Nejvyšší soud Usnesení obchodní

29 Cdo 2058/2014

ze dne 2014-06-19
ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2058.2014.1

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra

Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci

navrhovatelky E. T., zastoupené Mgr. Michalem Sobotou, advokátem, se sídlem v

Praze 2, Římská 104/14, PSČ 120 00, za účasti 1) společnosti Estonská 7, s. r.

o., se sídlem v Praze 10, Estonská 7/417, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby

25083643, a 2) Ing. J. D., zastoupenými Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem se

sídlem v Praze 9, Jandova 208/8, PSČ 190 00, o určení, že navrhovatelka je

společnicí společnosti Estonská 7, s. r. o., vedené u Městského soudu v Praze

pod sp. zn. 76 Cm 297/2007, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního

soudu v Praze ze dne 23. ledna 2014, č. j. 7 Cmo 285/2010-333 ve znění usnesení

ze dne 31. ledna 2014, č. j. 7 Cmo 285/2010-348 takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. dubna 2010, č. j. 76 Cm 297/2007-230,

zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je společnicí společnosti Estonská 7,

s. r. o. (dále jen „společnost“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok

II.).

V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze, k odvolání

navrhovatelky, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., změnil jej ve výroku

II. (první výrok) a rozhodl o nákladech dovolacího a odvolacího řízení (druhý

výrok).

Jde přitom v pořadí o třetí rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v projednávané

věci, když usnesením ze dne 27. března 2009, č. j. 7 Cmo 306/2008-182, zrušil

usnesení ze dne 1. dubna 2008, č. j. 76 Cm 297/2007-143 (jímž Městský soud v

Praze návrh zamítl) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a

usnesení ze dne 22. dubna 2011, č. j. 7 Cmo 285/2010-266 (jímž Vrchní soud v

Praze změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2010, č. j. 76

Cm 297/2007-230, tak, že určil, že navrhovatelka je společnicí společnosti a že

její účast se obnovila ke dni 24. srpna 2007) zrušil Nejvyšší soud usnesením ze

dne 13. listopadu 2012, č. j. 29 Cdo 3317/2011-307.

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší

soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního

řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle § 238a o. s. ř.,

neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř.

Dovoláním zpochybněné závěry odvolacího soudu, podle kterých 1) lze složení

částky 313.875,- Kč zmocněncem společnosti J. M. na účet exekutora považovat za

vyplacení vypořádacího podílu náležejícího dovolatelce (v exekučním řízení

povinné) společností, 2) nesestavení účetní závěrky nemá vliv na vznik práva na

vypořádací podíl, 3) neschválení účetní závěrky není důvodem pro závěr, že

vypořádací podíl byl vyplacen neoprávněně, a 4) J. M. byl oprávněn jako

zmocněnec společnosti vyplatit exekutorovi vypořádací podíl dovolatelky (tedy

jde o právní úkon, k němuž lze zmocnit třetí osobu), jsou v souladu s usnesením

Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 3317/2011 (jímž

Nejvyšší soud zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu a jež je veřejnosti

dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Konečně poslední otázka, totiž zda lze podmiňovat obnovení účasti dovolatelky

ve společnosti nahrazením vyplaceného vypořádacího podílu, je pouhou polemikou

s výslovným a zcela jasným zněním § 148 odst. 4 větou první, částí věty za

středníkem zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoníku, ve znění účinném do 31.

prosince 2007 (jež určuje, že „jestliže již společnost vyplatila jeho

vypořádací podíl, obnoví se účast společníka jen, nahradí-li do 2 měsíců

společnosti vypořádací podíl“). Na aplikaci uvedeného pravidla nemůže mít žádný

vliv dovolatelkou předestírané tvrzení, podle něhož nemohla z důvodu

probíhající exekuce objektivně vypořádací podíl nahradit. Pouhé zopakování

zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu

Nejvyšším soudem nelze přitom považovat za řešení otázky hmotného nebo

procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta

druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince

2013) se podává z části první, článku II., bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb.,

kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších

předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. června 2014

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu