29 Odo 714/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

29 Odo 714/2002-109

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu Ing. A. H., o

neplatnost usnesení valné hromady S., a.s., vedené u Krajského soudu v Plzni

pod sp. zn. 43 Cm 13/2000, o dovolání navrhovatele, proti usnesení Vrchního

soudu v Praze ze dne 10. dubna 2002, č.j. 14 Cmo 42/2002-87, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2002,

č.j. 14 Cmo 42/2002-87, se zrušuje a věc se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Plzni ze

dne 23.11.2001, č.j. 43 Cm 13/2000-59, tak, že zamítl návrh na vyslovení

neplatnosti všech usnesení valné hromady společnosti S. a.s., (dále jen

„společnost“), konané dne 27.12.1999.

V odůvodnění usnesení uvedl, že navrhovatel před odvolacím jednáním vznesl

námitku podjatosti předsedy senátu. Odůvodnil ji tím, že jeho rozhodování ve

sporech vedených navrhovatelem budí dojem, že zvýhodňuje druhou stranu na úkor

navrhovatele. Počínal si tak např. ve věci 7 Cmo 486/2000, resp. 14 Cmo

95/2001, v níž navíc nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu. I ve

sporech vedených jinými akcionáři o ochranu akcionářských práv jsou tito

znevýhodňováni. Drtivá většina takových rozhodnutí je následně zrušena

dovolacím soudem. „Závažná pochybení soudce při rozhodování nelze vysvětlit

jeho neschopností. Soudí dlouho a soudci jsou školeni. V České republice obecně

dochází ke korupci. Není důvod se domnívat, že by se to netýkalo i justice.“ Z

těchto důvodů navrhovatel podal na soudce trestní oznámení. Následně mu bylo

sděleno obvodním státním zastupitelstvím, že toto oznámení bylo postoupeno k

dalšímu opatření předsedovi Vrchního soudu v Praze. Má za to,

že vzhledem k závažnosti oznámení lze pochybovat o nepodjatosti soudce vůči

navrhovateli.

Odvolací soud podle části dvanácté, hlavy I., bodu 1., zákona č. 30/2000 Sb.

posoudil námitku podjatosti podle § 15b odst. 1 a 2 občanského soudního řádu ve

znění účinném v době rozhodování (dále též jen „o.s.ř.“) a uzavřel, že „v

části, v níž je soudci podsouváno nespravedlivé, proti navrhovateli zaujaté

rozhodování v jiných věcech, námitka (ze své povahy) důvod k vyloučení soudce

nezakládá (§ 14 odst. 4 o.s.ř.). Ani ve zbývající části nemá námitka -

pro zjevnou bezvýznamnost - opodstatnění. O trestní oznámení ze

strany navrhovatele fakticky nešlo, žádná konkrétní trestná činnost soudce

uvedena není.“

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně,

neztotožnil se však s jeho právním posouzením.

Podle § 180 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) ve znění

platném v době konání napadané valné hromady, je akcionář oprávněn se zúčastnit

valné hromady, hlasovat na ní, má právo požadovat a dostat na ní vysvětlení

záležitostí týkajících se společnosti, které jsou předmětem jednání valné

hromady a uplatňovat návrhy a protinávrhy.

Formu projevu akcionáře na valné hromadě zákon neupravuje. „Nechává to

na společnostech.“ Jednací řád schválený na sporné valné hromadě stanovil pro

dotazy a návrhy akcionářů písemnou formu (čl. II., body 5, 6).

Omezení akcionářů jen na jednu formu projevu na valné

hromadě, zde písemnou, může představovat porušení jejich

akcionářských práv za předpokladu, že předepsanou formu nemohou

použít. O takový případ v projednávané věci nejde. Navrhovatel podal protest,

včetně žádosti o vysvětlení, a další žádost o vysvětlení písemně do rukou

předsedy valné hromady. Valná hromada s nimi byla seznámena a byly

zaznamenány v zápise. Požadovaného vysvětlení (přínosu vzniku S. H., a.s. pro

společnost a akcionáře) se žalobci nedostalo. Jak vyplývá ze zápisu, předseda

valné hromady mu sdělil, že podrobné ekonomické vysvětlení bylo podáno před

jeho příchodem. Ke druhé žádosti navrhovatele, aby byla akcionářům alespoň

předložena zpráva o výsledcích hospodaření společnosti (rozvaha a výsledovka)

za první pololetí 1999, mu bylo sděleno, že do zprávy může nahlédnout u

místopředsedy představenstva.

Akcionářská práva navrhovatele tedy na napadané valné hromadě porušena nebyla.

„Své právo požadovat vysvětlení na valné hromadě realizoval. O

vysvětlení se připravil sám pozdním příchodem. Jeho druhý požadavek

byl nemístný, neboť se netýkal programu valné hromady.“

Z uvedeného vyplývá, že průběh napadané valné hromady protiprávností netrpěl.

Navíc tvrzená okolnost, spočívající dle návrhu v tom, že navrhovateli nebylo

podáno požadované vysvětlení k hlavnímu bodu programu, neměla na průběh valné

hromady vliv. Navrhovatel spatřoval závažné důsledky v tom, že by podání

vysvětlení mohlo ovlivnit ostatní akcionáře a ti by hlasovali jinak; to však

bylo v souzeném případě vzhledem ke složení akcionářů vyloučeno. Podle

registračních lístků a prezenční listiny měla přítomná akcionářka S. T., spol.

s r.o., zastoupená jednatelem (který je současně předsedou představenstva

společnosti) cca 45 % hlasovacích práv, akcionářka F.-Ž., spol. s r.o.,

zastoupená jednatelem (současně předsedou nově založené S. H., a.s., cca 21 %

hlasovacích práv a akcionář JUDr. J. M., předseda nově založené S. H., a.s.,

cca 9 % hlasovacích práv. Toho si musel být navrhovatel, jak vyplývá z jeho

přednesu na jednání dne 9.10.2001 vědom, když uvedl, že na valné hromadě byli

akcionáři, kteří proces založení S. H., a.s. připravovali. Proto odvolací soud

návrh zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho

přípustnosti odkázal na ustanovení § 238a odst. 1 a § 237 odst. 1 písm. g)

o.s.ř., co do důvodů na ustanovení § 237 odst. 1 písm. g) a § 241 odst. 3 písm.

a) a d) o.s.ř.

V dovolání uvádí, že napadal všechna usnesení valné hromady společnosti konané

dne 27.12.1999. Namítal především, že valná hromada nebyla řádně svolána. Podle

stanov společnosti má být oznámení o konání valné hromady

uveřejněno „v Obchodním věstníku nebo jiným způsobem podle

rozhodnutí představenstva“. Tato formulace je zcela evidentně nevhodná, neboť

na základě takto vágní úpravy ve stanovách by představenstvo

ve vztahu k akcionářům mohlo měnit pravidla hry „za pochodu“.

Nicméně v projednávané věci společnost uveřejnila oznámení o konání valné

hromady v Obchodním věstníku. Přesto se podle názoru navrhovatele

nejedná o vhodný způsob svolání valné hromady, protože vzhledem k

akcionářské struktuře společnosti, pro jejíž akcionáře není Obchodní věstník

zhusta běžně dostupným periodikem, se takto velmi omezuje a ztěžuje možnost

informování o konání valné hromady.

Soud prvního stupně uzavřel, že účast navrhovatele na napadané valné hromadě je

vlastně důkazem toho, že uveřejnění pozvánky v Obchodním věstníku bylo zcela

dostatečné, čemuž odpovídá i účast „75,38 % všech akcionářů společnosti“.

Odvolací soud se tímto důvodem neplatnosti usnesení valné hromady vůbec

nezabýval. Soud prvního stupně ovšem zaměnil pojmy, neboť valné hromady se

nezúčastnilo 75 % všech akcionářů, ale akcionáři mající podíl na základním

jmění společnosti ve výši 75 %. To je zásadní rozdíl a v tom je také

skryt klíč k posouzení, zda je svolání valné hromady oznámením v Obchodním

věstníku pro společnost vhodné. Napadané valné hromady se totiž zúčastnili

včetně navrhovatele jen čtyři akcionáři. Navrhovatel nemá k dispozici výpis z

registru emitenta, podle jeho názoru ale má společnost řádově stovky až tisíce

akcionářů, z nichž mnozí nabyli akcie v kupónové privatizaci. Právě v případě

takové akcionářské struktury je svolání valné hromady uveřejněním oznámení v

Obchodním věstníku nevhodné. V tom směru dovolatel odkazuje na usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 24.9.2001, sp. zn. 29 Odo 88/2001.

Jestliže je způsob svolání valné hromady určený ve stanovách zřejmě nevhodný,

neřídí se uveřejňování oznámení stanovami, ale ustanovením § 184 odst. 4 obch.

zák. a oznámení proto mělo být uveřejněno ve dvou celostátně

distribuovaných denících, což se nestalo.

Dále dovolatel namítá, že se valná hromada řídila jednacím řádem, který

omezoval práva akcionářů tím, že vyžadoval, aby předkládali návrhy na valné

hromadě písemně podáním u informačního střediska. V průběhu řízení bylo

prokázáno, že toto ustanovení jednacího řádu bylo využíváno „i v dalším průběhu

valné hromady“ a že navrhovateli nebylo umožněno uplatnit svá

práva, tj. požadovat a dostat vysvětlení ohledně bodu III. zápisu. Kdyby chtěl

navrhovatel dodržet ustanovení jednacího řádu, musel by tak učinit na úkor

sledování průběhu valné hromady, neboť informační středisko bylo umístěno v

jiné místnosti. Písemně podaný protest navrhovatele byl sice v zápisu uveden,

ale navrhovateli se žádného vysvětlení nedostalo. Podání podrobného zdůvodnění

postupu představenstva při založení S. H., a.s. jak na něj odkazuje předseda

valné hromady v zápisu, ještě neznamená, že akcionář nemůže požadovat další

vysvětlení. Omezení práv akcionáře v jednacím řádu je tak závažným porušením

práv akcionáře, že podle navrhovatel působí neplatnost všech usnesení valné

hromady.

Odvolací soud uzavřel, že akcionářská práva navrhovatele porušena nebyla, neboť

své právo požadovat vysvětlení k programu valné hromady

uskutečnil a o vysvětlení se připravil svým pozdním

příchodem. Navrhovatel se však dostavil na valnou hromadu během

přednesu zprávy představenstva a „tudíž si její drtivou část vyslechl,“ a jeho

žádost o vysvětlení se týkala otázek, na kterou předchozí vysvětlení nedávalo

žádnou odpověď. Kromě toho se navrhovatel pokoušel vznášet i další ústní

podání, což mu však s odkazem na jednací řád nebylo umožněno. K otázce formy

příspěvků na valné hromadě akcionář odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne

29.8.2001, sp. zn. 29 Odo 71/2001.

K tomu, že porušení jeho práv mohlo mít závažné právní následky navrhovatel

uvedl, že členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s

náležitou péčí a odpovídají za škodu vzniklou porušením této povinnosti.

Navrhovatel je přesvědčen, že převedením veškeré výroby a téměř všeho majetku

společnosti do S. H., a.s., v níž společnost ani nemá většinu

hlasovacích práv, vznikla společnosti škoda. Tato skutečnost zatím nebyla

prokázána, ale rozhodně není možné ji vyloučit. Odmítá-li společnost podat

akcionářům na valné hromadě vysvětlení, je pro ně obtížné posoudit případný

nárok společnosti vůči členům představenstva na náhradu škody způsobené jejich

postupem, případně náhradu této škody vymáhat. Stejně obtížné je

posoudit případnou trestnou činnost představenstva.

Ohledně vady podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. dovolatel

uvedl, že dne 9.4.2002 podal odvolacímu soudu písemně námitku

podjatosti předsedy senátu. Postup odvolacího soudu podle části dvanácté, hlavy

I, bodu 1, zákona č. 30/2000 Sb. nepovažuje dovolatel za správný.

V části dvanácté, hlavy první, bodu 1. zákona č. 30/2000 Sb. (přechodná

ustanovení), se určuje, že není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i

pro řízení zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona. Podle bodu 5.

přechodných ustanovení se o návrzích na vyloučení soudce podaných před nabytím

účinnosti tohoto zákona rozhodne podle dosavadních právních předpisů.

Ustanovení bodu 5. podle názoru dovolatele řeší pouze případy, kdy byl podán

návrh na vyloučení soudce před nabytím účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., a to v

řízeních, která by se jinak i v tomto řídila obecným režimem stanoveným v bodu

1. Odvolací soud však pominul ustanovení bodu 15. přechodných ustanovení, podle

kterého odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným po řízení

provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají

a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení bodu 15.

je podle navrhovatele ve vztahu speciality k obecným ustanovením,

představovaným v tomto případě body 1. a 5. přechodných ustanovení a nelze je

chápat jinak, než že celé řízení před odvolacím soudem proběhne podle

dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelou

provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Proto měla být námitka podjatosti posouzena

podle občanského soudního řádu platného do 31.12.2000.

Kromě toho dovolatel nesouhlasí se způsobem aplikace ustanovení § 15b odst. 2

o.s.ř. Podle dovolatele je třeba formulaci „byla-li námitka uplatněna před

jednáním, při němž byla věc rozhodnuta“ vykládat tak, že jde o případ,

kdy byla námitka vznesena až v jednací síni, ještě předtím, než soud prohlásil

jednání za zahájené. Odvolací soud však jako námitku podjatosti podanou před

jednáním posoudil písemné podání, doručené soudu den před odvolacím jednáním.

Takový výklad je nepřípustně extenzívní, neboť takto by odvolací soud mohl sám

rozhodovat i o námitce podjatosti podané čtrnáct dní před jednáním.

Navrhovatel požaduje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu

jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního

stupně vrátil k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se

mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a

některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném

podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních

právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění

účinném před 1.1.2001).

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb., se pro

řízení o některých otázkách obchodní společností (§ 200e o.s.ř.)

zahájená na návrh, který byl podán přede dnem účinnosti tohoto zákona, v prvním

stupni použijí dosavadní právní předpisy. O takový případ jde i v této věci.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b) o.s.ř.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval existencí zmatečnostní vady v řízení dle § 237

odst. 1 písm. g) o. s. ř. Napadaný postup odvolacího soudu při posuzování

námitky podjatosti soudce odvolacího soudu shledal dovolací soud správným.

Jestliže ustanovení části dvanácté, hlavy první (dále jen „přechodná

ustanovení“), bodu 5. zákona č. 30/2000 Sb., určuje, že o návrzích na vyloučení

soudců podaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle

dosavadních právních předpisů, nelze z toho logickým výkladem (postupem a

contrario, jak správně uzavřel odvolací soud), než dovodit, že o návrzích na

vyloučení soudců podaných po dni nabytí účinnosti uvedeného zákona se rozhodne

podle tohoto zákona. Na tomto závěru nic nemění ustanovení bodu 15. přechodných

ustanovení, kterého se dovolává navrhovatel, neboť toto ustanovení pouze

určuje, kterým zákonem se řídí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního

stupně v případě, že soud prvního stupně věc rozhodl před účinností zákona č.

30/2000 Sb., nebo ji rozhodl po řízení provedeném podle

dosavadních právních předpisů.

Zatímco ustanovení bodu 5. přechodných ustanovení platí pro všechna řízení

zahájená před účinností zákona č. 30/2000 Sb., ustanovení bodu 15. platí jen

pro řízení některá, a to právě pro ta, která splňují podmínky v něm uvedené.

Pokud jde o námitku dovolatele, že je třeba formulaci § 15b odst. 2

o.s.ř. („byla-li námitka uplatněna před jednáním, při němž byla věc

rozhodnuta“) vykládat tak, že jde o případ, kdy byla námitka vznesena až v

jednací síni, ještě předtím, než soud prohlásil jednání za zahájené, dovolací

soud uzavřel, že není důvodná.

V ustanovení § 15b odst. 1 a 2 o.s.ř. se určuje, že jestliže byla námitka

podjatosti uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta,

a má-li soud za to, že námitka není důvodná, není povinností soudu

předložit námitku k rozhodnutí nadřízenému soudu. Zákon tedy stanoví jediné

časové omezení, které spočívá v tom, že námitka musí být vznesena před

rozhodnutím věci. Jiné časové omezení zákon nestanoví - z textu zákona tedy

nevyplývá žádné časové omezení, jakého se dovolává navrhovatel. Námitka

podjatosti vznesená kdykoli od zahájení řízení až do rozhodnutí soudu, proti

jehož soudci námitka směřuje, proto podléhá režimu ustanovení § 15b

odst. 2 o. s. ř. Jedinou podmínkou je, aby první jednání, které se uskuteční po

vznesení námitky podjatosti, bylo současně jednáním, při němž je věc rozhodnuta.

Ke stejnému závěru lze ostatně dospět i historickým, logickým a teleologickým

výkladem. V důvodové zprávě k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým bylo do občanského

soudního řádu začleněno ustanovení § 15b se k němu uvádí: „Nepostupoval-li

soudce, jehož podjatost byla namítnuta, podle § 15b odst. 1, předloží soud věc

k rozhodnutí o námitce nadřízenému soudu. Tuto povinnost však nemá,

jestliže námitka byla vznesena před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc

rozhodnuta (to platí i tehdy, bylo-li to první jednání ve věci) a jestliže má

za to, že námitka není důvodná. V této situaci by totiž předložení věci

nadřízenému soudu bylo bezdůvodným průtahem v řízení, neboť je procesně

hospodárnější otázku podjatosti soudce vyřešit při rozhodování o opravném

prostředku. Účastník řízení nemůže být takovým postupem poškozen.“

Z uvedeného vyplývá, že účelem posuzovaného ustanovení je zabránit zbytečným

průtahům v řízení, aniž by tím došlo k poškození práv účastníků. Tomuto účelu

pak nepochybně odpovídá, že se postup podle ustanovení § 15b odst. 2 použije ve

všech případech, kdy může zabránit průtahům v řízení. Bylo by potom zcela

nelogické, připustit uvedený postup pouze pro případ, že námitka byla vznesena

až bezprostředně před zahájením jednání nebo v jeho průběhu, jak se toho domáhá

dovolatel - tím by byl zcela popřen účel posuzovaného ustanovení.

Dovolací soud přezkoumal závěry, které ohledně podjatosti soudce JUDr. J. T.

učinil odvolací soud a shledal je zcela správnými. Navrhovatel odůvodnil

námitku podjatosti tím, že rozhodování JUDr. T. ve sporech vedených

navrhovatelem budilo dojem, že se snaží zvýhodnit druhého účastníka sporu na

úkor navrhovatele a že i v jiných sporech o ochranu práv drobných akcionářů

tyto akcionáře znevýhodňuje.

V podání uvedl příklady takových věcí s tím, že v řadě případů dovolací soud

rozhodnutí JUDr. T. ruší. Uvedl, že závažná pochybení soudce nelze vysvětlit

jeho neschopností. V této souvislosti se pak zmínil o korupci v české justici.

Dále pak sdělil, že na JUDr. T. podal trestní oznámení, které bylo dle

obvodního státního zastupitelství postoupeno předsedovi Vrchního soudu v Praze.

Dovozuje, že vzhledem k závažnosti oznámení lze pochybovat o nepodjatosti

soudce vůči navrhovateli.

Jak správně uzavřel odvolací soud, z ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř., ve znění

rozhodném pro posouzení námitky podjatosti, vyplývá, že důvodem pro vyloučení

soudce nejsou okolnosti, které spočívají v rozhodování soudce v jiných věcech a

není jím – sama o sobě - ani skutečnost, že účastník, nespokojený s

rozhodováním soudce, podal z toho důvodu proti němu podnět k zahájení trestního

stíhání. Protože jiné důvody podjatosti soudce dovolatel neuvedl, je třeba

uzavřít, že JUDr. T. není vyloučen z projednávání a rozhodování věci.

O námitce dovolatele, že se odvolací soud vůbec nezabýval jeho žalobním

tvrzením, že způsob svolání valné hromady uveřejněním oznámení o konání valné

hromady v Obchodním věstníku nebyl, vzhledem k akcionářské struktuře

společnosti, vhodným způsobem svolání valné hromady, ačkoliv soud prvního

stupně se s touto námitkou ve svém rozhodnutí vypořádal, dovolací soud uzavřel,

že je důvodná.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účast navrhovatele na napadané valné

hromadě je vlastně důkazem toho, že uveřejnění pozvánky v Obchodním věstníku

bylo zcela dostatečné, čemuž odpovídá i účast 75,38 % všech akcionářů

společnosti. Odvolací soud se tímto důvodem neplatnosti usnesení valné hromady

vůbec nezabýval. Jeho právní posouzení věci proto bylo neúplné a tedy i

nesprávné.

Dále se dovolací soud zabýval námitkou dovolatele spočívající v

tom, že se valná hromada řídila jednacím řádem, který

omezoval práva akcionářů tím, že vyžadoval, aby předkládali

návrhy na valné hromadě písemně, podáním u

informačního střediska. K této námitce dovolatel tvrdí, že kdyby chtěl dodržet

ustanovení jednacího řádu, musel by tak učinit na úkor sledování průběhu valné

hromady, neboť informační středisko bylo umístěno v jiné místnosti. Odvolací

soud uzavřel, že akcionářská práva navrhovatele porušena nebyla, neboť své

právo požadovat vysvětlení k programu valné hromady realizoval a o vysvětlení

se připravil svým pozdním příchodem.

Tento závěr odvolacího soudu není přesný. Jestliže jednací řád

stanovil pro realizaci práva akcionářů podle § 180 odst. 1 obch.

zák. takové podmínky, které spolu s organizačními opatřeními na konkrétní valné

hromadě postavily akcionáře před rozhodnutí, kterého ze dvou práv

zajištěných mu zákonem se musí zřeknout, chce-li realizovat právo druhé

(v projednávané věci právo účastnit se valné hromady a právo

požadovat na ni vysvětlení a uplatňovat návrhy a protinávrhy), došlo takovým

postupem k zásahu do jeho práv.

Dovolatel tvrdí, že jeho písemně podaný protest byl sice uveden v zápisu z

valné hromady, ale žádného vysvětlení se mu nedostalo. Jestliže odvolací soud

dospěl k závěru, že jeho akcionářská práva porušena nebyla,

neboť se o požadované vysvětlení sám připravil svým pozdním příchodem,

dovolatel k tomu uvádí, že se dostavil na valnou hromadu během přednesu zprávy

představenstva a „tudíž si její drtivou část vyslechl,“ a jeho žádost o

vysvětlení se týkala otázek, na kterou předchozí vysvětlení nedávalo žádnou

odpověď.

K tomu dovolací soud uzavřel, že závěr odvolacího soudu k této

otázce a následné námitky dovolatele je třeba posuzovat v

rovině, toho, zda uvedeným postupem došlo k podstatnému porušení práv akcionáře

ve smyslu ustanovení § 183 odst. 2 písm. a) obch. zák.

Dovolací soud dospěl k závěru, že uvedeným postupem k podstatnému porušení práv

akcionáře nedošlo. Jestliže se akcionář dostavil na valnou hromadu až poté, co

byly projednány otázky, ke kterým se vztahovala jeho žádost o vysvětlení, je

správný závěr odvolacího soudu, že se vlastním jednáním připravil o možnost

dostat požadovaná vysvětlení. Opačný závěr by totiž znamenal omezení práv

ostatních akcionářů, neboť by se jím omezoval časový prostor k realizaci jejich

práv na úkor akcionáře, který se dostavil pozdě. Jestliže pak dovolatel namítá,

že se dostavil na valnou hromadu během přednesu zprávy představenstva a „tudíž

si její drtivou část vyslechl,“ je k tomu třeba konstatovat, že toto tvrzení

použil až v dovolacím řízení, přestože již v odvolacím řízení věděl, že o jeho

pozdní příchod mimo jiné odvolatelka opírá své odvolací závěry, a

proto k tomuto tvrzení dovolací soud nemohl přihlédnout.

To platí i o námitce, že se navrhovatel pokoušel vznášet i další ústní

podání, což mu však s odkazem na jednací řád nebylo umožněno.

Protože právní posouzení neplatnosti usnesení valné hromady není úplné (a to co

do posouzení porušení zákona při svolání valné hromady), Nejvyšší soud, aniž

ve věci nařizoval jednání, usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b

odst. 1, 2 a 3, věta prvá, o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení

dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o.s.ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 20. května 2003

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu