29 Cdo 2735/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. A.H., zastoupeného Mgr. L. Z., advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady S., a. s., zastoupené JUDr. V. F., advokátkou, vedené u Krajského soudu v Plzni, pod sp. zn. 43 Cm 13/2000, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. března 2008, č. j. 14 Cmo 224/2007 - 185,
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. března 2008, č. j. 14 Cmo 224/2007 – 185, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Napadeným usnesením změnil odvolací soud (poté, co jeho – v pořadí již druhé - předchozí usnesení Nejvyšší soud zrušil usnesením ze dne 18. dubna 2007, č. j. 29 Odo 311/2006-176) usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. listopadu 2001, č. j. 43 Cm 13/2000-59, kterým tento soud vyslovil neplatnost všech usnesení mimořádné valné hromady S., a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 27. prosince 1999 tak, že návrh zamítl (výrok I.) a navrhovateli uložil povinnost zaplatit společnosti náklady řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že podle ustanovení § 184 odst. 4 obchodního zákoníku, ve znění platném v době svolání napadené valné hromady (dále jen „obch. zák.“) je představenstvo společnosti s akciemi na majitele povinno uveřejnit oznámení o konání valné hromady vhodným způsobem určeným stanovami, jinak nejméně ve dvou celostátně distribuovaných denících.
Odvolací soud poté, co odkázal na odůvodnění svého předchozího rozhodnutí, přitakal závěru soudu prvního stupně, že způsob uveřejnění oznámení o konání valné hromady (v Obchodním věstníku) nebyl protiprávní. Při posuzování vhodnosti předmětného (stanovami určeného) způsobu oznámení o konání valné hromady je dle názoru odvolacího soudu nutné jej porovnat se zákonným způsobem (ve dvou celostátně distribuovaných denících). Sledovat týdeník Obchodní věstník nebylo finančně náročnější než sledovat denně všechny celostátní deníky (jichž bylo tehdy nejméně šest). To platí obecně, bez ohledu na sociální postavení či bydliště akcionářů. Pro akcionáře to byl způsob dokonce výhodnější. Hledat určitou informaci jednou týdně v konkrétním časopisu bylo jistě snazší, než hledat ji denně v několika denících, a bylo to i levnější. Obchodní věstník tehdy stál do 50,- Kč, deníky po cca 5,- Kč, tedy za celý týden 6 x 6 x 5,- Kč = 180,- Kč. Do míst, kam Obchodní věstník pravidelně nedocházel, bylo možné si jej objednat, stejně jako jiné časopisy a celostátní deníky, které rovněž nejsou pravidelně dostupné. Obchodní věstník byl pro akcionáře stejně běžně dostupným periodikem jako najednou všechny celostátní deníky. Uveřejnění oznámení o konání valné hromady v Obchodním věstníku „představovalo vhodný způsob, jistě na úrovni způsobu zákonného“, uzavřel odvolací soud.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, namítaje, že uveřejnění oznámení o konání valné hromady v Obchodním věstníku nebylo vhodným způsobem uveřejnění, když Obchodní věstník vycházel jakožto periodikum až od roku 1996 a v roce 1999 byl relativně úzce specializovaným periodikem, o jehož existenci věděli jen lidé úzce zainteresovaní. Obchodní věstník byl tehdy zcela okrajovým periodikem, Internet nebyl běžně dostupným mediem a rovněž tak nebylo běžně možné si objednat zasílání (tzv. „odebírání“) Obchodního věstníku prostřednictvím datové sítě Internet, přičemž Obchodní věstník nebyl běžně distribuován jinam, než do tzv. krajských měst. Listinné vyhotovení Obchodního věstníku začalo být masivněji rozšiřováno až po uzákonění Obchodního věstníku jako oficiálního periodika pro inzerce konání valných hromad a dalších zákonných náležitostí v rámci fungování akciových společností; takový stav však nastal až po roce 2000, tedy po dni konání napadené valné hromady. Z toho dovolatel dovozuje, že uveřejnění oznámení o konání valné hromady v Obchodním věstníku, a to pro společnost, jejímiž akcionáři byly stovky drobných akcionářů z kupónové privatizace, nebylo v žádném případě uveřejněním vhodným.
Dovolatel s odkazem na ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák. namítá, že uveřejnění oznámení o konání valné hromady v Obchodním věstníku, tedy způsobem „pouze formálně“ odpovídajícím stanovám společnosti, nelze považovat za dostatečně vhodný. Jako vhodnější způsob uveřejnění oznámení naopak dovolatel spatřuje uveřejnění pozvánky v jakémkoliv běžném periodiku, např. v celostátně distribuovaném deníku, tak jak to podpůrně stanovil i obchodní zákoník v tehdy platném znění.
K finančnímu srovnání nákladů, které provedl odvolací soud, dovolatel uvádí, že není případné, neboť je zcela zjevné, že takřka žádný člověk nesleduje denně všechen periodický tisk, avšak lidé o obsahu periodického tisku běžně diskutují, navzájem si sdělují informace a poznatky. Tak zejména mezi drobnými akcionáři je tento způsob vzájemné komunikace naprosto běžný.
Předmětná valná hromada nebyla svolána vhodným způsobem ve smyslu ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák., tedy byla svolána v rozporu se zákonem a odvolací soud pochybil, když se v odůvodnění nedostatečně nezabýval právě otázkou vhodnosti způsobu svolání valné hromady ve vztahu k akcionářské struktuře společnosti.
Proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ve výše označeném zrušujícím rozhodnutí uložil dovolací soud odvolacímu soudu zabývat se tím, zda bylo uveřejnění oznámení o konání valné hromady v Obchodním věstníku vhodným způsobem svolání valné hromady ve smyslu ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák., tj. zda byl v době svolání valné hromady Obchodní věstník informačním zdrojem dostupným bez vynaložení nepřiměřené námahy pro všechny akcionáře společnosti, ve vazbě na složení akcionářů společnosti. To však odvolací soud v projednávané věci nezkoumal. Svůj závěr o tom, že uveřejnění oznámení v Obchodním věstníku bylo vhodným způsobem svolání valné hromady, opřel pouze o srovnání nákladů, které by musel akcionář vynaložit při pravidelném nákupu Obchodního věstníku a všech (šesti) celostátních deníků.
Nevzal přitom v úvahu, že to, zda určitý způsob svolání valné hromady určený ve stanovách je vhodným způsobem, ve smyslu ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák., je třeba zkoumat právě jen ve vazbě na to, zda je ve stanovách určen tak, aby byl akcionářům společnosti dostupný bez vynaložení nepřiměřené námahy. Svolání valné hromady ve dvou celostátně distribuovaných denících je pouze náhradním způsobem svolání, který se uplatní pouze tehdy, neurčují-li stanovy způsob svolání anebo určí-li jej nevhodně. Poměřovat vhodnost ve stanovách zvoleného způsobu svolání valné hromady s tímto (náhradním) způsobem nemá význam, když, určí-li stanovy vhodný způsob svolání valné hromady, toto ustanovení se neuplatní.
Kdyby tedy stanovy společnosti určily konkrétní vhodný deník, ve kterém bude svolání valné hromady oznámeno, nemuseli by akcionáři sledovat všechny celostátní deníky, jak dovozuje odvolací soud, ale pouze jediný (určený) deník. Pak by ale – i při způsobu výpočtu který použil odvolací soud – nemusel akcionář vynaložit náklady na koupi všech celostátně distribuovaných deníků, nýbrž na koupi deníku jediného, nehledě na to, že za určitých okolností by nemusel kupovat deník žádný (např. kdyby by byl příslušný deník běžně dostupný v knihovně v obci sídla či bydliště akcionáře).
Jak uvedl dovolací soud ve svém zrušujícím rozhodnutí, podle konkrétních okolností případu nebylo ani vyloučeno uzavřít, že uveřejnění oznámení o konání valné hromady v Obchodním věstníku je vhodným způsobem svolání valné hromady. Bylo by tomu tak, kdyby společnost měla pouze akcionáře, pro které byl Obchodní věstník běžně dostupným periodikem, posuzováno ve vazbě na jejich sídlo či bydliště, profesi, předmět podnikání apod. a rovněž ve vazbě na to, že napadená valná hromada se konala v prosinci 1999, tedy v době, kdy byla, jak upozorňuje dovolatel, dostupnost Obchodního věstníku jiná, než je tomu v současné době. Posuzováním těchto otázek, se odvolací soud, přes vyslovený názor dovolacího soudu, nezabýval a nerespektoval tak závazný právní názor dovolacího soudu. Proto Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dospěje-li v dalším řízení odvolací soud k závěru, že zvolený způsob svolání valné hromady nebyl vhodným způsobem ve smyslu ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák., bude se zabývat i tím, zda mělo případné porušení právních předpisů závažné právní následky, a to zejména ve vazbě na obsah napadených usnesení valné hromady.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( § 243d odst. 1, první věta za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. října 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu