpravu v § 148 odst. 1 in fine obch. zák., jež se obdobně uplatní i v
případě zrušení účasti dědice ve společnosti podle § 116 odst. 2 obch. zák.).
Dědici současně vzniká právo na vypořádací podíl (§ 150 obch. zák.). V
literatuře srov. např. Štenglová, I. in Bartošíková, M., Štenglová, I.
Společnost s ručením omezeným. 2. vydání, Praha : C. H. Beck, 2006, s. 82, nebo
Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. Díl II. § 93 - § 175, Polygon,
Praha, 2002, str. 1045.
Zdědí-li podíl ve společnosti více osob, stanou se jeho „spolumajiteli“. Jak
Nejvyšší soud vysvětlil výše, více „spolumajitelů“ jednoho obchodního podílu
představuje z pohledu společnosti toliko jednoho společníka. Změna v počtu
„spolumajitelů“ jednoho obchodního podílu (např. snížení počtu spolumajitelů ze
tří na dva) tudíž neznamená změnu počtu společníků. V jejím důsledku nedochází
k přechodu (uvolněného) podílu na společnost (podíl se nestává uvolněným) a
žádnému ze „spolumajitelů“ podílu nevzniká právo na vypořádací podíl.
I účast společníka, představovaného více „spolumajiteli“ jednoho obchodního
podílu, může soud zrušit postupem podle § 116 odst. 2 či § 148 odst. 1 obch.
zák. Nicméně takto lze zrušit pouze účast všech „spolumajitelů“ podílu
(představujících jednoho společníka), nikoliv jen některých z nich. V důsledku
„zrušení účasti“ jen některého ze „spolumajitelů“ podílu, které nelze považovat
za zrušení účasti společníka (jímž jsou vůči společnosti všichni
„spolumajitelé“ podílu), by se jejich podíl nemohl stát uvolněným, nepřešel by
na společnost a společníku (všem dosavadním spolumajitelům) by nemohlo
vzniknout právo na vypořádací podíl.
Z řečeného se podává, že postupem podle § 116 odst. 2 či § 148 odst. 1 obch.
zák. nelze zrušit účast jen některého ze „spolumajitelů“ obchodního podílu ve
společnosti s ručením omezeným.
Chce-li některý ze „spolumajitelů“ obchodního podílu ukončit svoji „spoluúčast“
ve společnosti, tedy – jinými slovy – nechce-li již nadále být „spolumajitelem“
obchodního podílu, může se s ostatními „spolumajiteli“ dohodnout na zrušení
„spolumajitelství“, popř. – nedojde-li k dohodě – může k jeho návrhu rozhodnout
o zrušení „spolumajitelství“ soud (§ 114 odst. 3 in fine obch. zák., § 141 a
142 obč. zák.).
S ohledem na výše řečené již zodpovězení druhé z dovolatelem předestřených
otázek nemůže mít význam pro projednávanou věc; proto se jejím řešením Nejvyšší
soud nezabýval.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod
podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího
soudu (včetně závislého výroku o nákladech řízení) podle § 243e odst. 1 o. s.
ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu,
dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je
a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá
o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. listopadu 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu