29 Cdo 2808/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci
navrhovatelů a) R. K., b) I. K., a d) R. K., zastoupených Mgr. M. K.,
advokátem, za účasti společnosti Ž. G. a. s., zastoupené JUDr. P. Š.,
advokátem, o jmenování rozhodce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.
29 Cm 119/2006, o dovolání navrhovatelů a), b) a d) proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 31. října 2008, č. j. 5 Cmo 56/2008-142, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelé a), b) a d) jsou povinni společně a nerozdílně
zaplatit společnosti Ž. G. a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení do tří
dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 3.034,50 Kč, k rukám jejího
zástupce.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání
navrhovatelů a), b) a d) usnesení ze dne 26. října 2007, č. j. 29 Cm
119/2006-83, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na jmenování rozhodce pro
řízení mezi nimi a obchodní společností Ž. G. a. s. o přezkoumání výše
vypořádání v penězích za akcie zrušené obchodní společnosti Ž. a. s.
Napadené usnesení bylo zástupci dovolatelů doručeno dne 9. prosince 2008.
Posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání (§ 240 odst. 1 zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen o. s. ř./) tedy bylo pondělí 9.
února 2009 (§ 57 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolatelé podali prostřednictvím svého zástupce tzv. blanketní dovolání, v
němž v rozporu s ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. neuvedli, z jakých důvodů
toto rozhodnutí napadají, dne 9. února 2009 (pouhá citace textu ustanovení §
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. řádným uplatněním dovolacího důvodu není; srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2005, pod číslem 31).
Následně podáním ze dne 8. dubna 2009 své dovolání doplnili.
Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se
rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel
doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§ 241b odst. 3
věta první o. s. ř.). Jejím marným uplynutím se původně odstranitelné vady
dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění
dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání
nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití
ustanovení § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu
uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatelů pro vady spočívající v absenci
důvodů, pro něž je usnesení odvolacího soudu napadáno, odmítl (§ 245 a § 43
odst. 2 věta první o. s. ř.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů bylo odmítnuto a společnosti
vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za
zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž
výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle
ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky činí sazba odměny
4.500,-Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj.
na částku 2.250,-Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení
pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou
hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a
náhradou za 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 484,50 Kč podle ustanovení § 137
odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatelů celkem
3.034,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu