29 Cdo 1838/2023-252
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, PSČ 170 34, o zadostiučinění nemajetkové újmy, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. května 2016, č. j. 14 C 88/2012-21, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2017, č. j. 58 Co 409/2016-45, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 409/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2021, č. j. 58 Co 409/2016-191, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2021, č. j. 4 Co 86/2021-202, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2021, č. j. 58 Co 409/2016-191, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2021, č. j. 4 Co 89/2021-202, se odmítá.
1. Žalobce (P. R.) podal dne 23. ledna 2020 žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. května 2016, č. j. 14 C 88/2012-21, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2017, č. j. 58 Co 409/2016-45; zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků.
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. února 2021, č. j. 58 Co 409/2016-191, odkazuje na ustanovení § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
3. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 1. června 2021, č. j. 4 Co 86/2021-202, zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Odvolací soud – cituje ustanovení § 138 odst. 1, § 229 a § 235a odst. 1 o. s. ř. – uzavřel, že soud prvního stupně nepostupoval procesně správně, jestliže rozhodl o návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků dříve, než si vyjasnil rozsah své věcné příslušnosti ve vztahu ke všem uplatněným důvodům žaloby pro zmatečnost.
5. Proti usnesením soudů obou stupňů podal žalobce dovolání. K projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána funkční příslušnost soudu; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ v tomto rozsahu bez dalšího zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl jako objektivně nepřípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. i/ a k/ a § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
7. Učinil tak proto, že přípustnost dovolání proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku, vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2022, sp. zn. 29 Cdo 3393/2022).
8. Dovolání je (objektivně) nepřípustné též podle § 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř., jelikož odvolací soud rozhodl tak, že usnesení soudu prvního soudu se zrušuje a věc se vrací soudu tomuto soudu k dalšímu řízení.
9. S přihlédnutím k důvodům odmítnutí dovolání není podstatné, že dovolatel nesplňuje podmínku povinného zastoupení podle § 241 o. s. ř. (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2023
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu