NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 29 Cdo 252/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní
věci žalobkyně ČEPRO, a. s., se sídlem v Praze 7, Dělnická č. p. 213, č. or.
12, PSČ 170 04, identifikační číslo 60 19 35 31, zastoupené JUDr. Marcelou
Novotnou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Budějovická 53, PSČ 140 00, proti
žalovaným 1) HEKRA, spol. s r. o., se sídlem v Neplachovicích 220, PSČ 747 74,
identifikační číslo 43 96 43 71 a 2) J. H., oběma zastoupeným Mgr. Gabrielou
Smetanovou, advokátkou, se sídlem ve Slezské Ostravě, Občanská 18, PSČ 710 00,
o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 30 Cm 92/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 4. září 2008, č. j. 12 Cmo 155/2008–137, takto:
Dovolání se zamítá.
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 19. prosince 2007, č. j. 30 Cm 92/2007–116, kterým tento
soud nepřipustil vstup společnosti MOTOHAUS, a. s., identifikační číslo 25 81
60 71 (dále jen „společnost“) do řízení namísto žalobkyně.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že jednou z podmínek
vyhovění návrhu žalobkyně na vstup jiné osoby na jeho místo je prokázání právní
skutečnosti, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo
povinnosti účastníka (§ 107a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 18 odst. 1 první věty zákona č. 591/1992 Sb., o cenných
papírech, ve znění pozdějších předpisů se k převodu listinného cenného papíru
na řad vyžaduje i rubopis. Tomuto ustanovení odpovídá též čl. I § 11 odst. 1
zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“), podle kterého každou
směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést rubopisem. V projednávané
věci žalobkyně požaduje zaplacení směnky na řad, proto je pro převod směnky na
jinou osobu nezbytný rubopis. Na této okolnosti nic nemění ani to, že směnka
byla soudem prvního stupně předčasně vrácena žalobkyni.
Dále pak odvolací soud uzavřel, že se žalobkyně mýlí, pokud
spatřuje zhoršení své procesní situace v původně nesprávném vyznačení doložky
právní moci a následném vrácení směnky soudem. Podle odvolacího soudu naprosto
postrádá logiku postup žalobkyně, která dle svého tvrzení směnku zničila. Ani
směnečný platební rozkaz, který nabyl právní moci a je vykonatelný, nemění nic
na skutečnosti, že se jedná o soudní rozhodnutí deklaratorní povahy, nikoliv
povahy konstitutivní a oprávněný je povinen i v exekuci prokázat k eventuální
obraně povinného po nařízení exekuce, že je i nadále majitelem směnky (i v
exekučním řízení platí všechna ustanovení směnečného zákona, např. čl. I § 39
odst. 1). Pokud směnku její majitel zničil, jeho směnečný nárok zcela zanikl, a
to i tehdy, byl-li mu pravomocně přiznán soudem. Není tedy chybou soudu, že
žalobkyně zničením směnky (odpovídá-li skutečnosti její tvrzení, že směnku
zlikvidovala) způsobila, že její směnečný nárok zanikl po vydání směnečného
platebního rozkazu. Odvolací soud tak uzavřel, že nebyla osvědčena právní
skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod směnky ze žalobkyně na
společnost.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co
do přípustnosti odkázala na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., co do
důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když má za to, že rozhodnutí
odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru. Namítá, že nelze
oddělit řízení o zaplacení směnečného peníze a řízení o změně účastníka řízení
na straně žalobce, neboť pochybení, ke kterému došlo zaviněním soudu v
kauzálním řízení má negativní dopad pro ni či její procesní nástupce i v
řízení procesním o změně účastníka řízení a soud by měl k této vadě řízení
přihlédnout. Dovolatelka rekapituluje skutkový stav věci, dle něhož dne 15. června 2006 byla mezi žalobkyní a společností MOTOHAUS, a. s. uzavřena smlouva
o postoupení pohledávky za společností PETROSTAR international, a. s. a jejímu
ručiteli. Součástí postoupení byl dle dovolatelky „pravomocný směnečný platební
rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 29. května 2003 pod sp. zn. Sm
1431/2002 – 6 znějící na první žalovanou HEKRA, spol. s r. o. a druhého
žalovaného J. H. ke dni předání dokumentace 15. června 2006 pravomocný u obou
žalovaných k 1. červenci 2003“. Směnečný platební rozkaz zněl na částku
69,545.983,40 Kč s příslušenstvím. Fakt, že postupovaná pohledávka byla
„ošetřena“ vykonatelným směnečným platebním rozkazem, měla vliv i na výši ceny
za postoupení pohledávky. Na základě ukončení soudního sporu Městský soud v
Praze vyzval žalobkyni k převzetí originálu směnky, který byl uložen v trezoru
soudu, a to ke dni 10. února 2006. Ukončení předmětného soudního sporu mělo za
následek i to, že na základě postoupení pohledávky nebyl důvod podávat k soudu
návrh na změnu účastníka řízení na straně žalobkyně. Skutečnost, že soud dodatečně 31. května 2007 doložku právní moci
vůči první žalované jako mylně vyznačenou zrušil, se dovolatelka dozvěděla až
10. června 2007 nahlédnutím do spisu. Pochybením soudu tak došlo nejen ke
zhoršení jejího procesního postavení, ale i k zásahu do vlastnického práva
majitele pohledávky, neboť pohledávka byla předmětem smlouvy o postoupení v
období, kdy vykonatelnost pohledávky měla rozhodující vliv na dispoziční práva
s touto pohledávkou, a to jak ve vztahu k žalobkyni, tak ve vztahu k novému
majiteli pohledávky. Vzhledem k tomu, že předmětem postoupení pohledávky byla
vykonatelná pohledávka a nový majitel byl i „nositelem“ vykonatelného
směnečného platebního rozkazu, směnka nebyla předmětem postoupení pohledávky a
nebyl tedy důvod provádět rubopis směnky. Tato byla dne 7. srpna 2006 společně
oběma stranami zlikvidována. Dovolatelka má za to, že pro tvrzení odvolacího soudu o
deklaratorním charakteru vykonatelného rozhodnutí soudu není v procesních
předpisech opodstatnění, když namítá, že se ve své praxi doposud nesetkala s
jakoukoliv výzvou soudu k předložení směnky, jako podmínky nařízení výkonu
rozhodnutí na základě vykonatelného směnečného platebního rozkazu.
Předmětný
směnečný platební rozkaz je řádným exekučním titulem a s jako takovým je
spojeno právo majitele pohledávky nakládat, tedy domáhat se plnění stanovených
exekučním titulem ze stran žalovaného. Proto dovolateka navrhuje, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu
bylo zrušeno a věc mu byla vrácena dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že žalobkyně neprokázala
splnění podmínek ustanovení § 107a o. s. ř. pro vstup nového účastníka do
řízení, tj. že neprokázala, že převedla směnku, ze které se domohla plnění, na
společnost, jejíž vstup do řízení navrhuje. Tento závěr odvolacího soudu je
správný a jednoznačně vyplývá z ustanovení § 18 odst. 1 první věty zákona č.
591/1992 Sb. a z ustanovení čl. I. § 11 odst. 1 směnečného zákona, stejně jako
z judikatury Nejvyššího soudu (viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1083/2004 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne
14. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 1285/2006). Tento závěr odvolacího soudu
ostatně ani dovolatelka nezpochybňuje.
Zpochybňuje však jeho závěr o tom, že pochybením soudu prvního stupně, který
nesprávně vyznačil na směnečný platební rozkaz doložku právní moci, nedošlo ke
zhoršení jejího procesního postavení. Na tomto závěru ale dovolací soud
napadené rozhodnutí nezaložil.
Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost
rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle
ustanovení § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. června 2010
doc. JUDr.
Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu