29 Cdo 2483/2019-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana
Poláška a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců
a) B. S., narozené XY, zemřelé dne 2. března 2020, posledně bytem XY, b) T. K.,
narozeného XY, bytem XY, c) M. A. E. K., narozené XY, bytem XY, d) M. P. K.,
narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených Vratislavem Pěchotou, advokátem, se
sídlem v Praze 2, Mánesova 1645/87, PSČ 120 00, e) J. H., narozeného XY, bytem
XY, zastoupeného JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská
202/19, PSČ 602 00, proti žalovanému Incanto, a. s., se sídlem v Brně,
Jandáskova 1957/24, PSČ 621 00, identifikační číslo osoby 26934582,
zastoupenému JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky
505/118, PSČ 603 00, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u
Městského soudu v Brně pod sp. zn. 94 C 75/2016, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. března 2019, č. j. 19 Co
11/2019-139, takto:
I. Namísto žalobkyně B. S., zemřelé 2. března 2020, bude v řízení
pokračováno s Vratislavem Pěchotou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Mánesova
1645/87, PSČ 120 00, jako správcem pozůstalosti této žalobkyně.
II. Dovolání se odmítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) až d) na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 12 366 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení,
k rukám jejich zástupce.
IV. Ve vztahu mezi žalovaným a žalobcem e) nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení.
[1] Rozsudkem ze dne 23. srpna 2018, č. j. 94 C 75/2016-114, Městský
soud v Brně:
1/ Určil, že žalobkyně a) je vlastníkem id. 1/4, žalobce b) je vlastníkem id.
1/4, žalobkyně c) je vlastníkem id. 1/8, žalobce d) je vlastníkem id. 1/8 a
žalobce e) je vlastníkem id. 1/4, pozemků p. č. XY, vše v k. ú. XY, zapsaných
na listu vlastnictví číslo XY, a pozemku p. č. XY, k. ú. XY, zapsaného na listu
vlastnictví číslo XY, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj,
Katastrálního pracoviště Brno-město (dále jen „pozemky“), s tím, že společnost
MEGATECH, spol. s r. o. identifikační číslo osoby 13691333, která je mimo jiné
dosud v katastru nemovitostí evidována jako vlastník pozemků, zanikla v
důsledku fúze sloučením dne 5. dubna 2017 (tj. v průběhu soudního řízení),
přičemž její právní nástupkyní se stal žalovaný (bod I. výroku).
2/ Rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku).
[2] K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně v záhlaví označeným
rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). Odvolací soud se zcela
ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, na něž pro
stručnost odkázal. Dále zmínil, že „v mezidobí byla vydána dovolacím soudem
rozhodnutí mající přímý vliv i na věc projednávanou“, neboť v nich dovolací
soud dospěl k závěru, že „převody pozemků z konkursní podstaty na třetí osoby
byly absolutně neplatnými pro jejich rozpor se zákonem a absenci dobré víry“.
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které
směřoval proti všem jeho výrokům, v němž uplatňoval dovolací důvod spočívající
v nesprávném právním posouzení věci a dále namítal, že je rozhodnutí odvolacího
soudu nepřezkoumatelné. Přípustnost dovolání spatřoval ve vyřešení otázky
hmotného práva, která je dovolacím soudem řešena rozdílně, a otázky, která by
dovolacím soudem měla být řešena jinak, a navrhoval, aby Nejvyšší soud
rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení. [4] Žalobci a) až d) navrhli, aby dovolání bylo jako nepřípustné
odmítnuto, popřípadě aby bylo zamítnuto a žalobcům byla přiznána náhrada
nákladů řízení. Žalobce e) se k dovolání nevyjádřil. [5] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. září 2017) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“),
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [6] V průběhu dovolacího řízení (dne 2. března 2020) zemřela žalobkyně
a). Dovolací soud proto podle § 107 odst. 2, § 243b o. s. ř. rozhodl (výrokem
pod bodem I), že namísto zemřelé žalobkyně a) bude v řízení pokračováno s jejím
procesním nástupcem Vratislavem Pěchotou, který vstoupil do práv žalobkyně a),
o něž v řízení jde. Žalobkyně a) totiž povolala Vratislava Pěchotu správcem
pozůstalosti listinou ze dne 16. května 2017 (notářským zápisem sepsaným
notářem Mgr. Pavlem Bernardem, NZ 518/2017, N 375/2017, Z 25/2017), podle níž
je ve vztahu ke spravované pozůstalosti na území České republiky oprávněn činit
úkony a právní jednání v plném rozsahu, v jakém by byla oprávněna je činit
žalobkyně a) sama (§ 1556 odst. 1, § 1677 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanského zákoníku). [7] Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle
§ 237 přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech
řízení. Dovolání proti druhému a třetímu výroku napadeného rozhodnutí, jakož i
proti potvrzujícímu prvnímu výroku v části, v níž byly potvrzeny výroky II. a
III. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, tak musí být jako
objektivně nepřípustné odmítnuto. [8] Mezi týmiž účastníky (avšak v obráceném procesním postavení) a na
základě téhož skutkového stavu, probíhalo u Městského soudu v Brně řízení pod
sp. zn. 41 C 74/2012, v němž se žalobce (právní předchůdce žalovaného v tomto
řízení) domáhal na žalovaných (v tomto řízení žalobcích) určení vlastnického
práva k pozemkům. Žaloba byla pravomocně zamítnuta, přičemž dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2015, č. j. 44 Co
267/2014-215, Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 28. února 2018, sp. zn. 29
Cdo 4716/2015. Výsledkem tohoto řízení (tedy výrokem, že dovolatel není
vlastníkem pozemků) jsou soudy vázány (§ 159a odst. 3 o. s. ř.) i v nyní
projednávané věci, kde se naopak žalobci domáhají určení svého vlastnického
práva.
Žalovaný přitom v dovolání uplatňuje shodné dovolací námitky jako ve
svém dovolání v dříve projednávané věci, a proto lze na závěry obsažené v
usnesení sp. zn. 29 Cdo 4716/2015 plně odkázat; zejména jde o hodnocení kupní
smlouvy ze dne 17. listopadu 2003 – jíž správkyně konkursní podstaty úpadce
Brněnské cihelny, státní podnik v likvidaci, prodala pozemky právnímu
předchůdci žalobce – jako absolutně neplatné a o závěr, že právní předchůdce
dovolatele při nabytí pozemků nebyl v dobré víře. Na těchto závěrech souladných
s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu předestřenou v odůvodnění
usnesení sp. zn. 29 Cdo 4716/2015 nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na
podkladě nyní podaného dovolání. [9] Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nepřezkoumatelnost jeho
rozhodnutí, pak pomíjí, že k tzv. zmatečnostním vadám, jakož i k jiným vadám
řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží
dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Vady řízení, které (jako v této věci) nezahrnují podmínku existence
právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání samy o
sobě založit nemohou. V poměrech projednávané věci je navíc jednoznačné, že
odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu nijak neznemožnilo uvést
žalovanému v dovolání dovolací důvody a předestřít svou argumentaci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011,
uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [10] Nejvyšší soud proto na základě všeho doposud uvedeného dovolání
podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst.
3 větou první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného
bylo odmítnuto. Procesně úspěšní žalobci tak mají právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení, žalobci e) však v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Náklady žalobců a) až d) sestávají z mimosmluvní odměny jejich advokáta za
jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 30. června 2019), která
podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. b/, § 11 odst. 1 písm. k/ a § 12 odst. 4
vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí u
každého z žalobců (po provedeném snížení o 20 %) částku 2 480 Kč, tj. celkem 9
920 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby ve výši
300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), což vše s připočtením náhrady za 21%
daň z přidané hodnoty ve výši 2 146 Kč představuje celkovou částku 12 366 Kč,
kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobcům a) až d) k rukám jejich advokáta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 12. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu