29 Cdo 1899/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc.
JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka ve věci
navrhovatele doc. RNDr. B. P., CSc., zastoupeného Mgr. Vladimírem Dvořáčkem,
advokátem, se sídlem v Brně, Pekařská 13, PSČ 602 00, za účasti Ing. P. B.,
zastoupeného Mgr. Antonínem Zralým, advokátem, se sídlem v Brně, Ponávka 2, PSČ
602 00, o zaplacení 5,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v
Brně pod sp. zn. 41 Cm 475/99, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 2. října 2007, č. j. 8 Cmo 482/2006-192, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. října 2007, č. j. 8 Cmo
482/2006-192 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2006, č. j. 41
Cm 475/99-149, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení
ze dne 29. května 2006, č. j. 41 Cm 475/99-149, kterým Krajský soud v Brně
zamítl návrh, jímž se navrhovatel proti Ing. P. B. domáhal zaplacení
5,000.000,- Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny za převod obchodního
podílu v obchodní společnosti SAMAB spol. s r. o.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně, podle něhož je smlouva o převodu
obchodního podílu, uzavřená mezi navrhovatelem a Ing. P. B. dne 7. března 1995
(dále též jen „smlouva o převodu obchodního podílu“), absolutně neplatná
pro neurčitost, neboť neobsahuje žádné ujednání o úplatnosti či bezplatnosti
převodu. Shledal rovněž, že smlouva o převodu obchodního podílu neobsahuje
žádný odkaz na ujednání z pracovní porady ze dne 16. prosince 1994 (které mělo
- dle názoru odvolatele - doplňovat smlouvu o převodu obchodního podílu určením
„rozmezí“ ceny za převod). Dodal, že i kdyby smlouva o převodu obchodního
podílu obsahovala ujednání o ceně tak, jak je uvedeno v této listině, „nebylo
by možno dovodit určité sjednání ceny obchodního podílu nebo způsobu jejího
určení“. Uzavřel, že - vzhledem k absenci podstatné náležitosti - nelze smlouvu
o převodu obchodního podílu vyložit způsobem zachovávajícím její platnost, jak
žádal navrhovatel.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci, tedy uplatňuje dovolací důvod uvedený v
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., a navrhuje, aby Nejvyšší soud
usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně
uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Za zásadně právně významnou považuje dovolatel otázku, „zda cena za
převod obchodního podílu a současně i ujednání o úplatnosti převodu obchodního
podílu může být obsaženo v jiné listině, než samotné listině označené jako
smlouva o převodu obchodního podílu, která však společně s ní tvoří ucelená
smluvní ujednání a ucelený obraz o vůli smluvních stran v rámci převodu
obchodního podílu“.
S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 29
Odo 221/2005, dovozuje, že dohoda o ceně obchodního podílu může být obsažena i
v listině od smlouvy o převodu obchodního podílu odlišné, která není její
přílohou, ale která „dle vůle stran měla být chápána jako součást smluvních
ujednání týkajících se převodu obchodního podílu, tedy součást smlouvy o
převodu obchodního podílu v právním smyslu“. V této souvislosti argumentuje i
tím, že podle ustanovení § 40 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku (dále jen „obč. zák.“) může být smlouva uzavřena na více listinách.
Za listinu, která obsahuje ujednání o úplatnosti převodu obchodního
podílu, považuje dovolatel zápis z pracovní porady ze dne 16. prosince 1994,
přičemž obsáhle vysvětluje, proč by tento zápis měl být za součást smlouvy o
převodu obchodního podílu považován. Opakuje, že jím provedený výklad smlouvy,
který nezakládá její neplatnost, by měl mít před výkladem odvolacího soudu
přednost.
Dovolatel dále namítá, že výklad odvolacího soudu (i soudu prvního
stupně) vede k absurdním důsledkům, neboť navrhovatele „dostává do situace, kdy
by měl být dosud společníkem společnosti, která již byla žalovaným zlikvidována
a vymazána z obchodního rejstříku. Do této situace se (navrhovatel) dostává po
téměř třinácti letech od převodu obchodního podílu a téměř devíti letech od
zahájení soudního řízení za stavu, kdy tehdejší převod obchodního podílu bez
jakýchkoliv pochybností o jeho platnosti zapsal Krajský soud v Brně do
obchodního rejstříku a kdy v mezidobí uplynuly všechny promlčecí doby jak
civilní, tak trestní povahy, umožňující žalobci se domoci jakkoliv svých práv
vůči žalovanému“.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť otázka
posouzení nároku uplatněného navrhovatelem byla odvolacím soudem vyřešena v
rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud předesílá, že závěr odvolacího soudu (jakož i soudu prvního
stupně), podle něhož je smlouva o převodu obchodního podílu absolutně neplatná
pro neurčitost, neboť v ní není obsaženo ujednání o bezúplatnosti převodu či
ceně za převod obchodního podílu, je v souladu s ustálenou judikaturou
dovolacího soudu (srov. např. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října
1998, sp. zn. 1 Odon 110/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3,
ročník 1999, pod číslem 30 či výše zmíněné usnesení ze dne 5. dubna 2006, sp.
zn. 29 Odo 221/2005, veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího
soudu).
O situaci, kdy by smlouva o převodu obchodního podílu byla tvořena vícero
listinami, v projednávané věci nejde. Odvolací soud nejen, že založil své
rozhodnutí na závěru, podle něhož byla předmětná smlouva uzavřena pouze na
jediné listině bez příloh (takže na projednávanou věc nedopadají ani závěry
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005), ale
založil je i na tom, že i kdyby bylo ujednání z pracovní porady ze dne 16.
prosince 1994 součástí smlouvy o převodu obchodního podílu, nebylo by z něj
možno dovodit určité sjednání ceny podílu, protože toto ujednání obsahovalo
pouze určení, že základem ceny je „3,000.000 – 5,000.000,- Kč se 42 % podílem“,
což nelze považovat za sjednání ceny ani za sjednání způsobu jejího určení.
V řešení dovolatelem předestřené otázky tak Nejvyšší soud zásadní právní význam
nespatřuje. Dovolání je přesto důvodné.
Odvolací soud se totiž - poté, co dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o
převodu obchodního podílu - spokojil pouze s (dílčím) závěrem, podle něhož
obchodní podíl navrhovatele na Ing. P. B. na základě této smlouvy nikdy
nepřešel, a nevzal v úvahu, zda uplatněný nárok nelze právně posoudit jinak, a
to jako nárok z bezdůvodného obohacení.
Z obsahu spisu se přitom podává, že Ing. Pavel Bradávka na základě neplatné
smlouvy vykonával práva společníka („užíval“ obchodní podíl navrhovatele).
Je-li smlouva neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co
podle ní dostal (§ 457 obč. zák.).
Není-li to možné, musí být poskytnuta peněžitá náhrada (§ 458 odst. 1 obč.
zák.). Tak je tomu např. tehdy, dojde-li k vydržení obchodního podílu (k
vydržení obchodního podílu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod
číslem 50/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož se odvolací soud nezabýval tím, zda se Ing. P. B. na úkor navrhovatele
bezdůvodně neobohatil a zda není navrhovateli povinen obohacení vydat, je jeho
právní posouzení věci neúplné, a tudíž i nesprávné.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody, pro které
nemohlo obstát napadené usnesení, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně,
Nejvyšší soud zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§
243b odst. 2, část věty za středníkem, a odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení,
včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu