29 Cdo 2022/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc.
JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní
věci navrhovatele Mgr. M. R., advokáta, jako správce konkursní podstaty
úpadkyně K.spol. s r.o., za účasti C. K. a. s. v likvidaci, zastoupené Mgr. J.
H., advokátem, o zmocnění ke svolání valné hromady, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 35 Cm 236/2005, o dovolání společnosti C. K. a. s. v
likvidaci proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2008, č. j. 7
Cmo 22/2008-123, ve znění usnesení ze dne 10. října 2008, č. j. 7 Cmo
22/2008-129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele
změnil usnesení ze dne 27. září 2007, č.j. 35 Cm 236/2005-92 (jímž Městský soud
v Praze zamítl návrh na zmocnění navrhovatele ke svolání mimořádné valné
hromady společnosti C. K. a. s. v likvidaci /dále jen jako „společnost“/ a ke
všem úkonům souvisejícím se svoláním mimořádné valné hromady a jmenování
navrhovatele předsedou mimořádné valné hromady) tak, že zmocnil navrhovatele ke
svolání mimořádné valné hromady společnosti s programem jednání: zpráva o
hospodaření společnosti, předložení účetních závěrek, volba a odvolání orgánů
společnosti, a ke všem souvisejícím úkonům, a určil jej předsedou mimořádné
valné hromady (výrok I bod 1). Ve zbytku návrh zamítl (výrok I bod 2) a rozhodl
o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, namítajíc
nesprávnost právního závěru, podle něhož z ustanovení § 14a zákona č. 328/1991
Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) vyplývá právo navrhovatele, který
sepsal akcie emitované dovolatelkou (dále jen „sporné akcie“) do konkursní
podstaty úpadkyně K . spol. s r. o., žádat o svolání valné hromady postupem
podle ustanovení § 181 odst. 1, odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku, včetně práva domáhat se zmocnění ke svolání valné hromady soudem, a
to bez ohledu na to, že úpadkyně není vlastnicí sporných akcií a o jejich
vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně jsou vedeny spory.
Dovolání, jež je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle §
243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že v otázce oprávnění správce konkursní podstaty vykonávat
akcionářská práva k akciím sepsaným do soupisu majetku konkursní podstaty
sjednotil rozhodovací praxi soudů již publikací rozhodnutí uveřejněného pod
číslem 94/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm je formulován a
odůvodněn závěr, podle kterého je správce konkursní podstaty ve smyslu
ustanovení § 14a odst. 1 ZKV oprávněn a povinen vykonávat veškerá akcionářská
práva spojená s akciemi zahrnutými do konkursní podstaty bez zřetele k tomu,
zda akcie byly sepsány jako majetek úpadce nebo (ve smyslu § 6 odst. 3 ZKV)
jako majetek jiných osob, a to i v průběhu sporu o vyloučení akcií ze soupisu
majetku konkursní podstaty úpadce (§ 19 ZKV). V rámci správy konkursní podstaty
je proto správce oprávněn vykonat jakékoliv právo, které je spojeno se sepsanou
akcií.
Uvedený závěr, jenž odvolací soud v napadeném usnesení plně respektoval,
Nejvyšší soud znovu potvrdil v usneseních ze dne 24. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo
1347/2006, a ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 2157/2008 (která jsou
veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané
situace za zjevně bezdůvodné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1
a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že procesně neúspěšné dovolatelce právo
na jejich náhradu nevzniklo a navrhovateli podle obsahu spisu žádné náklady
dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2009
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu