29 Cdo 1942/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelů a/ B. Š. a b/ Ing. S. Š., obou zastoupených JUDr. Petrem Čápem,
advokátem, se sídlem v Dobříši, Zámek Dobříš 1, PSČ 263 01, za účasti Bytového
družstva Na Hrádku 1716/6, se sídlem v Praze 2, Na Hrádku 1716/6, PSČ 128 00,
identifikační číslo osoby 27217159, zastoupeného JUDr. Tomášem Vrchlabským,
advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 87/1216, PSČ 120 00, o neplatnost
usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm
201/2007, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
29. dubna 2010, č. j. 7 Cmo 370/2009-137, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelé jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit
Bytovému družstvu Na Hrádku 1716/6 na náhradu nákladů dovolacího řízení částku
4.860,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce
družstva.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze
dne 25. května 2009, č. j. 71 Cm 201/2007-108, kterým Městský soud v Praze
zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva
Na Hrádku 1716/6 (dále jen „družstvo“) konané dne 17. května 2007 blíže
specifikovaných ve výroku rozhodnutí a rozhodl o nákladech řízení před soudem
prvního stupně (výrok první), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok
druhý).
Navrhovatelé napadli rozhodnutí odvolacího soudu „v celém rozsahu“ dovoláním,
jehož přípustnost opírají o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíce dovolací důvod
dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhujíce, aby rozhodnutí odvolacího
soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání navrhovatelů Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218
písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného
usnesení, jíž odvolací soud potvrdil výrok usnesení soudu prvního stupně o
nákladech řízení, a proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech
odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně
nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může
být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci
předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že
dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich
obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelé přitom Nejvyššímu
soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam
napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládají.
Nejvyšší soud již v usnesení uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod číslem 64/98 formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož
skutečnost, že platnost usnesení valné hromady je přezkoumávána soudem proto,
že byla zpochybněna zákonnost svolání valné hromady, nebrání tomu, aby jiná,
řádně svolaná valná hromada přijala obsahově shodné usnesení. Tento závěr se
přitom obdobně uplatní taktéž v případě přezkumu platnosti usnesení členské
schůze družstva. O otázku zásadního právního významu proto nejde.
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, podle níž manželé T. byli přijati
za členy družstva v rozporu s jeho stanovami, neboť dodatečný členský vklad
nezaplatili před rozhodnutím družstva o jejich přijetí, ač jde o podmínku
vzniku členství určenou stanovami družstva. Dovolatelé jejím prostřednictvím
zpochybňují výklad stanov a napadeného usnesení členské schůze provedený
odvolacím soudem, jenž uzavřel, že členská schůze napadeným usnesením fakticky
odsouhlasila výši a způsob splácení dodatečného členského vkladu manželů T.,
jež s ohledem na článek 10 ad a/ stanov spadá do její působnosti.
Tento výklad dle názoru Nejvyššího soudu plně respektuje zásady výkladu
právních úkonů formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu
uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v
nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003
(uveřejněného pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). K
otázce aplikovatelnosti ustanovení o výkladu právních úkonů v případě usnesení
valné hromady (obdobně též členské schůze družstva) srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 5. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 1013/2002, či ze dne 25.
listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 3646/2008, jež jsou veřejnosti dostupná na
webových stránkách Nejvyššího soudu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů bylo
odmítnuto, čímž družstvu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů
dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v
jednom stupni (dovolací řízení), jež podle ustanovení § 7 písm. g/, § 10 odst.
3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 3.750,- Kč,
a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon
právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb. S připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 810,-
Kč tak Nejvyšší soud přiznal družstvu k tíži navrhovatelů částku 4.860,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 19. října 2011
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu