29 Cdo
2298/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře
a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Petra Gemmela rozhodl v konkursní věci
úpadkyně BILL spol. s r. o., se sídlem v Liberci I., Štefánikovo náměstí 779,
PSČ 460 01, identifikační číslo 49905341, o schválení konečné zprávy o
zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce
konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. K
3/96, o dovolání úpadkyně, zastoupené JUDr. Janem Zedníčkem, advokátem, se
sídlem v Liberci, náměstí Českých Bratří 25/14, PSČ 460 01, proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2007, č. j. 1 Ko 418/2007-400,
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2007, č. j. 1 Ko
418/2007-400, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. června
2007, č. j. K 3/96-387, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Ve výroku označeným Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „konkursní
soud“) zamítl námitky úpadkyně proti konečné zprávě (bod I. výrok), schválil
konečnou zprávu o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny
a výdajů správce konkursní podstaty (dále též jen „konečná zpráva“) podle které
bylo „celkem zpeněženo“ 21,373.983,93, odměna správce činí 1.787.398,- Kč,
hotové výdaje správce činí 11.544,- Kč, výdaje se správou a udržováním
konkursní podstaty činí 3.867.570,40 Kč, „oddělený věřitel“ 10.833.919,- Kč,
soudní poplatek 213.740,- Kč, předpokládané výdaje související s rozvrhem
32.000,- Kč a předpokládaná částka k uspokojení v rozvrhu 5.229.361,07 Kč, z
toho věřitelé ve druhé třídě 5.229.361,07 Kč (bod II. výroku). Dále konkursní
soud rozhodl o vrácení zálohy na náklady konkursu (bod III. výroku) a uložil
správci konkursní podstaty zaplatit soudní poplatek ve výši 213.730,- Kč (bod
IV. výroku) a do šedesáti dnů předložit návrh na rozvrh (bod V. výroku).
Konkursní soud mimo jiné uvedl, že pro správcem konkursní podstaty způsobené
průtahy konkursního řízení mu dle ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 328/1991
Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), snížil odměnu o 500.000,- Kč.
K námitce úpadkyně proti konečné zprávě, podle níž „usnesením soudu ze dne 24.
října 1997 soud rozhodl o prodeji nemovitostí za minimální cenu 17 mil. Kč a
závěrečná zpráva neuvádí nic o tom, zda cena 16,5 mil. Kč byla soudem předem
schválena“, konkursní soud uzavřel, že „námitka sníženého prodeje byla
promítnuta do snížení odměny správce a částka, o kterou tímto krátil podstatu,
se tak vrátila do konkursní podstaty ve prospěch věřitelů“.
K odvolání úpadkyně Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil
usnesení konkursního soudu, uzavíraje (ve vztahu k popsané námitce), že
„akceptoval-li soud prvního stupně stanovisko zástupce věřitelů, jenž pokládal
za postačující, že námitky vůči nižší ceně za prodej nemovitostí byly
zohledněny krácením odměny správce, (…) žádného pochybení se nedopustil“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala úpadkyně dovolání (které je z obsahového
hlediska kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, jíž je
vyhrazen dovolací důvod uvedený v 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), uvádějíc, že od počátku
proti konečné zprávě vznáší námitky, které soud „nikterak nerespektuje“. Přitom
je u soudu prvního stupně vedeno pod sp. zn. 37 Cm 78/2005 řízení, ve kterém
byl dne 13. listopadu 2007 vydán rozsudek, podle něhož je úpadkyně (pro
neplatnost kupní smlouvy) stále vlastnicí nemovitostí prodaných správcem její
konkursní podstaty. Ačkoliv odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) o probíhajícím řízení
věděl, potvrdil usnesení soudu prvního stupně o schválení konečné zprávy. „Došlo tak k situaci, kdy je konečná zpráva schválena i přes oprávněné námitky
úpadkyně a rozhodující položka soupisu konkursní podstaty je nadále ve
vlastnictví úpadkyně dle jiného rozhodnutí téhož soudu“. Proto dovolatelka a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona
použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve
znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do
31. prosince 2007). Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., maje napadené usnesení za
nesouladné s dřívější judikaturou Nejvyššího soudu. Jak je patrno ze spisu i z usnesení soudů nižších stupňů, konkursní soud
usnesením ze dne 24. října 1997, č. j. K 3/96-145, udělil souhlas se zpeněžením
ve výroku specifikovaných nemovitostí mimo dražbu za minimální cenu ve výši
17,000.000,- Kč. Podle konečné zprávy zpeněžil správce konkursní podstaty
úpadkyně tyto nemovitosti za cenu ve výši 16,500.000,- Kč. Úpadkyně přitom ve
lhůtě 15 dnů od vyvěšení konečné zprávy na úřední desce soudu (§ 29 odst. 2
ZKV) uplatnila mimo jiné i námitku, podle níž byly uvedené nemovitosti prodány
za cenu nedosahující výše ceny schválené konkursním soudem jako minimální. Nejvyšší soud již v rozsudku uveřejněném pod číslem 63/2005 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je souhlas
konkursního soudu s tím, aby správce konkursní podstaty zpeněžil majetek
podstaty prodejem mimo dražbu (§ 27 odst. 2 ZKV), předpokladem platnosti
právního úkonu, jímž správce konkursní podstaty majetek podstaty uvedeným
způsobem zpeněží; jeho absence, případně nerespektování podmínek prodeje
stanovených konkursním soudem, má za následek absolutní neplatnost takového
právního úkonu (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).
Jestliže odvolací soud námitku úpadkyně o nedodržení podmínek prodeje
stanovených konkursním soudem neposoudil z uvedeného hlediska a nevysvětlil, z
jakých důvodů má kupní smlouvu, jíž byly nemovitosti zpeněženy, přes nedodržení
minimální ceny stanovené soudem za platnou, je jeho právní posouzení neúplné a
tudíž i nesprávné. Přitom pro posouzení platnosti této kupní smlouvy nemůže být
významné, že správci konkursní podstaty byla konkursním soudem (z důvodu
správcem zaviněných průtahů řízení) snížena odměna právě o částku,
představující rozdíl mezi cenou schválenou jako minimální a cenou sjednanou v
kupní smlouvě.
Proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.),
Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i
usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
Jednoznačně se vyslovit k otázkám rozebraným v předchozích dvou odstavcích bude
nyní nejprve úkolem konkursního soudu, jenž ostatně podmínky napadaného prodeje
výše označeným usnesením ze dne 24. října 1997 sám vymezoval. Usnesení
konkursního soudu zrušil dovolací soud jako celek, jelikož ve vztahu k výroku
II. mají ostatní výroky povahu výroků závislých (§ 242 odst. 2 písm. b/ o. s.
ř.).
V další fázi řízení nepřehlédne ani konkursní soud ani odvolací soud, že
samostatný výrok o zamítnutí námitek proti konečné zprávě (bod I. výroku
usnesení konkursního soudu) nemá rozhodnutí o schválení konečné zprávy žádného
místa (jak týž senát odvolacího soudu správně uzavřel v usnesení ze dne 28.
srpna 2006, č. j. 1 Ko 199/2006-489, jemuž Nejvyšší soud potud přitakal v
usnesení ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Odo 1802/2006, jež je veřejnosti k
dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. března 2010
JUDr.
Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu