29 Cdo 278/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc.
JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní
věci navrhovatelky PHL - G.E.N. s. r. o., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci
1062/58, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 28162684, zastoupené JUDr.
Alešem Pejchalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, PSČ 120 00,
za účasti společnosti OPZ PLUS, a. s., se sídlem v Praze 1, Hradební 3,
identifikační číslo osoby 45274835, zastoupené JUDr. Lambertem Halířem,
advokátem, se sídlem v Praze 5, Kroftova 1, PSČ 150 00, o zápis změn do
obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 1593, o
dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna
2009, č. j. 7 Cmo 357/2008-881, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti OPZ PLUS, a. s. na
náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.800,- Kč, a to do tří dnů od právní
moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. února 2008, č. j. F 23509/2008, B
1593-248, zapsal v obchodním rejstříku změnu podoby 113 579 ks akcií
společnosti OPZ PLUS, a. s. (dále jen „společnost“) na majitele ve jmenovité
hodnotě po 1.000,- Kč (dále jen „akcie“) z listinné na zaknihovanou. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního
stupně tak, že návrh na zápis změny podoby akcií odmítl. Soudy vyšly z toho, že:
1/ Náhradní valná hromada společnosti konaná dne 4. srpna 1999 rozhodla o změně
podoby akcií ze zaknihovaných na listinné. Toto usnesení valné hromady nebylo
napadeno návrhem na vyslovení jeho neplatnosti. 2/ Rozsudkem ze dne 25. dubna 2005, č. j. 14 Cmo 361/2004-177, Vrchní soud v
Praze rozhodl o neplatnosti emise akcií společnosti v listinné podobě ISIN CS
0008442209 o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč. 3/ Navrhovatelka se návrhem ze dne 15. února 2008 domáhala zápisu změny podoby
akcií z listinné na zaknihovanou, odvolávajíc se na závěry obsažené v
rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o neplatnosti emise akcií. Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatelka jakožto akcionářka společnosti je
osobou mající právní zájem na provedení zápisu. Jelikož bylo Vrchním soudem
vydáno rozhodnutí o neplatnosti emise akcií, ve kterém tento soud zároveň
uvádí, že společnost má stále akcie v zaknihované podobě, rozhodl o změně
zápisu ohledně podoby akcií v obchodním rejstříku. Odvolací soud naproti tomu uvedl, že navrhovatelka není s ohledem na § 31 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), k podání
daného návrhu aktivně legitimována, neboť jakožto osoba odlišná od podnikatele,
jehož se změna zápisu v obchodním rejstříku týká, neprokázala, že společnosti
povinnost podat návrh na zápis změn vůbec vznikla. Rozhodnou skutečností, se kterou je tato povinnost společnosti spojena, je dle
názoru odvolacího soudu v případě změny podoby akcií společnosti usnesení valné
hromady (popř. rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné
hromady) o změně stanov v části uvádějící podobu akcií, nebo pravomocné
rozhodnutí soudu o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (či rozhodnutí
jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady) o změně podoby akcií,
popř. pravomocné rozhodnutí soudu určující neplatnost stanov v části týkající
se podoby akcií. Podle názoru odvolacího soudu není rozhodnutí soudu o neplatnosti emise akcií
právní skutečností, v jejímž důsledku by došlo ke změně podoby akcií, a není
proto ani skutečností zakládající povinnost společnosti podat návrh na zápis
změny podoby akcií do obchodního rejstříku. Nadto, emise listinných akcií,
které se daná žaloba týkala, vůbec neexistovala. Navrhovatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho
přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc přitom dovolací
důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu
bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Odvolací soud dle dovolatelky nesprávně zjistil skutkový stav věci, neboť
opomenul, že je akcionářkou společnosti, jak vyplývá - dle jejího názoru -
např. z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 2005, č. j. 14 Cmo
361/2004-177, jakož i dalších v dovolání citovaných rozhodnutí tohoto soudu. Mylně ji proto pokládá za osobu, která nedoložila svůj právní zájem na podání
daného návrhu, ačkoliv je osobou aktivně legitimovanou k jeho podání v souladu
s § 31 odst. 2 obch. zák. Skutečnost, že je majoritní akcionářkou společnosti, přitom dle dovolatelky
vyplývá nejen z výpisů ze Střediska cenných papírů a projektu rozdělení
společnosti CIMEX PRAHA, a. s., ale též z výpisu evidence vlastníků Střediska
cenných papírů ohledně „oznámení hlasovacích práv, ze kterého vyplývá, že počet
90.316 ks akcií představuje celkem 79,43% podíl na hlasovacích právech
žalované“. Dovolatelka dále vytýká odvolacímu soudu, že se patřičně nevypořádal se závěry,
k nimž dospěl Vrchní soud v Praze v rozhodnutí o neplatnosti emise listinných
akcií, z něhož vyplývá, že „žalovaná společnost (OPZ PLUS, a. s.) má stále
akcie v zaknihované podobě a pokud je v evidenci SCP veden žalobce (CIMEX
HOLDING a. s., nyní PHL - G.E.N., s. r. o.) jako akcionář společnosti s 90.133
ks akcií, lze to mít za odpovídající skutečnosti“. Nové akcie společnosti, podle rozhodnutí valné hromady společnosti dne 19. července 2000, být platně emitovány nemohly, jelikož této valné hromady se
zúčastnili pouze akcionáři prokazující se (neplatnými) akciemi v listinné
podobě, a valná hromada tudíž nebyla usnášeníschopná. Dovolatelka, jež má stále
akcie v zaknihované podobě, je proto akcionářkou společnosti. Namítá rovněž, že
zaknihované akcie nabyla již smlouvou o převodu cenných papírů ze dne 17. dubna
2000, poukazujíc rovněž na své „legitimní očekávání“, že je akcionářkou. Společnost ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolatelka není osobou aktivně
legitimovanou k podání daného návrhu, neboť není akcionářkou společnosti, a
navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl a zavázal dovolatelku nahradit jí
náklady dovolacího řízení. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července
2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř; není
však důvodné.
S ohledem na okamžik podání návrhu je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný
výklad obchodního zákoníku ve znění účinném k 15. únoru 2008, tedy naposledy ve
znění zákona č. 36/2008 Sb.
Z ustanovení § 31 odst. 1 obch. zák. vyplývá, že návrh na zápis nebo změnu
anebo výmaz zápisu v obchodním rejstříku (dále jen „návrh na zápis“) může podat
pouze osoba uvedená v § 34, případně osoba, o které tak stanoví zákon.
Dle § 34 odst. 1 obch. zák. se do obchodního rejstříku se zapisují: a/ obchodní
společnosti a družstva, b/ zahraniční osoby podle § 21 odst. 4, c/ fyzické
osoby, které jsou podnikateli a jsou občany České republiky nebo některého z
členských států Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský
prostor, pokud o zápis požádají; to platí obdobně pro fyzické osoby, které jsou
podnikateli a mají v některém z uvedených států trvalý pobyt, a d/ další osoby,
stanoví-li povinnost jejich zápisu zvláštní právní předpis.
Z ustanovení § 32 odst. 3 obch. zák. vyplývá, že návrh na zápis zapisovaných
údajů musí být podán bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti.
Podle § 31 odst. 2 obch. zák. nesplní-li osoba podle odstavce 1 povinnost podat
návrh na zápis do patnácti dnů ode dne, kdy jí tato povinnost vznikla, může
návrh na zápis podat osoba, která na něm doloží právní zájem a k návrhu přiloží
předepsané listiny (přílohy).
Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu se podává závěr, podle něhož podmínkou
návrhu podaného jinou osobou podle ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák. je, že
osoba určená v odstavci 1 nesplní svou povinnost do 15 dnů ode dne, kdy jí tato
povinnost vznikla (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem
52/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
K uvedenému závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 24. února
2009, sp. zn. 29 Cdo 4993/2008, jež je veřejnosti dostupné na jeho webových
stránkách, v němž dále zdůraznil, že rozhodnou skutečností (ve smyslu § 32
odst. 3 obch. zák.), zakládající povinnost osoby uvedené v § 34 obch. zák. (zde
společnosti) podat návrh, je vždy právní skutečnost, v jejímž důsledku dochází
ke změně údajů zapisovaných do obchodního rejstříku.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož v projednávané věci je touto rozhodnou
skutečností usnesení valné hromady (popř. rozhodnutí jediného akcionáře při
výkonu působnosti valné hromady) o změně stanov v části upravující podobu
akcií, nebo pravomocné rozhodnutí soudu o vyslovení neplatnosti usnesení valné
hromady (či rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady)
o změně stanov v části upravující podobu akcií, popř. pravomocné rozhodnutí
soudu určující neplatnost stanov v části týkající se podoby akcií, je v souladu
s hmotným právem (§ 183 odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 131 odst. 8 obch.
zák.) a taktéž dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž platnost
usnesení valné hromady nelze, nejsou-li splněny podmínky vymezené v ustanovení
§ 131 odst. 9 obch. zák., po pravomocném zápisu skutečností z usnesení
vyplývajících do obchodního rejstříku přezkoumávat jinak, než v řízení dle §
131 a § 183 obch. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem
5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu rejstříkového spisu společnosti však nevyplývá, že by jakékoliv z výše
uvedených rozhodnutí bylo vydáno, přičemž dovolatelkou akcentované rozhodnutí o
neplatnosti emise listinných akcií podkladem pro provedení navrhované změny v
obchodním rejstříku není.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož společnosti nevznikla povinnost podat návrh
na zápis změn do obchodního rejstříku, pročež se navrhovatelka nemohla stát
osobou aktivně legitimovanou k jeho podání, je tudíž správný.
Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani žádná z dovolacích námitek, jimiž
dovolatelka - posuzováno dle jejich obsahu - poukazuje pouze na to, že je
akcionářkou společnosti. Tato otázka není za dané situace pro posouzení její
aktivní legitimace rozhodující, neboť - ať akcionářkou společnosti je, či
nikoliv - jde o osobu odlišnou od společnosti, a tudíž je k podání návrhu
aktivně legitimována (při splnění dalších předpokladů) pouze v případě, nesplní-
li tuto povinnost sama společnost. V projednávané věci však nebylo zjištěno, že
by společnosti povinnost podat návrh na zápis změny podoby akcií vůbec vznikla.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost
právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud
neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b
odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo
zamítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty
sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení)
určené podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000
Sb. ve výši 4.500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši
300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §
13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů za dovolací řízení tedy
celkem činí 4.800,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. dubna 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu