29 Cdo 2398/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
navrhovatele L. N., zastoupeného JUDr. Jarmilou Jařabáčovou, advokátkou, se
sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Puchmajerova 7, PSČ 702 00, za účasti 1)
ASONIC, spol. s r. o., se sídlem v Ostravě, Hrabůvce, Majora Nováka 1490/14,
PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 62300091, zastoupené Mgr. Martinem
Skybou, advokátem, se sídlem v Moravské Ostravě, Preslova 9, PSČ 702 00, 2)
Bytové družstvo Čujkovova 1739/36, se sídlem v Ostravě – Zábřehu, Čujkovova
1739/36, identifikační číslo osoby 25857240, a 3) SLAOS spol. s r. o., se
sídlem v Ostravě – Kunčicích, Vratimovská 709, PSČ 707 02, identifikační číslo
osoby 47975989, zastoupené Mgr. Martinem Skybou, advokátem, se sídlem v
Moravské Ostravě, Preslova 9, PSČ 702 00, o určení členství v družstvu, vedené
u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 47/2008, o dovolání navrhovatele
proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. ledna 2010, č. j. 5 Cmo
98/2009-101, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. ledna 2010, č. j. 5 Cmo
98/2009-101, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. července 2008, č.
j. 15 Cm 47/2008-54, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení
Usnesením ze dne 19. ledna 2010, č. j. 5 Cmo 98/2009-101, potvrdil Vrchní soud
v Olomouci k odvolání navrhovatele rozsudek ze dne 24. července 2008, č. j. 15
Cm 47/2008-54, kterým Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na určení, že
navrhovatel je členem Bytového družstva Čujkovova 1739/36 (dále jen „družstvo“).
Vyšel přitom z toho, že:
1) Navrhovatel je zakládajícím členem družstva a nájemcem družstevního
bytu.
2) Navrhovatel uzavřel se společností SLAOS spol. s r. o. nedatovanou
dohodu o převodu členských práv a povinností v družstvu, v níž nebyla určena
převáděná členská práva a povinnosti a ani nebylo určeno, zda se jedná o převod
úplatný či bezúplatný. Podpisy obou stran dohody byly ověřeny dne 3. října 2001
(dále jen „první dohoda“).
3) Dne 14. října 2005 uzavřela společnost SLAOS spol. s r. o. jako
převodce se společností ASONIC, spol. s r. o. jako nabyvatelem dohodu o převodu
členských práv a povinností v bytovém družstvu (dále jen „druhá dohoda“).
4) V době od 3. října 2000 do 24. října 2005 byla společnost SLAOS spol.
s r. o. vedena v seznamu členů družstva jako jeho člen a vykonávala práva a
povinnosti člena družstva, zejména se účastnila členských schůzí.
5) Nájemcem družstevního bytu zůstal po celou dobu (a je jím doposud)
navrhovatel.
Odvolací soud – poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu – přisvědčil
soudu prvního stupně v závěru, že první dohoda je „neplatná pro nedostatek
podstatných náležitostí smlouvy“. Shodně se soudem prvního stupně pak dovodil,
že členská práva a povinnosti člena družstva lze vydržet stejně jako obchodní
podíl, poukazuje na jejich obdobnou povahu, a uzavřel, že v projednávané věci
byly předpoklady jejich vydržení (§ 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku, dále jen „obč. zák.“) společností SLAOS spol. s r. o. naplněny.
Skutečnost, že tato společnost „nepožadovala a ani nikdy neuzavřela nájemní
smlouvu k bytu č. 403 a tuto nájemní smlouvu měl nadále uzavřenu s družstvem
navrhovatel, je právně bezvýznamná. Výkon práv a povinností člena družstva není
vázán na uzavření nájemního poměru k jednomu z bytů ve vlastnictví družstva.
Základním právem člena družstva není totiž uzavření nájemní smlouvy ke
konkrétnímu bytu, ale účast na členské schůzi, výkon hlasovacích práv a
podílení se tak na obchodním vedení družstva“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Namítá, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje tak dovolací
důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a navrhuje, aby
je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatel spatřuje v tom, že „řeší
právní otázku vydržení v rozporu s hmotným právem“, a dále v posouzení otázky,
zda „lze vydržením nabýt pouze část členských práv a povinností v bytovém
družstvu“. Dovolatel zdůrazňuje, že dobrá víra se musí vztahovat ke všem právním
skutečnostem, které mají za následek nabytí věci nebo práva, a vyslovuje
přesvědčení, že předpokladem vydržení členských práv a povinností v bytovém
družstvu je i výkon práva nájmu bytu, k němuž se dotčená členská práva a
povinnosti váží. Členská práva a povinnosti tvoří podle dovolatele jeden celek
a pouze jako celek mohou být předmětem vydržení. Konečně dovolatel poukazuje i na závěry formulované Ústavním soudem v usnesení
ze dne 3. června 2004, sp. zn. III. ÚS 50/2004, podle kterých uchopí-li se
někdo držby nemovitosti na základě kupní smlouvy neplatné z důvodu, že její
předmět není dostatečně určitý, nemůže být vzhledem ke všem okolnostem v dobré
víře, že je vlastníkem věci, a to ani v případě, že je přesvědčen, že taková
smlouva k nabytí vlastnictví k nemovitosti postačuje, a držba nemovitostí,
opírající se o takovou smlouvu, nemůže vést k vydržení. Podle názoru dovolatele
je třeba tyto závěry obdobně vztáhnout i na vydržení členských práv a
povinností člena družstva. Jelikož v projednávané věci nevymezovala uzavřená
smlouva převáděná členská práva a povinnosti, nemohla společnost SLAOS spol. s
r. o. členská práva a povinnosti vydržet. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí řeší právní otázku předpokladu vydržení
členských práv a povinností člena bytového družstva v rozporu s hmotným právem
a (později přijatou) judikaturou Nejvyššího soudu. Z ustanovení § 129 odst. 2 obč. zák. vyplývá, že držet lze věci, jakož i práva,
která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v
dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V
pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Z ustanovení § 134 obč. zák. plyne, že oprávněný držitel se stává vlastníkem
věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po
dobu deseti let, jde-li o nemovitost (odstavec 1). Takto nelze nabýt
vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem,
které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob
(odstavec 2).
Soudům nižších stupňů je předně třeba přisvědčit v závěru, podle něhož lze
členská práva a povinnosti člena družstva (členský podíl) vydržet jako věc
movitou, za analogické aplikace ustanovení § 134 obč. zák. Oba soudy správně
dovodily, že lze-li jako věc movitou vydržet obchodní podíl ve společnosti s
ručením omezeným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1216/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
pod číslem 50/2008), lze – s ohledem na jeho obdobnou povahu – vydržet i
členský podíl v družstvu. Ačkoli totiž družstvo není kapitálovou obchodní společností, představuje i
členský podíl v družstvu majetkovou hodnotu, se kterou lze disponovat, tj. činit ji předmětem právních vztahů jako celek. V tomto směru je povaha
členského podílu v družstvu obdobná povaze obchodního podílu ve společnosti s
ručením omezeným. Není proto důvodu, aby v otázce vydržení bylo s členským
podílem v družstvu zacházeno jinak, než s obchodním podílem ve společnosti s
ručením omezeným (srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2012,
sp. zn. 29 Cdo 1989/2011, či usnesení ze dne 17. května 2012, sp. zn. 29 Cdo
3038/2011). Nicméně nesprávným Nejvyšší soud shledává dovoláním zpochybněný závěr
odvolacího soudu, podle kterého je pro posouzení, zda osoba, jež měla nabýt
členský podíl v bytovém družstvu na základě smlouvy, která byla shledána
neplatnou (či k jejímuž uzavření nikdy nedošlo), vydržela tento členský podíl,
bez právního významu, zda se chopila i nájmu bytu, k němuž se členský podíl
váže. Účelem institutu vydržení je umožnit nabytí vlastnictví držiteli, který věc
dlouhodobě ovládá v dobré víře, že je jejím vlastníkem, a uvést do souladu
dlouhodobý faktický stav se stavem právním (viz např. Spáčil, J. Ochrana
vlastnictví a držby v občanském zákoníku. 2. doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 238). Jelikož jde o jeden ze způsobů nabytí vlastnického práva,
je nutnou podmínkou vydržení (kromě podmínek výslovně uvedených v § 134 odst. 1
obč. zák.) též držba – jakožto faktický stav – předmětu způsobilého být
předmětem vlastnického práva (§ 134 odst. 2 obč. zák.), tedy celé věci (práva,
majetkové hodnoty), k níž má držitel nabýt vydržením vlastnické právo. Převedeno do poměrů bytového družstva to znamená, že k tomu, aby mohlo dojít k
vydržení členského podílu, je nezbytné (krom jiného), aby se držitel chopil
všech práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, tj. jak
individuálních práv a povinností určených stanovami a vztahujících se ke
konkrétnímu bytu (včetně práva nájmu bytu), tak práv, která příslušejí každému
členu družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru (k
tomu srov. usnesení ze dne 31. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1378/2006). Obecně řečeno, pouze tehdy, když se držitel chopí členského podílu v družstvu
jako celku (popř. takové jeho části, která zakládá plnohodnotný členský poměr),
lze uvažovat o tom, že by mohl členský podíl v družstvu vydržet.
Plnohodnotný
členský poměr v bytovém družstvu přitom – z povahy věci – nemůže založit držba
(pouze) práv, která příslušejí každému členu družstva a nepřipínají se ke
konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru, nedojde-li zároveň k chopení se držby
individuálních práv a povinností určených stanovami (a nájemní smlouvou) a
vztahujících se ke konkrétnímu bytu (s výjimkou členského podílu tzv. nebydlících členů). Názor odvolacího soudu, podle kterého k vydržení členského podílu v bytovém
družstvu není nutné chopit se i držby nájemního práva k bytu, neboť „základním
právem člena družstva není uzavření nájemní smlouvy ke konkrétnímu bytu, ale
účast na členské schůzi, výkon hlasovacích práv a podílení se tak na obchodním
vedení družstva“, zcela pomíjí základní účel bytových družstev, jímž je právě
zajištění bytových potřeb svých členů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
29. července 1999, sp. zn. 21 Cdo 327/99, uveřejněné pod číslem 12/2001 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, a od 1. ledna 2001 výslovnou úpravu v
ustanovení § 221 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku). V projednávané věci není mezi účastníky sporu o tom, že nájemcem družstevního
bytu zůstal i po uzavření první dohody nadále navrhovatel, který také vykonával
všechna práva a povinnosti s tímto nájemním vztahem spojená, přičemž společnost
SLAOS spol. s r. o. se ani nepokusila chopit se držby nájmu tohoto bytu. Proto
se nestala držitelkou (celého) členského podílu navrhovatele a nemohla tak
tento členský podíl ani vydržet. Soudy nižších stupňů současně pochybily, když při posuzování dobré víry
společnosti SLAOS spol. s r. o. nevzaly v potaz jeden z důvodů, pro který
shledaly první dohodu neplatnou, totiž absence určitého vymezení členských práv
a povinností, jež mají být smlouvou převáděna. Chopí-li se totiž někdo držby
členského podílu (členských práv a povinností) na základě smlouvy neplatné z
toho důvodu, že její předmět není dostatečně určitý, nemůže být zásadně
vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je majitelem tohoto členského
podílu (členem družstva), a to ani v případě, že je přesvědčen, že taková
smlouva k nabytí členského podílu postačuje (srov. k tomu obdobně pro vydržení
vlastnického práva k nemovitostem např. právě usnesení ze dne 3. června 2004,
sp. zn. III. ÚS 50/2004, dostupné na webových stránkách Ústavního soudu, na
které dovolatel přiléhavě poukazuje). Jelikož řešení právní otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné
a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn
důvodně, Nejvyšší soud, usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 část
věty za středníkem o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí
odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně; Nejvyšší soud
proto zrušil i jej a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. května 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu