29 Cdo 4918/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně
doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v
právní věci navrhovatelek a/ A. H. a b/ J. H., obou zastoupených JUDr. Petrem
Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 13, PSČ 120 00, za účasti 1/
společnosti TEERAG – ASDAG Aktiengesellschaft, se sídlem ve Vídni, Absberggasse
47, 1103, Rakouská republika, zastoupené JUDr. Petrem Wünschem, advokátem, se
sídlem v Praze 2, Italská 27,
PSČ 120 00, a 2/ společnosti Pražské silniční a vodohospodářské stavby, a. s.,
se sídlem v Praze 10, Dubečská 3238, PSČ 100 00, identifikační číslo 45 27 39
10, o přistoupení
do řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Městského soudu v
Praze
pod sp. zn. 16 Cm 205/2005, o dovolání navrhovatelek proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 1. října 2007, č. j. 7 Cmo 86/2007-58, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2007, č. j. 7 Cmo
86/2007-58
a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2006, č. j. 16 Cm
205/2005-47, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2006, č. j. 16 Cm 205/2005-47, ve
„správném znění“ výroku „Soud nepřipouští, aby do řízení o přezkoumání
přiměřenosti protiplnění jako další účastníci na straně navrhovatelek
přistoupili L. N. a Ing. M. N.“
Odvolací soud, který vyšel z toho, že smyslem institutu přistoupení do
řízení
je „odstranění nedostatku aktivní věcné legitimace, jenž tu byl již v době
zahájení řízení“, konstatoval, že o uvedenou situaci v projednávané věci nejde.
K tomu doplnil, že přistoupení účastníka do řízení je možné jen v
řízení sporném, avšak předmětné řízení je řízením dle § 200e odst. 1 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy řízením
nesporným, v němž institut přistoupení není z povahy věci použitelný.
Účastenství v tomto řízení se řídí ustanovením § 94 odst. 1 věty první o. s. ř.
Navrhovatelky napadly rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost
opírají o ustanovení § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., uplatňujíce dovolací
důvod dle § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhujíce, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo
zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolatelky polemizují se závěrem, podle něhož je přistoupení účastníka možné
pouze v řízení sporném, přičemž jeho smyslem je odstranění nedostatku aktivní
legitimace, který tu byl v době zahájení řízení. Takový závěr dle jejich názoru
z textu § 92 odst. 1 o. s. ř. neplyne.
Nesouhlasí ani se závěrem, podle něhož projednávaná věc je věcí
nespornou,
neboť ustanovení § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. (jež na projednávanou věc
dopadá) používá výslovně pojem „spor“. Domnívají se, že nelze vyloučit možnost
přistoupení do řízení s odkazem na nespornou povahu řízení.
Dovozují, že „uvedený výklad ve svém důsledku znamená, že ačkoliv L. a
M. N. podali návrh na zahájení řízení včas … nestanou se účastníky řízení, v
němž se
o výši protiplnění (o jeho závazném základu) rozhoduje.“ Zdůrazňují, že jiné
„schůdné“ řešení, tj. spojení věcí ke společnému projednání, soudy „v podobných
případech“ odmítají.
Mají za to, že je jejich procesním právem navrhnout, aby do řízení
přistoupili další účastníci, přičemž zde není dle jejich názoru žádného důvodu,
aby soud navržené přistoupení nepřipustil.
Společnost Pražské silniční a vodohospodářské stavby, a. s. ve
vyjádření k dovolání uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné,
a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání navrhovatelek zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Závěr, podle něhož smyslem přistoupení do řízení je umožnit žalobci, aby
odstranil nedostatek aktivní nebo pasivní legitimace, který tu byl v době
zahájení řízení, zastává literatura (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.
Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář.
1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 600) a soudní praxí je široce přijímán.
Řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění za nucený výkup účastnických
cenných papírů podle ustanovení § 183i a násl. zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), je sporem mezi vlastníkem cenných
papírů (akcií), hlavním akcionářem a akciovou společností. Jde (a vždy šlo) o
spor týkající se vnitřních poměrů obchodní společnosti, vymezený (od 1. dubna
2008 výslovně) v ustanovení § 9 odst. 3
písm. g/ o. s. ř.
Nesporná povaha řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění za nucený výkup
účastnických cenných papírů se podává z ustanovení § 200e o. s. ř., jež (v
odstavci prvním) řízení uvedená v § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. výslovně
zařazuje mezi řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a
jiných právnických osob a dále (v odstavci třetím větě první) stanoví, že
účastenství ve věcech uvedených v § 200e odst. 1 o. s. ř. se řídí ustanovením §
94 odst. 1 větou první o. s. ř. (tzv. třetí definicí účastenství). Ustanovení
§ 120 odst. 2 o. s. ř. pak řízení podle § 200e o. s. ř. zahrnuje mezi řízení
ovládaná zásadou vyšetřovací.
Závěr, podle něhož je přistoupení účastníka do řízení dle § 92 odst. 1 o. s. ř.
možné pouze v řízení sporném, plyne z rozdílného charakteru řízení sporného a
nesporného. V řízení sporném určuje okruh účastníků řízení žalobce (srov. tzv.
první definici účastenství
v § 90 o. s. ř.). Naproti tomu v řízení podle § 200e o. s. ř. je soud povinen
kdykoliv za řízení z úřední povinnosti zkoumat, zda se řízení opravdu účastní
ti, o jejichž právech
a povinnostech má být jednáno, popřípadě zda se řízení neúčastní osoby, o
jejichž právech
a povinnostech se v řízení nejedná. Okruh účastníků tohoto řízení, kromě osoby
navrhovatele, tak prostřednictvím institutů přibrání do řízení (§ 94 odst. 3 o.
s. ř.) a ukončení účasti v řízení (§ 94 odst. 4 o. s. ř.) do značné míry
ovlivňuje soud.
Závěr soudů obou stupňů, podle něhož navrhovatelky nejsou oprávněny navrhnout
přistoupení dalších účastníků do řízení dle § 92 odst. 1 o. s. ř., je tedy
správný. Dovolání je přesto důvodné.
V usnesení uveřejněném pod číslem 112/2010 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek (dále jen „R 112/2010“) totiž Nejvyšší soud, odkazuje přitom na
závěry formulované v usnesení ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. 29 Odo 1019/2006
(jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), uzavřel,
že podá-li poté, co bylo zahájeno řízení o přezkoumání výše protiplnění proti
hlavnímu akcionáři (ale dříve, než je pravomocně skončeno), návrh na určení
přiměřené výše protiplnění či návrh na zaplacení protiplnění v požadované výši
či doplacení poskytnutého protiplnění do požadované výše další akcionář, je
nutno tento další návrh považovat za přistoupení k prvnímu řízení.
Ve světle uvedeného judikatorního závěru (přijatého ovšem až po vydání
dovoláním napadeného rozhodnutí) lze návrhy na přistoupení posoudit podle
jejich obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) i tak, že jde o návrhy L. N. a M. N.,
kterými přistupují k již podanému návrhu dovolatelek na přezkoumání
přiměřenosti protiplnění.
Nezbytnou podmínkou jejich přistoupení k prvnímu řízení ovšem je, že se k
návrhu
na přezkoumání přiměřenosti protiplnění připojili ve lhůtě stanovené
ustanovením § 183k
odst. 1 věty za středníkem obch. zák.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí
spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
byl uplatněn právem, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze
stejných důvodů
i usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst.
3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V další fázi řízení soud rovněž ověří, zda L. a M. N. již dříve sami nepodali
návrhy na přezkoumání přiměřenosti protiplnění (jak je naznačováno v dovolání).
Podle výsledku pak posoudí, zda se jmenovaní nestali (způsobem popsaným v R
112/2010) účastníky tohoto řízení již na základě těchto samostatně podaných
návrhů.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 30. června 2009) se podává z bodu
12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. září 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu