29 Odo 311/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. A. H.,
zastoupeného Mgr. Ing. J. P., advokátem proti odpůrkyni S., a. s., o neplatnost
usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm
13/2000, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
27. srpna 2004, č. j. 14 Cmo 290/2003 - 131, takto:
I. Dovolání proti výroku usnesení ze dne 27. srpna 2004, č. j. 14 Cmo 290/2003
– 131, jímž Vrchní soud v Praze nepřipustil změnu návrhu, se odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se usnesení odvolacího soudu zrušuje a věc se vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Napadeným usnesením Vrchní soud v Praze (poté, co jeho předchozí rozhodnutí
ze dne 10. dubna 2002, č. j. 14 Cmo 42/2002 – 87, Nejvyšší soud zrušil
usnesením ze dne 20. května 2003, č. j. 29 Odo 714/2002 – 109) rozhodl o
nepřipuštění změny návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady S.,
a. s. (dále jen „společnost“) dle podání navrhovatele ze dne 24. června 2003
(I. výrok), usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl návrh na
vyslovení neplatnosti všech usnesení mimořádné valné hromady společnosti konané
dne 27. prosince 1999 (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení (III. výrok), přičemž usnesení nabylo dne 24. září 2004 právní moci.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud konstatoval, že Nejvyšší soud zrušil jeho
předchozí rozhodnutí proto, že se nezabýval námitkou navrhovatele, že valná
hromada svolaná uveřejněním pozvánky v Obchodním věstníku, nebyla svolána
vhodným způsobem. Proto se odvolací soud touto námitkou zabýval a dospěl k
závěru, že vzhledem k tomu, že se valné hromady zúčastnilo 75,38 % akcionářů,
včetně samotného navrhovatele, lze způsob svolání valné hromady považovat za
vhodný. Důvodem tohoto závěru bylo i to, že další způsob svolání valné hromady,
který připadal v úvahu, totiž uveřejnění pozvánky ve dvou celostátně
distribuovaných denících, jejichž názvy by nebyly akcionářům známy, by byl pro
akcionáře mnohem náročnější.
To, že nepřipustil změnu návrhu, odůvodnil odvolací soud tím, že požadovanou
změnou navrhovatel rozšířil tvrzené důvody neplatnosti usnesení valné hromady
po uplynutí lhůty, ve které lze platnost usnesení napadat.
Proti výše uvedenému rozhodnutí podal navrhovatel dovolání.
Dovolatel především odvolacímu soudu vytýká, že posoudil jeho podání ze dne 24.
června 2003 jako změnu návrhu. Podle dovolatele toto podání změnou návrhu není,
neboť dovolatel jím pouze rozšířil návrh o další důvody, což je podle jeho
názoru možné i po uplynutí lhůty podle ustanovení § 131 odst. 1 a § 183
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).
Dále pak dovolatel namítá, že uveřejnění pozvánky na valnou hromadu v Obchodním
věstníku nepovažuje za vhodné proto, že velkou část akcionářů společnosti tvoří
drobní akcionáři, u kterých nelze předpokládat, že pravidelně sledují Obchodní
věstník. Skutečnost, že na valné hromadě dosáhla účast téměř 76 %, nepovažuje
za významnou vzhledem k akcionářské struktuře společnosti, protože poměr mezi
celkovou hodnotou akcií společnosti a celkovým počtem akcionářů je opačný.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před
1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.”).
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, pro řízení o některých otázkách obchodních společností
zahájená na návrh, který byl podán přede dnem účinnosti tohoto zákona, se v
prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy. O takový případ jde i v
projednávané věci.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda bylo podané dovolání včasné, přičemž
s přihlédnutím k závěrům obsaženým v nálezu ze dne 16. června 2003, sp. zn. IV.
ÚS 92/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu svazku 30,
pod číslem 93, uzavřel, že tomu tak je.
Dovolání je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Pokud jde o námitku dovolatele týkající se výroku, kterým odvolací soud
nepřipustil změnu návrhu, Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. srpna 2001,
sp. zn. 29 Odo 71/2001 uveřejněném v časopisu Soudní judikatura číslo 11,
ročník 2001, pod číslem 138, uzavřel, že doplnění návrhu na vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady o nové skutečnosti, kterými navrhovatel
rozšiřuje důvody neplatnosti usnesení valné hromady o důvody, jež nemají žádnou
skutkovou souvislost s dříve uplatněnými důvody, je změnou návrhu (§ 95 o. s.
ř.). Od tohoto závěru nemá důvodů se odchýlit ani v projednávané věci.
Podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže
by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném
návrhu. Proti rozhodnutí o (ne)připuštění změny návrhu není odvolání přípustné
a ani dovolací soud je nemůže přezkoumávat. Proto Nejvyšší soud dovolání proti
výroku, kterým odvolací soud nepřipustil změnu návrhu, odmítl.
Dále Nejvyšší soud přezkoumal závěry odvolacího soudu týkající se vhodnosti
způsobu uveřejnění pozvánky na valnou hromadu.
Jak již Nejvyšší soud uzavřel v rozhodnutí ze dne 24. září 2001, sp.
zn. 29 Odo 88/2001, se závěrem, že za vhodný způsob
uveřejnění oznámení ve smyslu ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák. lze považovat
jakýkoli informační zdroj obecně dostupný pro každého akcionáře, lze souhlasit
pouze tehdy, bude-li informační zdroj takto dostupný bez vynaložení nepřiměřené
námahy. Není proto vyloučeno, aby vhodným způsobem uveřejnění byla publikace
oznámení v Obchodním věstníku, ovšem pouze za předpokladu, že složení akcionářů
konkrétní společnosti je takové, že Obchodní věstník je pro všechny běžně
dostupným periodikem. To však odvolací soud v projednávané věci nezkoumal a
uzavřel, že Obchodní věstník je vhodným zdrojem informací o svolání valné
hromady vždy, bez ohledu na poměry akcionářů společnosti. S tímto závěrem již
souhlasit nelze. Je obecně známo, že v kupónové privatizaci nabyly akcie řady
společností osoby nejrůznějšího sociálního postavení, které pobývají na celém
území republiky. Pro některé z těchto osob mohl být Obchodní věstník v době,
kdy se napadená valná hromada konala, velmi obtížně dostupným periodikem a jeho
sledování pro ně mohlo představovat značnou finanční i časovou zátěž. Na tom
nic nemění to, že valná hromada, popřípadě ustavující valná hromada takový
způsob uveřejnění oznámení schválila, neboť požadavek zákona na uveřejnění
oznámení vhodným způsobem je požadavkem objektivním nezávisejícím na tom, co
schválila valná hromada - zákon v uvedeném ustanovení společnosti, resp. její
valné hromadě ukládá, aby zvolila vhodný způsob uveřejnění pod pohrůžkou, že
jinak se uplatní postup stanovený zákonem. Právní závěr odvolacího soudu o
řádném svolání valné hromady je proto neúplný.
Přitom ovšem není vyloučeno ani použití ustanovení § 183 odst. 2 písm. a) obch.
zák. ve vazbě na ustanovení § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. Uveřejnění
pozvánky na valnou hromadu způsobem, který není vhodný podle ustanovení § 184
odst. 4 obch. zák., může být za určitých okolností porušením obchodního
zákoníku, které nemělo závažné právní následky. K závěru, že tomu tak bylo,
však nepostačí hodnotit procentuální účast akcionářů na valné hromadě, ale je
třeba se zabývat i jejich složením z hlediska velikosti podílů akcionářů
přítomných na valné hromadě na základním kapitálu.
Ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák. je jedním z ustanovení, které má chránit
menšinové akcionáře před zneužitím postavení akcionáře většinového (v tomto
případě využitím váhy hlasů ke stanovení nevhodného způsobu uveřejnění oznámení
o konání valné hromady ve stanovách). Pokud by důsledkem nevhodného způsobu
uveřejnění oznámení o konání valné hromady bylo převážně to, že by z účasti na
ní byli vyřazeni právě menšinoví akcionáři, nelze učinit závěr o tom, že
porušení ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák. nemělo závažné právní následky.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí
spočívá, není úplné a tedy ani správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval
jednání, usnesení odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu podle ustanovení §
243b odst. 1, 2 a 3, věta prvá, o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1,
věta druhá, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.). Přitom nepřihlédne, že tam,
kde je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné bez dalšího, musí
jeho rozhodnutí obsahovat (v intencích závěrů obsažených ve shora uvedením
nálezu) i poučení o dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2007
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu