29 Cdo 2022/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně F. H., a. s., zastoupené Mgr. J. K., advokátem, proti žalovaným 1) L. K., a 2) D. K., oběma zastoupeným Mgr. L.R., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 1/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2007, č. j. 7 Cmo 396/2007 – 134, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
8 a č. j. 3 Sm 252/2006 – 8, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl. Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu, však napadený rozsudek zásadně právně významným nečiní. Tvrzená pochybení odvolacího soudu spočívající v tom, že se zabýval pozdě uplatněnými námitkami žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu a že neodůvodnil svůj závěr, že směnky zajišťovaly pouze dluh na úvěru a úrocích, nikoliv smluvní pokutu, vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jenž nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zásadně k dipozici (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06), přípustnost dovolání založit nemohou. Za situace, kdy odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že žalobkyně neprokázala, že (blanko)směnky, ze kterých se domáhá plnění sloužily k zajištění smluvní pokuty, napadá žalobkyně tvrzeními, že soudy obou stupňů nesprávně interpretovaly pojem „nedoplatky ze smlouvy o úvěru“, když učinily závěr, že neprokázala kauzu uplatněných směnek, hodnocení důkazů soudem prvního stupně, tj. uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. jenž nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rovněž k dipozici (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným žádné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu