29 Cdo 1867/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní
věci navrhovatelky S. S., , zastoupené Mgr. M. K., advokátem, o zápis změn
obchodní společnosti S. T. s. r. o., , do obchodního rejstříku, vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. C 20377, o dovolání navrhovatelky proti
usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. října 2007, č. j. 5 Cmo
307/2007-186, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze
dne 2. srpna 2007, č. j. F 37880/07 C 20377-168, kterým Krajský soud v
Ostravě zamítl návrh, jímž se navrhovatelka domáhala výmazu uvolněného
obchodního podílu, svého zápisu jako jediné společnice společnosti S. T. s. r.
o. (dále jen „společnost“) a výmazu údaje o exekuci z obchodního rejstříku.
Odvolací soud uvedl, že účast navrhovatelky ve společnosti zanikla ve smyslu
ustanovení § 148 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) 22. dubnu
2006, kdy po vydání exekučního příkazu k postižení jejího obchodního podílu
nabylo právní moci usnesení o nařízení exekuce. Dovodil, že usnesení ze dne 13.
června 2006, kterým soudní exekutor exekuční příkaz následně zrušil, nemělo ve
vztahu k zániku účasti navrhovatelky ve společnosti žádné právní účinky. K
obnovení účasti navrhovatelky ve společnosti ve smyslu § 148 odst.
4 obch. zák. uzavřel, že podle tohoto ustanovení se účast společníka ve
společnosti obnovuje pouze v případě, byl-li pravomocně zastaven výkon
rozhodnutí postižením podílu společníka ve společnosti.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, opírajíc jeho
přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“), namítajíc nesprávné právní posouzení věci odvolacím
soudem [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a požadujíc zrušení napadeného
rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci
posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
Poukazujíc na to, že v projednávané věci byl exekuční příkaz vydán již 6. dubna
2006, kdežto usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci až 22. dubna 2006
a argumentujíc, že pouze exekuční příkaz postihující obchodní podíl vydaný po
právní moci usnesení o nařízení exekuce může nastolit zánik účasti společníka
ve společnosti, má dovolatelka za to, že nepřestala být společnicí společnosti.
Dovolatelka se domnívá, že dojde-li k obnovení účasti společníka (resp.
odvrácení zániku jeho účasti) zaplacením vymáhané částky před právní mocí
usnesení o nařízení exekuce, je na místě dovodit obnovení účasti i tehdy, je-li
vymáhaná částka zaplacena po právní moci usnesení o nařízení exekuce.
Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že obnovení účasti ve společnosti
je možné pouze při zastavení exekuce. Podle názoru dovolatelky je důsledkem
názoru zastávaného odvolacím soudem to, že „vlastníci obchodních podílů, kteří
řádně splní exekuci, přijdou o své obchodní podíly v obchodních společnostech,
a tyto společnosti (zvláště u tzv. unipersonálního s. r. o.) přestanou mít
vlastníky a jejich majetek se tak bude pohybovat v právním vakuu bez možnosti
jej ovládat a získávat z něj podíly na zisku, likvidačním zůstatku, či jej
prodat“.
Dovolání v projednávané věci může být přípustné jen podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolatelka přisuzuje rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam v
řešení následujících otázek:
1) zda obnovení účasti společníka ve společnosti podle ustanovení § 148
odst. 4 obch. zák. je možné jedině v důsledku zastavení exekuce;
2) zda exekuční příkaz k postižení obchodního podílu společníka ve
společnosti s ručením omezeným vydaný předtím, než usnesení o nařízení
exekuce nabylo právní moci, může způsobit právní účinky podle ustanovení § 148
odst. 2 obch. zák., tj. přivodit zánik účasti společníka ve společnosti a
3) zda zaplacení pohledávek vymáhaných exekucí, provedené po vydání
exekučního příkazu a poté, co usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci,
odvrátí zánik účasti společníka ve společnosti.
Tyto otázky však dovolací soud již ve své rozhodovací praxi vyřešil v souladu
se závěry napadeného rozhodnutí.
Otázku uvedenou sub 1) zodpověděl ve stanovisku občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005
(uveřejněném pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek), ve kterém pod bodem IV. mimo jiné formuloval a odůvodnil závěr, že
k obnovení účasti společníka obchodní společnosti nebo člena družstva, jehož
podíl, resp. členská práva a povinnosti, byly postiženy exekucí jako jiná
majetková práva, proto nedochází „zrušením“ exekučního příkazu, nýbrž
zastavením exekuce.
K otázkám uvedeným sub 2) a 3) se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne19.
srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 339/2008 (ve věci týkající se téže
společnosti), v němž uzavřel, že to, zda exekuční příkaz je vydán
před či po nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce, nemá a nemůže
mít žádný vliv na jeho právní účinky. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí
rovněž dovodil, že dobrovolné zaplacení vymáhané pohledávky samo o sobě zánik
účasti společníka, o jehož podíl jde, v dotčené společnosti, neodvrátí.
Od uvedených závěrů se Nejvyšší soud nemá důvod odchýlit ani na základě
argumentace obsažené v dovolání.
K námitce dovolatelky, že v důsledku názoru zastávaného soudy může společnost s
ručením omezeným s jediným společníkem tohoto společníka pozbýt a její majetek
se bude pohybovat v právním vakuu, Nejvyšší soud odkazuje na závěry rozhodnutí
uveřejněného pod číslem 59/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve
kterém se řešením právě takové situace zabýval.
Jelikož otázky, s nimiž dovolatelka spojuje zásadní právní význam napadeného
rozhodnutí, již Nejvyšší soud vyřešil, a napadené rozhodnutí je s výše
uvedenými judikatorními závěry v souladu, neshledal Nejvyšší soud rozhodnutí
odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu zásadně
právně významným; dovolání proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a §
218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo
odmítnuto a společnosti podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady
nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. srpna 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu