U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v konkursní věci
úpadce Moravské uhelné a. s., se sídlem v Brně, Barvičova 56, PSČ 602 00,
identifikační číslo osoby 60727217, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
32 (27) K 3/99, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní
podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, o dovolání
JUDr. Ilony Schelleové, Dr., advokátky, se sídlem v Brně, Foltýnova 1016/37,
PSČ 635 00, správkyně konkursní podstaty úpadce, proti usnesení Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 18. července 2013, č. j. 2 Ko 6/2013-781, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 12. prosince 2012, č. j. 32 (27) K 3/99-744, schválil Krajský
soud v Brně (dále jen „konkursní soud“) konečnou zprávu o zpeněžování majetku
podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 22.
července 2011 (dále též jen „konečná zpráva“), s tím, že:
A) příjmy konkursní podstaty činí celkem 1.535.245,64 Kč;
B) výdaje konkursní podstaty činí celkem 626.150,68 Kč, z čehož tvoří:
1) částku 28.000 Kč odměna správců konkursní podstaty, ze které náleží:
- JUDr. Iloně Schelleové, Dr. (dále jen „I. S.“) částka 1.000 Kč, včetně daně z
přidané hodnoty,
- JUDr. J. B. (dále jen „J. B.“) částka 27.000 Kč, včetně daně z přidané
hodnoty,
- Mgr. F. L. (dále jen „F. L.“) 0 Kč;
2) částku 10.000 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) hotové výdaje správců
konkursní podstaty, ze které náleží:
- I. S. částka 10.000 Kč, včetně daně z přidané hodnoty,
- J. B. a F. L. 0 Kč.
3) částku 457.180,68 Kč náklady spojené s udržováním a správou podstaty;
4) částku 66.839 Kč daně, poplatky a pojistné;
5) částku 14.496 Kč soudní poplatek za konkurs;
6) částku 49.635 Kč pracovněprávní pohledávky;
C) zůstatek k rozdělení činí částku 909.094,96 Kč.
K odvolání I. S. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18. července 2013, č.
j. 2 Ko 6/2013-781:
[1] Potvrdil usnesení konkursního soudu v bodech A) a C) výroku.
[2] Potvrdil usnesení konkursního soudu v bodu B) výroku v části, kterou bylo
rozhodnuto o výdajích konkursní podstaty v celkové výši 626.150,68 Kč, z toho o
odměně I. S. ve výši 1.000 Kč, včetně daně z přidané hodnoty, a o hotových
výdajích I. S. ve výši 10.000 Kč, včetně daně z přidané hodnoty, o nákladech
spojených s udržováním a správou podstaty ve výši 457.180,68 Kč, o daních,
poplatcích a pojistném ve výši 66.839 Kč, o soudním poplatku za konkurs ve výši
14.496 Kč a o pracovněprávních pohledávkách ve výši 49.635 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podala I. S. dovolání, jehož přípustnost
vymezuje prostřednictvím ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. ledna 2013 (vytýkajíc
odvolacímu soudu nesprávné poučení o dovolání), argumentem, že napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky „schválení
konečné zprávy v jiném než navrhovaném znění, které ve svém důsledku je
fakticky neschválením konečné zprávy“. Následně dovolatelka obsáhle argumentuje ve prospěch závěru o nesprávnosti
napadeného rozhodnutí a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí
odvolacího soudu tak, že schválí konečnou zprávu ve znění, které předložila 22. července 2011. I. K rozhodnému znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod
číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je - stejně jako
další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových
stránkách Nejvyššího soudu). Byla to tedy dovolatelka (a nikoli odvolací soud, jehož poučení o dovolání je
přiléhavé), kdo se zmýlil v posouzení, jaké znění občanského soudního řádu je
rozhodné pro dovolací řízení v této věci. II. K přípustnosti dovolání. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu
prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání, může
být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení
s ustanovením § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost
dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší
soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení
žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je
zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým
dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto
důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta
první, o. s.
ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním
napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit
námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle
§ 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména
provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky
zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006,
sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník
2006, pod číslem 130). Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním
přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle
obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Dovolání tvoří z větší části polemika dovolatelky se skutkovými závěry soudů
nižších stupňů (proti nimž klade dovolatelka vlastní hodnocení skutkových
zjištění a závěrů, jež byly podkladem pro schválení konečné zprávy). Samotné
hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v
ustanovení § 132 o. s. ř.) však nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím
důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011,
sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu
ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997
Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), takže pro ně ani nelze dovolání
připustit. Otázkou, kterou Nejvyššímu soudu předkládá dovolatelka jako právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, se pak Nejvyšší
soud ve své rozhodovací praxi zabýval a zodpověděl ji shodně s tím, jak věc
řešil konkursní soud i soud odvolací. Podle závěrů, jež zformuloval Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. listopadu
2013, sp. zn. 29 Cdo 2865/2011, uveřejněném pod číslem 22/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, platí, že při pravidelném chodu věcí (při kontinuálním
výkonu funkce správcem konkursní podstaty) má konečné slovo při schvalování
hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty, jakož i při schvalování
nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty (lhostejno, zda již
uhrazených) konkursní soud postupem podle § 29 zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), jenž ústí ve vydání usnesení o
(ne)schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní
podstaty. Tomuto závěru odpovídá i možnost schválit konečnou zprávu v jiném znění, než ve
kterém ji konkursnímu soudu předložil správce konkursní podstaty úpadce [
neschválit některé hotové výdaje správce konkursní podstaty, jakož i některé z
nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty (lhostejno, zda již
uhrazených)], což je patrno např. též z důvodů usnesení Nejvyššího soudu ze dne
29. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 289/2013.
V něm Nejvyšší soud posuzoval (v
řízení, jehož předmětem bylo rovněž schválení konečné zprávy o zpeněžování
majetku konkursní podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní
podstaty) nákladnost výdajů vzešlých ze smlouvy o provedení dražby a uzavřel,
že nebyly-li uzavření nebo účinnost smlouvy o provedení dražby na vrub
konkursní podstaty podmíněny souhlasem věřitelského výboru, pak jediným
kriteriem pro (ne)schválení výdajů vynaložených z konkursní podstaty na
(smluvenou) odměnu dražebníka za dvě neúspěšné dražby, při nichž nebyl předmět
dražby vydražen, je účelnost takto vynaložených výdajů, jež je poměřována
úvahou, zda v poměru k účelu, na který byl vynaložen, šlo o výdaj nebo náklad
přemrštěný. Následně dodal, že úsudek, že šlo o výdaj nebo náklad přemrštěný,
by nutně vedl k závěru, že správce konkursní podstaty porušil povinnost
postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí a odpovídal by za škodu tím
vzniklou, což by se mohlo promítnout i do rozhodnutí konkursního soudu o
neschválení takového výdaje (nákladu) v rámci rozhodování o schválení konečné
zprávy.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. října 2016
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu