29 Cdo 1899/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobkyně E. U., zastoupené JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem, se sídlem v
Kolíně, Politických vězňů 27, PSČ 280 02, proti žalovanému Ing. Alexandru
Beranovi, jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského obchodního
družstva Krakovany, identifikační číslo osoby 00103900, o určení pravosti
pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 198/99, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu
2005, č. j. 13 Cmo 79/2005, 13 Cmo 249/2005-107, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 18. prosince 2002, č. j. 36 Cm 198/99-61, Městský soud v Praze
zamítl žalobu o určení, že žalobkyně má za úpadcem Zemědělské obchodní družstvo
Krakovany pohledávku ve výši 416.000,- Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni
zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 7.006,- Kč (výrok II.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem (mimo jiné) potvrdil rozsudek
soudu prvního stupně ve výroku o věci samé „ve znění“, že žaloba se zamítá pro
předčasnost (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl
o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu (podané výslovně proti
prvnímu a druhému výroku rozsudku) Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a
§ 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen
„o. s. ř.“), jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti druhému výroku napadeného
rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o
nákladech řízení, není objektivně přípustné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem
4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další
rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné i na webových
stránkách Nejvyššího soudu). Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak
může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy
tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně
jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat
na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá. Závěr odvolacího soudu, podle kterého měla-li přihláška pohledávky vady, jež
bránily přezkumu přihlášené pohledávky, nemohla být taková pohledávka dosud
řádně přezkoumána (a tedy ani účinně popřena), je v souladu se závěry
formulovanými a odůvodněnými Nejvyšším soudem již v rozsudku ze dne 24. května
2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek. V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že zjistí-li soud,
který rozhoduje v incidenčním sporu o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné
pohledávky, řádně zahájeném včasnou žalobou přihlašovatele pohledávky, že
přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout,
vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, pak je na něm, aby žalobu pro
předčasnost zamítl. O tom, že přihláška žalobkyně ze dne 18. ledna 1999 neobsahovala předepsané
náležitosti (v intencích ustanovení § 20 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání, ve znění účinném v době podání přihlášky do konkursu
vedeného na majetek úpadce, měla vady bránící jejímu přezkumu, k jejichž
odstranění nedošlo ani podáním ze dne 25. března 1999, kterým k výzvě soudu
žalobkyně svou přihlášku doplnila), přitom nemá žádné pochybnosti ani Nejvyšší
soud. Jak je totiž zřejmé z obsahu výše označených listin, žalobkyně přihláškou
uplatnila v konkursu několik nároků se samostatným skutkovým základem, aniž by
ovšem rozlišila, v jaké konkrétní výši jednotlivé pohledávky přihlašuje (uvádí
pouze celkovou výši přihlášených pohledávek, jež má činit 416.000,- Kč). Absence takového údaje přitom zjevně (posuzováno ve vztahu ke každé z
přihlášených pohledávek samostatně) činí bez dalšího přihlášku nezpůsobilou
řádného přezkumu. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pak není
způsobilá založit ani výhrada dovolatelky, podle níž měl odvolací soud
posuzovat její přihlášku „komplexně s listinami, jimiž své nároky dokládala“. Jakkoli obecně platí, že přihláška věřitelovy pohledávky do konkursu je
podáním, které má charakter žaloby (k tomu srov. např. důvody rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 30.
ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněného
v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2003, pod číslem 35) a že
vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na
listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v
textu žaloby výslovně odkáže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, uveřejněný pod číslem 38/2009 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), v poměrech dané věci se z obsahu přihlášky
ani z podání, kterým žalobkyně přihlášku doplnila, nepodává, že by dovolatelka
(v těchto podáních) projevila vůli tímto způsobem vylíčit některou ze
skutečností, na nichž se přihlášené pohledávky mají zakládat, popřípadě dokonce
odkazem na jinou (k přihlášce připojenou) listinu specifikovat výši
jednotlivých do konkursu přihlášených pohledávek. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému
podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z § 432
odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem
41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2014
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu