USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně I. Č., zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze, Na Strži 2102/61a, PSČ 140 00, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, o zaplacení částky 289.517.600,- Kč, o žalobě na obnovu řízení a žalobách pro zmatečnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. srpna 2015, č. j. 15 C 180/2013-233, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2016, č. j. 53 Co 122/2016-245, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 180/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2023, č. j. 53 Co 419/2022-463, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
dne 25. ledna 2013 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 17. října 2016, č. j. 53 Co 122/2016-245, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podáním datovaným 7. listopadu 2019 (č. l. 270-271), doručeným soudu prvního stupně dne 8. listopadu 2019, podala žalobkyně proti výše označeným usnesením (dále též jen „usnesení“) žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost, které odůvodnila tvrzením, že (označený) advokát, s nímž uzavřela smlouvu o zastupování v předmětné věci, nepředložil soudu udělenou plnou moc a nedoplnil blanketní odvolání proti usnesení ze dne 31.
srpna 2015. V důsledku nečinnosti advokáta nemohla řádně hájit svá práva před soudem a nemohla použít důkazy, které mohly přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci. Podáním datovaným 6. července 2020 (č. l. 287-288), doručeným soudu prvního stupně dne 9. července 2020, podala žalobkyně proti těmto usnesením (další) žalobu pro zmatečnost, s tím, že v době jejich vydání bylo řízení o její žalobě přerušeno; usnesením ze dne 22. dubna 2015, č. j. KSPH 42 INS 21769/2013-A-100, totiž Krajský soud v Praze zjistil její úpadek a prohlásil konkurs na její majetek, pročež „neměla způsobilost“ být účastníkem řízení a stala se jím až na základě návrhu na pokračování v řízení ze dne 11.
května 2020. Usnesením ze dne 24. srpna 2022, č. j. 15 C 180/2013-437, Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu na obnovu řízení i (obě) žaloby pro zmatečnost (výroky I. a II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 9. února 2023, č. j. 53 Co 419/2022-463, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. srpna 2022 (výrok I.) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud přitakal závěrům soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby na obnovu řízení a žalob pro zmatečnost, přičemž zdůraznil, že: 1) Žalobou na obnovu řízení napadená usnesení nejsou rozhodnutími ve věci samé; žaloba na obnovu řízení proti nim tak není přípustná (§ 228 o. s. ř.). 2) Pochybení advokáta při zastupování účastníka řízení „není podřaditelné pod žádný ze zmatečnostních důvodů“ (§ 229 odst. 1 o. s. ř.). 3) Prohlášením konkursu na její majetek žalobkyně neztratila způsobilost být účastníkem řízení ani procesní způsobilost [§ 245 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)]; insolvenční správce žalobkyně přes výzvu soudu „nevyužil svého oprávnění vstoupit do předmětného řízení a žalobkyně požádala o pokračování v řízení“ (§ 264 odst. 2 insolvenčního zákona).
Není tak naplněn žádný ze zmatečnostních důvodů podle ustanovení § 229 odst. 1 písmeno b) a c) o. s. ř.; skutečnost, že soudy vydaly napadená usnesení v době, kdy bylo řízení přerušeno, je z hlediska ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. nevýznamná, žalobou pro zmatečnost napadená usnesení nejsou rozhodnutími ve věci samé. Přitom tato usnesení byla žalobkyni (následně) řádně doručena ((4. června 2020 a 3.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud (podle jejího názoru) nebyly zodpovězeny, popřípadě je odvolací soud vyřešil odchylně od (označené) judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelka shrnuje dosavadní průběh řízení a zdůrazňuje, že v době, kdy bylo řízení v důsledku prohlášení konkursu přerušeno, ji soud prvního stupně vyzval k odstranění vad žaloby, usnesením ze dne 31. srpna 2015 její žalobu (pro vady) odmítl a odvolací soud toto usnesení potvrdil. Až poté, kdy žalobkyně podala žalobu na obnovu řízení a (první) žalobu pro zmatečnost, soud prvního stupně vydal dne 24. února 2020 usnesení o přerušení řízení (č. j. 15 C 180/2013-278), a ona podala (druhou) žalobu pro zmatečnost.
Za tohoto stavu byla obě napadená rozhodnutí zatížena „vadou nezákonnosti“, když byla vydána až po zveřejnění usnesení o úpadku žalobkyně a prohlášení konkursu na její majetek. Soudy nižších stupňů tak svým postupem zatížily řízení zmatečností vadou podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř, když žalobkyni byla odňata možnost jednat před soudem a tuto vadu nebylo možno zhojit (ani) opakovaným doručením (obou) usnesení, a to navíc způsobem, kdy nejprve bylo žalobkyni doručeno usnesení odvolacího soudu a až následně usnesení soudu prvního stupně.
Proto má žalobu pro zmatečnost za důvodnou, když jde o právní institut, jímž lze dosáhnout nápravy ve věci, ve které došlo k závažným „procesněprávním pochybením“. Dovolání žalobkyně, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Ve vztahu k rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost (odůvodněné existencí zmatečnostní vady podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř.) tak učinil proto, že těmito žalobami napadená usnesení nejsou rozhodnutími ve věci samé (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.
prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2005, sp. zn. 25 Cdo 218/2005, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017, uveřejněného pod číslem 31/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). To platí i ve vztahu k důvodům zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 2 o. s. ř. Ostatně, závěr odvolacího soudu, podle něhož nešlo o rozhodnutí ve věci samé, dovolatelka ani nezpochybnila.
K tomu, že žalobkyně prohlášením konkursu na její majetek neztratila způsobilost k právním úkonům ani procesní způsobilost, viz ustanovení § 245 odst. 2 insolvenčního zákona (srov. též judikaturu shrnutou v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 25/2022).
Konečně Nejvyšší soud dodává, že žalobkyně v dovolání (ani v předchozích fázích řízení) nenamítala existenci jiných (v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř. vyjmenovaných) důvodů zmatečnosti, a napadená usnesení nejsou ani usneseními vyjmenovanými v ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.