29 Cdo 1780/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky I. V., zastoupené JUDr. Liborem Janků, advokátem, se sídlem v
Chebu, Mánesova 265/13, PSČ 350 02, za účasti BD U SILA, se sídlem v Liberci, U
Sila 358, PSČ 463 11, identifikační číslo osoby 27342069, zastoupeného
Alexanderem Petričkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, PSČ
460 01, o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatelky z
družstva za neplatné, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v
Liberci pod sp. zn. 38 Cm 51/2012, o dovolání BD U SILA proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 2. října 2014, č. j. 7 Cmo 347/2013-143, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2014, č. j. 7 Cmo 347/2013-143,
se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 21. května
2013, č. j. 38 Cm 51/2012-121, prohlásil rozhodnutí členské schůze BD U SILA
(dále jen „družstvo“) konané dne 30. ledna 2012 o vyloučení navrhovatelky z
družstva za neplatné (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). K odvolání družstva Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil
usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé, výrok II. usnesení
soudu prvního stupně o nákladech řízení zčásti změnil a zčásti potvrdil (první
výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Vyšel přitom z toho, že:
1) Navrhovatelka jako tehdejší členka družstva obdržela dne 6. června 2011 od
družstva dopis ze dne 30. května 2011 obsahující upozornění, že dlouhodobě
neplatí úhrady dle výměru nájemného – úhrad za užívání bytové jednotky, a
dlužná částka tak od 1. ledna 2009 do 30. dubna 2011 činí 28.543 Kč. Družstvo
navrhovatelku v dopise upozornilo, že bude-li se situace opakovat, přikročí
vůči ní ke krokům, které mu umožňují jeho stanovy (článek 17 odst. 1). 2) Dne 14. října 2011 přijalo představenstvo družstva rozhodnutí o vyloučení
navrhovatelky z družstva, jež bylo písemně vyhotoveno a zasláno navrhovatelce
dne 31. října 2011 s odůvodněním, že si své povinnosti související s placením
úhrad neplní, čímž je dán důvod pro její vyloučení z družstva podle článku 17
odst. 1 písm. c) a článku 11 odst. 2 stanov. Představenstvo v písemném
vyhotovení rozhodnutí dále uvedlo, že v případě těchto důvodů není vyžadováno,
aby byla navrhovatelka na neplnění si svých povinností písemně upozorňována, na
možnost vyloučení však byla písemně upozorněna dopisem ze dne 30. května 2011. Rozhodnutí o vyloučení dále obsahuje rozpis příslušných plateb a jim
odpovídajících dlužných částek za období od 1. května 2011 do 30. září 2011, s
celkovou výší dlužné částky 7.700 Kč za uvedené období; dlužná částka za období
od 1. ledna 2009 do 30. dubna 2011 pak činí 28.543 Kč. 3) Podle článku 17 odst. 1 písm. c) stanov družstva může být jeho člen
vyloučen, jestliže porušuje své členské povinnosti určené zákonem a stanovami
(článek 11) nebo z jiných důvodů, zejména jestliže (člen nebo společný člen –
manžel) nezaplatil úhradu nebo část úhrady za užívání bytu nebo za plnění
poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než dva měsíce. 4) Navrhovatelka se proti rozhodnutí představenstva o svém vyloučení z družstva
odvolala dne 18. listopadu 2011 k členské schůzi. 5) Členská schůze družstva konaná dne 30. ledna 2012 potvrdila rozhodnutí o
vyloučení navrhovatelky z družstva. Představenstvo toto potvrzení navrhovatelce
oznámilo dne 21. února 2012. 6) Navrhovatelka podala návrh v projednávané věci dne 27. dubna 2012. 7) Družstvo podalo dne 11. května 2011 vůči navrhovatelce žalobu o zaplacení
28.543 Kč s příslušenstvím k Okresnímu soudu v Liberci; řízení vedené pod sp. zn. 12 C 69/2011 nebylo ke dni přijetí rozhodnutí odvolacího soudu pravomocně
skončeno. Odvolací soud – dovodiv nejprve, že návrh byl podán včas, tj. před uplynutím
tříměsíční prekluzivní lhůty stanovené v § 231 odst. 5 zákona č.
513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – konstatoval, že nutnost písemné
výstrahy před vyloučením vyplývá přímo z kogentního ustanovení § 231 odst. 4
obch. zák., takže je zcela nerozhodné, že stanovy družstva předchozí písemnou
výstrahu nepožadují. Následně odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí představenstva o vyloučení
navrhovatelky z družstva ze dne 14. října 2011 je neplatné, neboť mu
nepředcházela řádná výstraha ve smyslu § 231 odst. 4 obch. zák., pročež je
neplatné i usnesení členské schůze ze dne 30. ledna 2012, kterým bylo vyloučení
navrhovatelky z družstva potvrzeno. Upozornění ze dne 30. května 2011 požadavky
kladené judikaturou (usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo 4002/2009, uveřejněným pod číslem 91/2011 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek; dále jen „R 91/2011“) na určitost výstrahy před vyloučením
nesplňuje, neboť formulace, podle níž bude-li se situace opakovat, přikročí
družstvo vůči navrhovatelce ke krokům, které mu umožňují stanovy, s poukazem na
článek 17 odst. 1 stanov v závorkách, není konkrétním označením následků, které
jsou s dalším porušováním dané povinnosti spojeny, tj. možnosti vyloučení z
družstva, uzavřel odvolací soud. Podle názoru odvolacího soudu, jenž v této souvislosti poukazuje na usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 1374/2005 (jež je
veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá
po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách), nadto „nelze ani pominout“
postup družstva, které před doručením upozornění ze dne 30. května 2011
navrhovatelce zvolilo jiný způsob domáhání se svých práv, když vůči
navrhovatelce podalo žalobu o zaplacení dlužné částky, odpovídající částce
uvedené v upozornění.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, opírajíc jeho
přípustnost o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (nesprávné
právní posouzení věci) a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo
zrušeno a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že na projednávanou věc nesprávně aplikoval
závěry učiněné Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 29 Odo 1374/2005 a v R
91/2011. Dovolatel namítá, že navrhovatelka byla na možnost vyloučení z
družstva řádně upozorněna výzvou ze dne 30. května 2011. Byť toto upozornění
toliko odkazuje na článek 17 stanov družstva, jde nepochybně o dostatečnou
specifikaci následků, které jsou s dalším porušováním dané povinnosti spojeny,
neboť navrhovatelka musela jako členka družstva jeho stanovy znát a
respektovat. Článek 17 stanov je přitom přímo nazván „Zánik členství vyloučením
člena“, přičemž je v jeho textu dostatečně a srozumitelně rozvedeno, porušení
jakých povinností je důvodem pro vyloučení člena z družstva (neplacení
příspěvků).
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení v
dovolání předestřené otázky předpokladů vyloučení člena z družstva odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolání je i důvodné.
Podle § 231 odst. 4 obch. zák. člen může být vyloučen, jestliže opětovně a přes
výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených
ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li pravomocně
odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu nebo členu
družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud
stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo
podat člen odvolání k členské schůzi. Není-li právo na odvolání uplatněno do
tří měsíců ode dne, kdy se člen dověděl nebo mohl dovědět o rozhodnutí o
vyloučení, zaniká.
Z § 231 odst. 5 obch. zák. se podává, že soud na návrh člena, jehož se
rozhodnutí týká, prohlásí rozhodnutí členské schůze o vyloučení za neplatné,
je-li v rozporu s právními předpisy nebo stanovami. Není-li právo na podání
návrhu uplatněno do 3 měsíců ode dne konání členské schůze, která vyloučení
potvrdila, nebo jestliže nebyla řádně svolána, ode dne, kdy se člen mohl
dovědět o konání členské schůze, která vyloučení potvrdila, nejpozději ale do
jednoho roku od jejího konání, zaniká.
V R 91/2011 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož výstraha,
daná členovi družstva podle ustanovení § 231 odst. 4 věty první obch. zák.,
musí obsahovat alespoň (skutkové) vymezení členské povinnosti, jejíhož porušení
se člen družstva dopouští, jakož i konkrétní označení následků, které jsou s
dalším porušováním dané povinnosti spojeny (možnost vyloučení z družstva). V
citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž dovodil, že placení nájemného (resp.
úhrad za plnění poskytovaná s užíváním družstevního bytu) je jednou z členských
povinností člena vůči bytovému družstvu, pro jejíž opětovné porušování může být
člen z družstva vyloučen. Vyloučení pro tento důvod musí vždy předcházet
výstraha (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2014, sp. zn.
29 Cdo 1155/2013).
Nejvyšší soud nesdílí názor odvolacího soudu v projednávané věci, že upozornění
ze dne 30. května 2011 nesplňuje náležitosti výstrahy ve smyslu § 231 odst. 4
věty první obch. zák. V upozornění je jasně a srozumitelně vymezena členská
povinnost, jejíhož porušení se navrhovatelka dopustila (navrhovatelce je
vytýkáno soustavné dlouhodobé neplacení předepsaných úhrad), spolu s podrobným
rozpisem dlužných částek za příslušná časová období.
Formulace „Bude-li se situace opakovat, přikročí družstvo ke krokům vůči Vám,
které mu umožňují stanovy BD U SILA (čl. 17, odst. 1)“ je určitým a
srozumitelným označením následků, které jsou s dalším porušováním dané členské
povinnosti spojeny. Článek 17 stanov družstva (nazvaný „Zánik členství
vyloučením člena“) totiž upravuje právě vyloučení člena z družstva.
Jinými slovy, je-li ve výstraze ve smyslu § 231 odst. 4 věty první obch. zák.
zřetelný odkaz na úpravu vyloučení z družstva, obsaženou ve stanovách družstva
(jež jsou pro členy družstva závazné), jsou tím konkrétně označeny následky,
které jsou s porušováním členské povinnosti spojeny (tj. vyloučení z družstva),
ve smyslu R 91/2011.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož vyloučení navrhovatelky z družstva
nepředcházela řádná výstraha, tudíž není správný.
K poukazu odvolacího soudu na usnesení sp. zn. 29 Odo 1374/2005 (na které
navazují usnesení sp. zn. 29 Cdo 1155/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne
23. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 3433/2015) Nejvyšší soud zdůrazňuje, že závěr o
neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení člena z družstva z důvodu
nepřiměřenosti sankce (vyloučení jakožto ultima ratio) ve vztahu k (nižší)
závažnosti porušení členské povinnosti, nebo z důvodu zneužívající povahy
takového postupu je v intencích výše uvedené judikatury možné učinit jen po
zhodnocení konkrétních skutkových okolností dané věci (srov. důvody usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 2949/2007, a usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2015, sp. zn. 29 Cdo 5282/2014).
Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – v tomto směru pouze
konstatoval, že „nelze pominout“ postup dovolávajícího se družstva, které před
doručením upozornění podalo vůči navrhovatelce žalobu o zaplacení dlužné částky.
Z pouhé skutečnosti, že se družstvo (věřitel) po navrhovatelce (dlužnici)
domáhá zaplacení splatných nedoplatků na nájemném (úhradách za užívání bytu) u
soudu, nelze bez dalšího usuzovat na zneužívající povahu vyloučení
navrhovatelky z družstva.
Bez zhodnocení všech okolností projednávané věci tak uvedená dílčí výtka
odvolacího soudu jako samostatný důvod pro vyhovění návrhu, resp. pro potvrzení
rozhodnutí soudu prvního stupně, neobstojí.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem. Nejvyšší
soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 věta
první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2
zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2016
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu