29 Cdo 2551/2016-578
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci
navrhovatelů a) M. S., b) KORFIN, s. r. o., se sídlem v Bratislavě,
Blumentálska 2725/13, PSČ 811 07, Slovenská republika, identifikační číslo
osoby 35780185, obou zastoupených Mgr. Tomášem Nachtigallem, advokátem, se
sídlem v Sušicích, Pravdova 1077, PSČ 342 01, c) GRACE LMC, s. r. o., se sídlem
v Praze 7, Jankovcova 43/35, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 27382435,
zastoupené JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Synkovská
1327/6, PSČ 160 00, a d) H. E., za účasti 1) TENEZ a. s., se sídlem v
Chotěboři, Žižkova 990, PSČ 583 01, identifikační číslo osoby 45534535,
zastoupené JUDr. Václavem Bergerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí
1079/3a, PSČ 110 00, a 2) RETRANA HOLDING LIMITED, se sídlem v Nikósii,
Diagorou 4, KERMIA BUILDING, 6th floor, Flat/Office 601, P. C. 1097, Kypr,
registrační číslo HE203080, zastoupené Mgr. Davidem Metelkou, advokátem, se
sídlem v Ostravě, Boleslavova 901/7, PSČ 709 00, o přezkoumání přiměřenosti
protiplnění, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm
100/2009, o dovolání společnosti TENEZ a. s. proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 18. února 2015, č. j. 7 Cmo 416/2014-246, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání
nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není
přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Dovoláním otevřenou otázku procesního práva, zda je (podle právní úpravy účinné
do 31. prosince 2013) akciová společnost, jejíž valná hromada rozhodla postupem
podle § 183i a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen
„obch. zák.“), o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů
společnosti na hlavního akcionáře (dále též jen „vytěsnění“), účastníkem řízení
o přezkoumání přiměřenosti protiplnění podle § 183k obch. zák., odvolací soud
vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z té se podává, že řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění za nucený
výkup účastnických cenných papírů podle ustanovení § 183i a násl. obch. zák. je
„sporem“ mezi vlastníkem cenných papírů (akcií), hlavním akcionářem a akciovou
společností. Jde o „spor“ týkající se vnitřních poměrů obchodní společnosti,
vymezený (od 1. dubna 2008 výslovně) v § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř., tedy o
řízení vypočtené v § 200e o. s. ř., v němž se účastenství řídí ustanovením § 94
odst. 1 o. s. ř. (srov. důvody odvolacím soudem i dovolatelkou citovaného
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 4918/2009). Jakkoliv si lze představit i koncepci předestíranou dovolatelkou (podle níž je
akciová společnost pouhým objektem procesu vytěsnění a jejích práv a povinností
se řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění nedotýká), zákonodárce zjevně
vycházel z toho, že společnost bude účastníkem tohoto řízení (srov. výslovné
znění § 183k odst. 3 obch. zák.). Oproti dovolatelce Nejvyšší soud nepovažuje
označené ustanovení (podle něhož je soudní rozhodnutí, kterým bylo přiznáno
právo na jinou výši protiplnění, pro hlavního akcionáře a pro společnost
závazné co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických
cenných papírů) za „zmatečné“. O tom, že účastnické cenné papíry společnosti (ve vlastnictví jiných osob než
hlavního akcionáře) nuceně přejdou na hlavního akcionáře, rozhoduje valná
hromada akciové společnosti; její usnesení současně určuje výši přiměřeného
vypořádání (§ 183i odst. 3 obch. zák.). Jakkoliv případný návrh na vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady podle § 131 obch. zák. není možné zakládat
na nepřiměřenosti výše protiplnění (§ 183k odst. 6 obch. zák.) a případné
určení nepřiměřenosti výše protiplnění (v řízení podle § 183k obch. zák.)
nezpůsobuje neplatnost usnesení valné hromady podle § 183i odst. 1 (§ 183k
odst. 5 obch. zák.), nelze přehlížet, že v řízení o přezkoumání přiměřenosti
výše protiplnění je posuzován soulad usnesení valné hromady akciové společnosti
– v části určení výše protiplnění – se zákonným požadavkem na jeho přiměřenost
(spravedlnost). Tím, že je rozhodnutí v řízení podle § 183k obch. zák.
závazné i pro společnost
(co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných
papírů), dochází k tomu, že – cum grano salis – je soudním rozhodnutím
nahrazena částka, určená usnesením valné hromady jako protiplnění, (správnou)
částkou odpovídající zákonnému požadavku přiměřenosti. Zákonodárce vyčlenil přezkum přiměřenosti protiplnění do samostatného řízení a
současně stanovil, že případná nepřiměřenost protiplnění není důvodem pro
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o vytěsnění, pouze proto, aby
odchylka ve výši protiplnění určené usnesením valné hromady od zákonem
stanoveného požadavku přiměřenosti protiplnění nevedla ke zmaření celého
procesu vytěsnění, s dopadem na právní jistotu a práva dotčených osob (srov. i
důvody nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, publikovaného pod číslem 257/2008 Sb., bod. 78). Nápravy stavu,
způsobeného rozporem mezi výší protiplnění určené usnesením valné hromady a
zákonného požadavku na přiměřenost (spravedlnost) protiplnění, lze dosáhnout
mírnějšími prostředky (přezkoumáním výše protiplnění ve zvláštním řízení a
přiznáním případného dorovnání vytěsněným vlastníkům účastnických cenných
papírů). Účelu, tj. zachování hodnoty investice vlastněné menšinovými vlastníky
účastnických cenných papírů, je dosaženo při současném zachování platnosti
usnesení valné hromady o vytěsnění. Stále však jde – alespoň v pojetí právní
úpravy účinné do 31. prosince 2013 – o řízení, v němž je posuzována zákonnost
usnesení valné hromady akciové společnosti. Jinak řečeno, názor dovolatelky, podle něhož je akciová společnost „pouhým
objektem“ procesu vytěsnění (a proto zde není důvodu, aby se účastnila řízení o
přezkoumání přiměřenosti protiplnění), zjevně neodpovídá zákonné úpravě. Je to
právě orgán akciové společnosti (valná hromada), jehož rozhodnutím k vytěsnění
(nucenému přechodu účastnických cenných papírů společnosti na hlavního
akcionáře) dochází, a v řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění se
posuzuje soulad tohoto rozhodnutí se zákonem. Již tyto skutečnosti samy o sobě
ospravedlňují závěr, plynoucí i z textu § 183k odst. 3 obch. zák., podle něhož
je akciová společnost účastníkem nesporného řízení o přezkoumání přiměřenosti
protiplnění. Tím samozřejmě není (a nemá být) řečeno – a v tomto směru je třeba dát
dovolatelce za pravdu – že by akciové společnosti svědčila případná povinnost
zaplatit dorovnání (rozdíl mezi protiplněním určeným usnesením valné hromady a
přiměřeným protiplněním určeným soudním rozhodnutím) společně a nerozdílně s
hlavním akcionářem; takovou povinnost zákonná úprava společnosti neukládá. S ohledem na závěry činěné odvolacím soudem ohledně právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 (jež se v projednávané věci neuplatní ratione temporis) pak zbývá
dodat, že s účinností zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a
družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.], a novely
občanského soudního řádu provedené zákonem č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, došlo ke změně povahy řízení o přezkoumání přiměřenosti
protiplnění, resp. – jak je označuje zákon o obchodních korporacích – řízení o
dorovnání (srov. § 390 z. o. k.). Jakkoliv i nadále půjde o řízení ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich
společníky nebo členy, jakož i mezi společníky nebo členy navzájem, vyplývají-
li z účasti na obchodní korporaci [nově upravené v § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], s ohledem na zrušení ustanovení § 200e o. s. ř. již půjde o řízení sporné,
jehož účastníky budou žalobce (vytěsněný vlastník účastnického cenného papíru)
a žalovaný (hlavní akcionář); akciová společnost se již řízení o dorovnání
účastnit (zpravidla) nebude. Tomu odpovídá i ustanovení § 390 odst. 3 z. o. k.,
jež rozšiřuje závaznost rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši
protiplnění, co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům
účastnických cenných papírů (kteří se řízení o dorovnání neúčastnili) toliko
pro hlavního akcionáře (a nikoliv i pro společnost, jak to činí § 183k odst. 3
obch. zák.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí
Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již
dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002,
sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. února 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu