29 Cdo 239/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky Z. L., zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph. D., advokátem, se
sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, PSČ 160 00, za účasti 1/ H. Z., 2/ M. Š., 3/
M. S., a L. S., 4/ Ing. T. J., 5/ A. Ř., a F. Ř, 6/ J. V., a M. V, 7/ H. Č., a
S. Č., 8/ Ing. Arch. L. S., 9/ K. D., 10/ Mgr. P. V., 11/ J. M., 12/ T. Š.,
13/ J. Š., a PhDr. K. Š., 14/ M. F., a Ing. J. F., 15/ L. V., 16/ V. H. a M.
H., 17/ K. D., a P. D., 18/ I. K., 19/ A. P, a Ing. F. P., 20/ H. Š. a M. Š.,
21/ K. D., a E. D., a 22/ Družstva DUO 5. května, se sídlem v Praze 4, třída 5.
května 1661, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26728052, z toho účastníci
1/ - 10/, 12/ - 15/, 17/ - 19/, 21/, 22/ zastoupeni Mgr. Jiřím Ostrýtem,
advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 756/14, PSČ 120 00, a účastníci 20/
zastoupeni JUDr. Martinem Síglerem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Veselí
1342/22, PSČ 140 00, o určení práva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.
zn. 75 Cm 99/2009, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 21. března 2012, č. j. 14 Cmo 422/2010-204, ve znění usnesení ze
dne 11. prosince 2013, č. j. 14 Cmo 422/2010-237, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května
2010, č. j. 75 Cm 99/2009-109, ve znění usnesení ze dne 12. srpna 2013, č. j.
75 Cm 99/2009-233, se zastavuje.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
III. Navrhovatelka je povinna zaplatit H. Z., M. S., L. S., Ing. T. J., A. Ř.,
F. Ř., J. V., M. V., H. Č., S. Č., Ing. Arch. L. S., K. D., Mgr. P. V., T. Š.,
J. Š., PhDr. K. Š., M. F., Ing. J. F., L. V., K. D., P. D., I. K., A. P., Ing.
F. P. a Družstvu DUO 5. května (každému z nich) na náhradu nákladů dovolacího
řízení 2.047,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám
jejich zástupce.
IV. Navrhovatelka je povinna zaplatit H. Š. a M. Š. (každému z nich) na náhradu
nákladů dovolacího řízení 2.214,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení, k rukám jejich zástupce.
V. Ve vztahu mezi navrhovatelkou a M. Š., J. M., V. H., M. H., K. D. a E. D.
nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením ze dne 5. května 2010, č. j. 75 Cm 99/2009-109, ve znění usnesení ze
dne 12. srpna 2013, č. j. 75 Cm 99/2009-233, zamítl Městský soud v Praze návrh
na určení, že spoluvlastnické právo navrhovatelky k Družstvu DUO 5. května
(dále jen „družstvo“) je vyjádřené členským podílem navrhovatelky v družstvu ve
výši 5,065 % (výrok I.), zamítl návrh na určení, že spoluvlastnické právo
účastníků 1/ - 20/ k družstvu je „ve výši“ 94,9365 % (výrok II.), a rozhodl o
nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením
potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (výrok druhý).
Proti usnesení odvolacího soudu i proti usnesení soudu prvního stupně podala
navrhovatelka dovolání „v plném rozsahu“.
Řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil
podle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98,
a ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněná pod čísly 10/2001 a
47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení
§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení o
nákladech odvolacího řízení, a proti té části prvního výroku, jíž byl potvrzen
výrok III. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, není dovolání
objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002,
sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může
být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci
předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že
dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich
obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí
odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal. Námitkou, podle níž soud prvního stupně dovolatelce „neposkytl řádné procesní
poučení a rovněž soud odvolací toto pochybení neodstranil“, poukazuje
dovolatelka (zcela nekonkrétně) na údajnou vadu řízení ve smyslu § 241a odst. 2
písm. a/ o. s. ř., jež však nezahrnuje podmínku existence právní otázky
zásadního právního významu, a jejím prostřednictvím tudíž přípustnost dovolání
založit nelze. Závěr odvolacího soudu, že navrhovatelka je členkou družstva, nikoliv jeho
spoluvlastníkem, a že již z tohoto důvodu je žaloba, kterou se navrhovatelka
domáhá určení, že má k družstvu spoluvlastnické právo, neopodstatněná, je zcela
zřejmý (srov. závěry Nejvyššího soudu v související věci formulované a
odůvodněné v usnesení ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1809/2012, jež je
veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po
1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Přitom součástí poučovací povinnosti soudu není poučení o tom, že navrhovatel
může změnit návrh na zahájení řízení (domáhat se určení jiného práva); srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo
1172/2013, uveřejněného pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, a tam citovanou judikaturu Ústavního soudu k této otázce. Namítá-li dovolatelka, že její návrh měl být posuzován jako návrh na určení
výše členského podílu, respektive výše dalšího členského vkladu, nelze
přehlédnout, že ani z dovolání se nepodávají žádné argumenty ve prospěch
existence naléhavého právního zájmu dovolatelky na požadovaném určení. V
případě absence naléhavého právního zájmu je přitom projednání návrhu na určení
soudem po stránce věcné vyloučeno (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího
soudu ČSR ze dne 24. února 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod číslem
17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní
judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21).
Nelze přitom přehlédnout, že soud prvního stupně návrh zamítl právě z důvodu
nedostatku naléhavého právního zájmu dovolatelky na požadovaném určení, neboť
určení členského podílu navrhovatelky a ostatních členů družstva má povahu
toliko předběžné otázky v případném řízení o žalobě na plnění a požadovaným
určením by nedošlo k vytvoření pevného právního základu pro právní vztahy
účastníků sporu. Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší
soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být
dovolání přípustné. Výroky o nákladech řízení se opírají o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1
a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a
účastníkům 1/, 3/ - 10/, 12/ - 15/, 17/ - 20/, 22/ vzniklo právo na náhradu
účelně vynaložených nákladů. Na tomto místě Nejvyšší soud poznamenává, že - byť pro přehlednost zachoval
číselné označení účastníků řízení zavedené soudem prvního stupně - každý z
manželů - společných členů družstva je samostatným účastníkem řízení. Za každou
společně zastupovanou osobu proto náleží advokátovi samostatná mimosmluvní
odměna snížená o 20 %, viz § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů. Účelně vynaložené náklady sestávají v případě účastníků 1/, 3/ - 10/, 12/ -
15/, 17/ - 19/, 22/ z odměny advokáta za jeden úkon právní služby - vyjádření k
dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - jejíž výše podle ustanovení § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. a/
advokátního tarifu činí (za každého ze zastoupených) 2.100,- Kč. Podle § 12
odst. 4 advokátního tarifu se odměna snižuje o 20 %, tj. na částku 1.680,- Kč. Spolu s podílem na (jediné) náhradě paušálních výdajů podle § 13 odst. 3
vyhlášky ve výši 300,- Kč a po připočtení 21% daně z přidané hodnoty (§ 137
odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal výše uvedeným účastníkům (každému z
nich) k tíži navrhovatelky celkem 2.047,32 Kč. Účelně vynaložené náklady H. Š. a M. Š. sestávají z odměny advokáta za jeden
úkon právní služby - vyjádření k dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního
tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - jejíž výše podle ustanovení § 7
bodu 5, § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu činí (za každého ze
zastoupených) 2.100,- Kč. Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu se odměna
snižuje o 20 %, tj. na částku 1.680,- Kč. Spolu s podílem na (jediné) náhradě
paušálních výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč a po připočtení
21% daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal
H. Š. a M. Š. (každému z nich) k tíži navrhovatelky celkem 2.214,30 Kč. M. Š., J. M., V. H., M. H., K. D. a E. D. podle obsahu spisu v dovolacím řízení
žádné náklady nevznikly. K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn.
31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem
73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění
domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 21. května 2014