29 Cdo 2812/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci
žalobkyně A.M.I. – Analytical Medical Instruments, s. r. o., se sídlem v Praze
7, Letohradská 3, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 63983524, zastoupené
JUDr. Zdeňkou Fialovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pekařská 384/13, PSČ 602
00, proti žalovanému Ing. J. Š., zastoupenému Mgr. Lubomírem Kazdou, advokátem,
se sídlem v Praze 1, Půtova 1219/3, PSČ 110 00, o náhradu škody ve výši
680.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21
Cm 133/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
22. února 2013, č. j. 7 Cmo 407/2011-422, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. května 2011, č. j. 21 Cm
133/2004-240, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 680.000,- Kč s
příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.). Šlo
v pořadí již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když
rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2008, č. j. 21 Cm
133/2004-87, a ze dne 3. listopadu 2008, č. j. 21 Cm 133/2004-164, odvolací
soud zrušil usneseními ze dne 5. března 2009, č. j. 7 Cmo 347/2008-125, a ze
dne 25. ledna 2011, č. j. 7 Cmo 37/2010-204.
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí
soudu prvního stupně ve výroku I. a III. a změnil jej ve výroku II. (první
výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud
podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné,
neboť jednak v rozporu s ustanovením § 241a odst. 2 a § 237 o. s. ř. neobsahuje
údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání
(tj. které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné), a jednak
uplatňuje (posuzováno podle obsahu) jiný dovolací důvod, než který je uveden v
ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (a nepředkládá tak Nejvyššímu soudu žádnou
otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené
rozhodnutí). V dovolacím řízení proto nelze pokračovat (srov. např. důvody
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2013, sen. zn. 29 ICdo 12/2013, ze
dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29
Cdo 2488/2013, ze dne 11. září 2013, sp. zn. 21 Cdo 2492/2013, ze dne 25. září
2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, či ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSČR
92/2013, jež jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (od 1. ledna 2013) se podává z části první, čl. II
bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu