NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Cdo 2106/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci
úpadce TECHINGSTAV, s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Vážní 961, PSČ 501
27, identifikační číslo osoby …., o vydání rozvrhového usnesení vedené u
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 K 22/2000, o dovolání
konkursního věřitele F. B., zastoupeného Mgr. Danielem Maškem, advokátem, se
sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2009, č. j. 1 Ko 94/2009-1546,
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2009, č. j. 1 Ko 94/2009
-1546, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. února 2010, č. j.
34 K 22/2000-1558, se zrušují a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 26. března 2009, č. j. 34 K 22/2000-1443, uložil Krajský soud
v Hradci Králové (dále jen „konkursní soud“) správci konkursní podstaty, aby do
patnácti dnů od právní moci rozhodnutí zaplatil z konkursní podstaty úpadce
jednotlivým věřitelům k úhradě jejich pohledávek ve výroku specifikované
částky, a to věřitelům první třídy 100 % jejich zjištěných pohledávek a
věřitelům druhé třídy 40,931790 % jejich zjištěných pohledávek. Konkursnímu věřiteli F. B. (dále jen „konkursní věřitel“) jako věřiteli
první třídy měla být vyplacena na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši
192.047,90 Kč částka 112.450,95 Kč, s tím, že v rámci částečného rozvrhu
obdržel již dříve 79.596,95 Kč. Jako věřiteli druhé třídy měla být vyplacena
konkursnímu věřiteli na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 700.900,- Kč
částka 286.890,90 Kč. K odvolání konkursního věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným
usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu. Odvolací soud vyšel z ustanovení § 1 odst. 1, § 2 odst. 3, § 30 odst. 1
a § 32 odst. 1 až 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též
jen „ZKV“), uváděje, že jedním z podkladů, z nichž soud vychází při vydání
rozvrhového usnesení, je konečná zpráva o zpeněžení majetku z podstaty a o
vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty (dále jen „konečná
zpráva“), která slouží k úplnému přezkoumání správnosti postupu správce
konkursní podstaty při zjišťování a zpeněžování podstaty a při vynakládání
prostředků z konkursní podstaty. Tento vztah konečné zprávy a rozvrhového
usnesení vyjádřil zákonodárce v § 30 odst. 1 ZKV (uvedl odvolací soud). Z uvedeného podle odvolacího soudu vyplývá, že rozvrhové usnesení lze vydat až
po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy na podkladě návrhu správce
konkursní podstaty na rozvrh a upraveného seznamu přihlášek. Dále odvolací soud poukázal na námitky konkursního věřitele proti
konečné zprávě a na usnesení ze dne 14. května 2008, č. j. 34 K 22/2000-1387,
jímž konkursní soud schválil konečnou zprávu a které ve spojení s potvrzujícím
usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 1 Ko
169/2008-1412, nabylo právní moci 1. prosince 2008. Podle odvolacího soudu vydání rozvrhového usnesení předchází ty fáze konkursu,
které slouží k přezkoumání správnosti postupu správce při provádění soupisu
podstaty, zpeněžování podstaty a vynakládání prostředků z konkursní podstaty
(završené přezkoumáním správcem předkládané konečné zprávy o zpeněžení majetku
z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce, z jejichž obsahu lze zjistit,
jaké prostředky jsou v této fázi konkursu k dispozici k uspokojení pohledávek)
i k přezkoumání jak konkursních pohledávek, tak pohledávek za podstatou
(přehled o přihlášených pohledávkách, o výsledku jejich přezkoumání a míře
uspokojení podává zejména upravený seznam přihlášených pohledávek).
Význam postupu podle § 29 ZKV nespočívá toliko v tom, že jím konkursní soud
přezkoumává výsledek zpeněžení majetku z podstaty a správnost vyúčtování odměny
a výdajů správce konkursní podstaty - pokračoval odvolací soud - ale jeho
závažnost a důležitost pro další průběh konkursu plyne z toho, že jím je úplně
a v zásadě definitivně přezkoumána správnost postupu správce konkursní podstaty
při provádění soupisu podstaty, při zpeněžování podstaty a při vynakládání
prostředků z konkursní podstaty. Schválená konečná zpráva je jedním z podkladů,
z nichž soud vychází při přezkoumání návrhu na rozvrh a při vydání rozvrhového
usnesení. Následná reparace vad usnesení o schválení konečné zprávy, plynoucích z
okolností existujících v době přezkoumávání konečné zprávy, jakýmkoliv
následným usnesením vydávaným v konkursu (míněno rozvrhové usnesení nebo
usnesení o zrušení konkursu), je pak zásadně vyloučena, uvedl odvolací soud. Podle odvolacího soudu by konkursní věřitel mohl uspět pouze s těmi
výhradami vůči rozvrhovému usnesení, jimiž zpochybňuje správnost výpočtu a
následně i rozsah a míru uspokojení svých do konkursu přihlášených pohledávek,
neboť jeho ostatní námitky uvedené v odvolání byly již přezkoumány v předchozí
fázi konkursního řízení (ve stadiu rozhodování o konečné zprávě) s výsledkem
pro něj nepříznivým. K vlastnímu uspokojení nároků konkursního věřitele odvolací soud uvedl,
že potud neshledal v rozvrhovém usnesení žádného pochybení. Rozvrh vycházel z
návrhu předloženého správcem konkursní podstaty, kde bylo správně konstatováno,
že zjištěná pohledávka konkursního věřitele činí 192.047,90 Kč (pohledávka
první třídy) a 700.900,- Kč (pohledávka druhé třídy). Obě pohledávky měly být
na základě schválené konečné zprávy uspokojeny ve stejném režimu jako typově
stejné pohledávky věřitelů ostatních, tedy pohledávky věřitelů první třídy v
rozsahu 100 % a pohledávky věřitelů druhé třídy v rozsahu 40,931790 %, uzavřel
odvolací soud.
Proti usnesení odvolacího soudu podal konkursní věřitel dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že řízení je
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
(tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) a
že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že
je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a požaduje,
aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatel nejprve podrobně popisuje proces přihlášení a popření jím
přihlášených pohledávek a interpretuje výsledek incidenčního sporu o popěrných
úkonech správce konkursní podstaty. Dle dovolatele měl správce konkursní podstaty po právní moci rozhodnutí
v incidenčních sporech posoudit výši a pořadí dovolatelem přihlášených
pohledávek tak, že:
1/ Dovolatel má pohledávku první třídy v celkové výši 552.892,- Kč, tvořenou
vykonatelnou částí ve výši 520.038,- Kč (129.504,- Kč a 390.534,- Kč) a
nevykonatelnou částí ve výši 32.854,- Kč. 2/ Dovolatel má pohledávku druhé třídy v celkové výši 310.366,- Kč, tvořenou
součtem původně přihlášené vykonatelné částky 9.198,- Kč a částky ve výši
301.168,- Kč, přeřazené do druhé třídy. Návrh rozvrhu připravený správcem konkursní podstaty a převzatý konkursním
soudem výsledku incidenčních sporů neodpovídá a odvolací soud se těmito
otázkami též nezabýval. Existenci jiné vady řízení dovozuje dovolatel ze skutečnosti, že v rozporu s
ustanovením § 25 ZKV nevycházel odvolací soud z okolností rozhodných pro
posouzení věci - výsledků incidenčních sporů. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení
následujících otázek:
1/ Znamená popření přihlášené pohledávky (či její části) co do její pravosti či
co do její výše správcem konkursní podstaty automaticky též popření pořadí
přihlášené pohledávky (či její části) či nikoli? 2/ Musí správce konkursní podstaty eventuelní popření pořadí přihlášené
pohledávky (či její části), chce-li je provést, učinit výslovně? 3/ Je správce konkursní podstaty a konkursní soud v dalším průběhu konkursního
řízení vázán pravomocným soudním rozhodnutím v incidenčních sporech? Dovolatel se proto domáhá zrušení odvolacího rozhodnutí i rozhodnutí soudu
prvního stupně a vrácení věci posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení. Správce konkursní podstaty ve vyjádření k dovolání nesouhlasí s názorem
dovolatele, že se konkursní soud neřídil rozhodnutími v incidenčních sporech,
má za to, že dovolání není přípustné a otázky označené odvolatelem jako otázky
zásadního právního významu nelze než odmítnout. Současně nemá dovolání za
důvodné. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst.
1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona
použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve
znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do
31. prosince 2007). Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným dle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když mu
přisuzuje zásadní právní význam ve výkladu ustanovení § 25 odst. 1 ZKV co do
vázanosti soudu výsledky incidenčního sporu o pravosti, výši nebo pořadí
popřených pohledávek. Ve způsobu, jakým odvolací soud vymezil (v návaznosti na
výsledky incidenčního sporu) rozsah odvolacího přezkumu u odvolání směřujícího
proti rozvrhovému usnesení, jde totiž zčásti o otázku dovolacím soudem
neřešenou a zčásti o otázku rozhodnutou v rozporu s dřívějšími rozhodnutími
Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud se - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval
nejprve správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 25 odst. 1 ZKV rozhodnutí soudu o pravosti, výši nebo pořadí
popřených pohledávek jsou účinná proti všem věřitelům.
Dle ustanovení § 30 odst. 1 ZKV po právní moci usnesení o schválení konečné
zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce předloží správce soudu návrh na
rozvrh a upravený seznam přihlášek, v němž uvede, kolik by mělo být pro každou
pohledávku vyplaceno. Po přezkoumání věcné správnosti návrhu vydá soud
rozvrhové usnesení.
Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že podle ustáleného výkladu podávaného
soudní praxí konečná zpráva neřeší otázku způsobu a rozsahu uspokojení
pohledávek konkursních věřitelů; o tom rozhoduje konkursní soud v rozvrhovém
usnesení (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2002,
sp. zn. 1 Ko 552/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník
2002, pod číslem 224 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp.
zn. 29 Odo 1111/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník
2007, pod číslem 170).
Jakkoli se počítá s tím, že konečná zpráva obsahuje (má obsahovat) též výsledky
přezkumných jednání a incidenčních sporů (srov. literatuře např. Zoulík, F.:
Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 3. vydání, Praha, C. H. Beck 1998, str.
167), skutečnost, že správce konkursní podstaty v soudem pravomocně schválené
konečné zprávě interpretoval výsledky incidenčních sporů způsobem odlišným od
skutečného obsahu pravomocných soudních rozhodnutí o pravosti, výši nebo pořadí
pohledávky, nezbavuje tato rozhodnutí účinků předjímaných ustanovením § 25
odst. 1 ZKV.
Konkursní věřitel, jemuž se má podle výsledků incidenčního sporu dostat na
úhradu jeho pohledávky v rozvrhu jiné částky, než která je uvedena v rozvrhovém
usnesení, je oprávněn žádat odvolací soud v rámci odvolání proti rozvrhovému
usnesení o věcný přezkum správnosti rozvrhu i z pohledu výsledků incidenčních
sporů. Totéž platí, je-li (i bez popěrných úkonů a jimi vyvolaných sporů o
určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky) výsledek přezkumného jednání o
pohledávce konkrétního konkursního věřitele v soudem pravomocně schválené
konečné zprávě interpretován v rozporu se skutečnými (podle obsahu konkursního
spisu) výsledky přezkumného jednání o pohledávce. Odvolací soud nemůže omezit
odvolací přezkum těchto námitek na konstatování, že konkursní věřitel je mohl
uplatnit (nebo že je uplatnil) proti konečné zprávě.
Podstata věcného přezkumu správnosti rozvrhového usnesení vůči konkursním
věřitelům tkví právě v posouzení, zda podle pravidel určených zákonem o
konkursu a vyrovnání (srov. § 32 ZKV) bude mezi konkursní věřitele rozvržen
dosažený výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty způsobem, jenž bude
odpovídat jejich zjištěným pohledávkám (v návaznosti na výsledky přezkumného
jednání a incidenčních sporů vyvolaných popěrnými úkony).
Napadené usnesení neobstojí v rovině právní již proto, že se odvolací soud
těmito zásadami neřídil a v důsledku nesprávné představy o mezích odvolacího
přezkumu dovolatele připravil o možnost věcného projednání námitek založených
na nesouhlasu se způsobem, jakým byl v rozvrhu promítnut výsledek jeho
incidenčních sporů a výsledek přezkumného jednání o jeho pohledávkách.
Zabývat se samostatně existencí dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/
o. s. ř., pokládal Nejvyšší soud v dané situaci za zbytečné.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Usnesením ze dne 16. února 2010, č. j. 34 K 22/2000-1558, zrušil konkursní soud
konkurs po splnění rozvrhového usnesení. Nejvyšší soud proto zrušil i toto
rozhodnutí konkursního soudu (jež má podobu závislého výroku ve smyslu § 242
odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a po zrušení napadeného usnesení nemůže samostatně
obstát).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního
stupně) závazný.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. srpna 2012
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu