USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci navrhovatele Ing. Lukáše Nožičky, se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí 257/3, PSČ 602 00, jako insolvenčního správce dlužníků K. T., a J. T., o zpeněžení majetkové podstaty dlužníků v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu, vedené u soudního exekutora JUDr. Jiřího Trojanovského, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, pod sp. zn. 143 DC 00009/21, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem J. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. července 2022, č. j. 38 Co 105/2022-22, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 38 Co 105/2022, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. října 2023, č. j. 4 Co 45/2023-113, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Usnesením ze dne 30. března 2022, č. j. 143 DC 00009/21-16, soudní exekutor JUDr. Jiří Trojanovský, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek: [1] Udělil vydražiteli (REHOM s. r. o.) příklep na spoluvlastnický podíl vlastněný dlužníkem (J. T.) na označených nemovitých věcech (šlo o podíl o velikosti jedné ideální poloviny nemovitostí) za nejvyšší podání ve výši 1.611.000 Kč (bod I. výroku). [2] Stanovil vydražiteli lhůtu k zaplacení nejvyššího podání v délce 1 měsíce, počítanou od právní moci usnesení, s tím, že na nejvyšší podání byla započítána vydražitelem složená jistota (bod II. výroku). [3] Uložil dlužníku, aby do 15 dnů od právní moci usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastalo-li později, vyklidil „vydražené nemovité věci (spoluvlastnický podíl)“ [bod III. výroku]. [4] Informoval o tom, že nejde-li o osoby uvedené v § 336h odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), může mu každý do 15 dnů od zveřejnění usnesení písemně navrhnout, že „vydraženou nemovitou věc chce nabýt alespoň za částku o čtvrtinu vyšší, než bylo nejvyšší podání (předražek)“. Současně vymezil, jaké náležitostí musí mít takový návrh a minimální předražek vyčíslil částkou 2.013.750 Kč (bod IV. výroku).
2. Usnesením ze dne 19. července 2022, č. j. 38 Co 105/2022-22, Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“): [1] Odmítl odvolání dlužníka proti usnesení soudního exekutora ze dne 30. března 2022 (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Krajský soud – vycházeje z § 76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), a o změně dalších zákonů, z § 286 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z § 218 písm. b/ a § 336k odst. 1 až 3 o. s. ř. – odůvodnil odmítnutí odvolání následovně:
4. Dražbu provedl soudní exekutor na návrh insolvenčního správce, jemuž svědčilo oprávnění disponovat s majetkem zahrnutým do majetkové podstaty. Dražba prováděná soudním exekutorem na návrh vlastníka nebo osoby oprávněné disponovat s věcí nepředstavuje exekuci k vynucení splnění povinnosti, kterou by povinnému uložilo vykonatelné rozhodnutí soudu nebo jiný exekuční titul; jde o tzv. další činnost exekutora. V dražbě prováděné soudním exekutorem podle § 76 odst. 2 exekučního řádu nevystupuje povinný, neboť při zpeněžování majetkové podstaty v rámci insolvenčního řízení nejde o vymáhání splnění povinnosti; „rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 559/2014“ [správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2014, sp. zn. 21 Cdo 559/2014, uveřejněné pod číslem 69/2015 Sb. rozh. obč., které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
5. Dlužník proto není účastníkem dražby prováděné při zpeněžování majetkové podstaty v rámci insolvenčního řízení soudním exekutorem podle § 76 odst. 2 exekučního řádu; proto není ani osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí o udělení příklepu (§ 218 písm. b/ o. s. ř.).
6. Dlužník podal 1. listopadu 2022 proti usnesení krajského soudu ze dne 19. července 2022, žalobu pro zmatečnost; jako důvod zmatečnosti označil ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. skutečnost, že je (byl) osobou oprávněnou k podání odvolání proti usnesení soudního exekutora ze dne 30. března 2022.
7. Usnesením ze dne 19. května 2023, č. j. 38 Co 105/2022-75, krajský soud: [1] Zamítl žalobu pro zmatečnost (bod I. výroku). [2] Uložil dlužníku zaplatit vydražiteli na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 8.066 Kč (bod II. výroku). [3] Určil, že ostatní účastníci vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
8. Krajský soud – vycházeje z § 229 odst. 4 a § 234 o. s. ř. a ze závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 489/2005, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2022, sp. zn. 29 Cdo 2652/2020 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 35/2023 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 35/2023“)] – dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost není důvodná, jelikož (insolvenční) dlužník vskutku není (z důvodů rozvedených v R 35/2023) osobou oprávněnou k podání odvolání proti usnesení o příklepu udělenému vydražiteli v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu (exekučního řádu) [§ 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona].
9. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. října 2023, č. j. 4 Co 45/2023-113: [1] Potvrdil usnesení krajského soudu ze dne 19. května 2023 v bodech I. a III. výroku (první výrok). [2] Změnil usnesení krajského soudu ze dne 19. května 2023 v bodu II. výroku tak, že uložil dlužníku zaplatit vydražiteli na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 47.906 Kč (druhý výrok). [3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
10. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., § 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona a § 76 odst. 2 exekučního řádu – po přezkoumání napadeného usnesení přitakal (co do důvodu zamítnutí žaloby pro zmatečnost) závěru krajského soudu, že dlužník jako účastník insolvenčního řízení a osoba, jejíž právo nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty přešlo na insolvenčního správce, není účastníkem předmětné dražby. II. Dovolání a vyjádření k němu
11. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na dovolacím soudem vyřešené právní otázce procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Konkrétně jde o následující otázky: [1] Uplatní se v občanském soudním řízení zásada zákazu reformatio in peius? [2] Je dlužník věcně legitimován k podání odvolání proti usnesení o příklepu udělenému vydražiteli v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu (exekučního řádu) [§ 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona]?
12. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položeným otázkám následovně: K otázce č. [1] (K zásadě zákazu reformatio in peius)
14. Tuto otázku má dovolatel za vyřešenou rozporně s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, kterou má představovat „například“ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. 22 Cdo 2258/2021. Odvolacímu soudu vytýká, že druhým výrokem napadeného rozhodnutí změnil usnesení krajského soudu ze dne 19.
května 2023 v bodu II. výroku o náhradě nákladů řízení mezi dlužníkem a vydražitelem v jeho neprospěch, ač odvolání podal jen on sám. K otázce č. [2] (K věcné legitimaci dlužníka k podání odvolání)
15. Potud dovolatel argumentuje ve prospěch názoru, že je jako (insolvenční) dlužník aktivně věcně legitimován k podání odvolání proti usnesení o příklepu udělenému vydražiteli v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu, akcentuje, že pro spotřebitele by se závěry R 35/2023 neměly uplatnit (a procesní otázku vyřešenou v R 35/2023 by Nejvyšší soud měl posoudit jinak).
16. Dále dovolatel snáší argumenty na podporu názoru o nezákonnosti usnesení soudního exekutora ze dne 30. března 2022. III. Přípustnost dovolání
17. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
18. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání. 19. Dovolatel výslovně napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním „v celém rozsahu“. Dovolání tedy směřuje i proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení krajského soudu ze dne 19. května 2023 v bodu III. výroku (o náhradě nákladů řízení mezi dalšími účastníky řízení), jakož i proti druhému výroku napadeného usnesení, kterým odvolací soud změnil usnesení krajského soudu ze dne 19. května 2023 v bodu II. výroku (o náhradě nákladů řízení mezi vydražitelem a dlužníkem) a proti třetímu výroku napadeného usnesení o nákladech odvolacího řízení. Potud ale vylučuje přípustnost dovolání (jež by jinak mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř.) ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. V tomto rozsahu proto Nejvyšší soud dovolání bez dalšího odmítl (jako objektivně nepřípustné) podle § 243c odst. 1 o. s. ř. 20. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení krajského soudu ze dne 19. května 2023 v bodu I. výroku (ve výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost), Nejvyšší soud dovolání, jež potud může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž potud neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 21. Ve vztahu k otázce č. [1] tak Nejvyšší soud učinil proto, že výrok o zamítnutí žaloby pro zmatečnost na jejím řešení nespočívá; tato otázka se (totiž) pojila s druhým výrokem napadeného rozhodnutí, pro který dovolání nebylo (nemohlo být) připuštěno. 22. Důvod připustit dovolání neměl Nejvyšší soud ani pro odpověď na otázku č. [2]. Tu totiž zodpověděl (způsobem souladným s napadeným usnesením) již v R 35/2023, v jehož nosných důvodech uzavřel: „29. Pro zpeněžení majetkové podstaty v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu (exekučního řádu) [§ 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona] zákonodárce podrobnější úpravu účasti na takové dražbě neprovedl [z ustanovení § 289a odst. 2 insolvenčního zákona toliko plyne, že navrhovatelem dražby (žadatelem o ni) je insolvenční správce]. I zde nicméně platí, že účastníkem dražby podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu, vyvolané postupem podle § 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 289a insolvenčního zákona, je nepochybně insolvenční správce (žadatel), který sjednal se soudním exekutorem o této jeho tzv. další činnosti smlouvu o provedení dražby a který má přitom postavení oprávněného. Povinný v takové dražbě nevystupuje, neboť při ní nejde o vymáhání splnění povinnosti. Účastníci insolvenčního řízení (§ 14 odst. 1 insolvenčního zákona) jen proto nejsou účastníky takové dražby. Řečené platí nejen pro věřitele, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku (typově pro přihlášené věřitele), nýbrž i pro (insolvenčního) dlužníka, a to bez zřetele k tomu, zda předmětem dražby je jeho majetek [nebo majetek náležející do majetkové podstaty jako majetek ve vlastnictví třetích osob, na který se po dobu trvání účinků soupisu pohlíží jako na dlužníkův majetek (§ 205 odst. 4 insolvenčního zákona)]. Právo nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty totiž prohlášením konkursu na majetek dlužníka přechází na insolvenčního správce dlužníka (jenž se dražby účastní coby její navrhovatel); srov. § 229 odst. 3 písm. c/ insolvenčního zákona i § 246 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Insolvenční dlužník (coby osoba, jejíž dispoziční práva k majetkové podstatě přešla na insolvenčního správce) není oprávněn tomuto právu konkurovat ani v podobě účasti na dražbě vyvolané návrhem (žádostí) insolvenčního správce dlužníka (srov. opět § 246 odst. 2 insolvenčního zákona). 30. Lze tudíž shrnout, že (insolvenční) dlužník ani jiný účastník insolvenčního řízení (§ 14 odst. 1 insolvenčního zákona) nebo některý z procesních subjektů uvedených v § 9 písm. b/, c/, e/ a f/ insolvenčního zákona není účastníkem dražby podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu, vyvolané postupem podle § 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 289a insolvenčního zákona. Odvolání podané (insolvenčním) dlužníkem proti usnesení o příklepu udělenému v takové dražbě vydražiteli, proto odvolací soud odmítne (má odmítnout) jako podané někým, kdo k odvolání není oprávněn (§ 218 písm. b/ o. s. ř.).“ 23. Šlo o závěry přijaté bez zřetele k tomu, zda dlužník je spotřebitelem a důvod se od nich odchýlit (korigovat je) na základě argumentace obsažené v dovolání Nejvyšší soud neshledal; pro vyloučení účasti (insolvenčního) dlužníka při dražbě podle ustanovení § 76 odst. 2 exekučního řádu, vyvolané postupem podle § 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 289a insolvenčního zákona, nemá žádný význam, zda šlo o dlužníka – spotřebitele. 24. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2024
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu