Řízení o žalobě o vyloučení majetku z konkursní podstaty podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, se prohlášením konkursu na majetek žalobce podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), nepřerušuje jeho účastníkem se namísto žalobce bez dalšího stává insolvenční správce.
29 Cdo 2151/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce
JUDr. T. P., advokáta, jako insolvenčního správce dlužníka P. s. b. d., proti
žalovanému JUDr. Z. U., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce P. H.,
o vyloučení výtěžku zpeněžení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 43/2006, o dovolání
Pražského stavebního bytového družstva proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 31. ledna 2008, č. j. 13 Cmo 89/2007-128, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání původního žalobce P. s. b. d. (dále jen
„družstvo“) rozsudkem ze dne 31. ledna 2008, č. j. 13 Cmo 89/2007-128, potvrdil
rozsudek ze dne 21. září 2006, č. j. 58 Cm 43/2006-99, ve znění opravného
usnesení ze dne 18. ledna 2007, č. j. 58 Cm 43/2006-118, jímž Městský soud v
Praze zamítl žalobu o „vydání částky 3.000.000,- Kč z konkursní podstaty“.
Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 24 odst. 2, § 24f, § 24g a § 347
hospodářského zákoníku (dále jen „hosp. zák.“) - přitakal závěru soudu prvního
stupně, podle něhož smlouva o převodu spoluvlastnického podílu v důvodech
rozhodnutí specifikované nemovitosti, uzavřená 16. října 1991 mezi družstvem
(jako převodcem) a pozdějším úpadcem (jako nabyvatelem), je platná, jelikož ji
družstvo dodatečně bez zbytečného odkladu schválilo, „což bylo potvrzeno nejen
přijetím kupní ceny od úpadce, ale jednáním s ním v průběhu dalších třinácti
let a i v době po prohlášení konkursu na úpadcův majetek“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, které má za přípustné
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.
s. ř.“), považuje za zásadně právně významné řešení otázek, zda:
1) „je platným právní úkon ke zcizení nemovitosti žalobce učiněný jeho
ředitelem“ (resp. jeho „ekonomickou náměstkyní“), když „ve stanovách ani v
jiných vnitřních předpisech nebylo upraveno“ oprávnění těchto osob k takovému
právnímu úkonu;
2) „může být za schválení právního úkonu považováno zaplacení údajné kupní
ceny, i když kupní cena nebyla zaplacena v celém rozsahu“.
Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci, přičemž akcentuje, že „v předmětném řízení nebylo ničím
prokázáno, že by žalobce předmětnou kupní smlouvu bez zbytečného odkladu
schválil“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17.
dubna 2009, č. j. MSPH 96 INS 714/2009-A-256, rozhodnuto o úpadku družstva a
byl prohlášen konkurs na jeho majetek.
Ačkoli podle ustanovení § 263 odst. 1 věty první zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), platí, že není-li v tomto
zákoně stanoveno jinak, prohlášením konkursu se přerušují soudní, správní a
jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo
které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník,
v projednávané věci Nejvyšší soud bez dalšího v dovolacím řízení pokračoval
jako se žalobcem s insolvenčním správcem původního žalobce (družstva) JUDr. T.
P. Učinil tak proto, že již v důvodech rozhodnutí ze dne 31. března 2009, sp.
zn. 29 Odo 674/2006, uzavřel, že spor vyvolaný konkursem (tj. spor, k němuž by
nebýt konkursu nedošlo - viz bod XXV. stanoviska občanskoprávního a obchodního
kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), se prohlášením konkursu na majetek
konkursního věřitele (resp. žalobce v řízení o žalobě podle ustanovení § 19
zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) nepřerušuje a účastníkem řízení
se namísto úpadce bez dalšího stává - vzhledem k účinku prohlášení konkursu
uvedenému v § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb. - správce konkursní
podstaty; uvedený závěr se přitom plně uplatní i v případech, kdy byl konkurs
na majetek konkursního věřitele (rozuměj věřitele v konkursu prohlášeného na
majetek dlužníka podle zákona č. 328/1991 Sb.), resp. žalobce v řízení o žalobě
podle § 19 téhož zákona, prohlášen podle zákona č. 182/2006 Sb. (kde se
insolvenční správce prohlášením konkursu na majetek dlužníka stává osobou s
dispozičním oprávněním k majetkové podstatě).
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci
samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.,
Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.
odmítl.
Učinil tak z důvodu, že posouzení, zda chování žalobce po uzavření kupní
smlouvy lze považovat za schválení právního úkonu bez zbytečného odkladu ve
smyslu ustanovení § 24g hosp. zák., postrádá potřebný judikatorní přesah, když
je významné právě a jen pro projednávanou věc, nehledě na to, že polemikou s
hodnocením důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů, dovolatel neuplatňuje
dovolací důvod, jehož existence by mohla založit přípustnost dovolání podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (k tomu srov. např. důvody
rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn.
III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod
číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
Závěr, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, přitom Nejvyšší soud
neshledává ani rozporný s hmotným právem, když ustanovení § 24g hosp. zák.
obecně konvalidaci právního úkonu neplatného z důvodu, že zástupce při jednání
překročil své oprávnění nebo někdo jednal bez oprávnění, výslovně upravuje.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a
žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu