29 Cdo 261/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně
T. j. S. H., , zastoupené JUDr. L. G., advokátem, proti žalovanému D. B., jako
správci konkursní podstaty úpadce M. R., , zastoupenému JUDr. M. M., advokátem,
o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského
soudu v Ostravě pod sp. zn. 43 Cm 24/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. srpna 2008, č. j. 9 Cmo 75/2008-46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku. (jímž Vrchní soud v
Olomouci potvrdil k odvolání žalobkyně rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze
dne 6. září 2007, č. j. 43 Cm 24/2006- 25, o zamítnutí žaloby o vyloučení
označených nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce) Nejvyšší soud
odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné
Učinil tak proto, že otázka určitého vymezení zajišťované pohledávky v zástavní
smlouvě, pro kterou dovolatelka přisuzovala napadenému rozhodnutí po právní
stránce zásadní význam, byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s ustálenou
judikaturou Nejvyššího soudu.
Konkrétně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2005, sp. zn. 29
Odo 654/2003, (uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2006,
pod číslem 78) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29
Odo 775/2004 (uveřejněné v témže časopise, číslo 12, ročník 2006, pod číslem
171). V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud uzavřel, že pohledávka je - bez
ohledu na údaje, které byly k její specifikaci užity - dostatečně vymezena
tehdy, je-li zjistitelné, o jakou pohledávku jde a není-li ji možno zaměnit s
pohledávkou jinou. Tyto závěry - ač učiněny k identifikaci pohledávky ve
smlouvě o postoupení pohledávky - platí i pro specifikaci zajišťované
pohledávky ve smlouvě zástavní.
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší
soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být
dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému
podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. února 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu