29 Cdo
2858/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně
M. Š., zastoupené JUDr. Václavem Vyhlídkou, advokátem, se sídlem v Jindřichově
Hradci, Pravdova 1113/II, PSČ 377 01, proti žalovanému P. B., jako správci
konkursní podstaty úpadce V. Š., o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku
konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod
sp. zn. 13 Cm 1589/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 26. února 2009, č. j. 15 Cmo 389/2008-216, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 10. září 2008, č. j. 13 Cm 1589/2007-183, Krajský soud v
Českých Budějovicích zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (M. Š.) domáhala vůči
žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce V. Š.) vyloučení rozestavěné
stavby rodinného domu specifikované ve výroku rozhodnutí ze soupisu majetku
konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (/bod
II. výroku). K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok). Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, opírajíc
jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvody dle
§ 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla
zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218
písm. c/ o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího
soudu může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde),
tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody
včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru,
že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom
Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní
význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá. Námitka, podle níž bylo v řízení předloženo množství důkazů svědčících o tom,
že vůli pořídit předmětnou stavbu projevovali oba manželé (žalobkyně a úpadce)
a že z konkursní podstaty vyloučen její spoluvlastnický podíl ke stavbě ve výši
1, je z obsahového hlediska polemikou se skutkovým závěrem odvolacího soudu,
podle něhož to byl právě úpadce, kdo stavbu uskutečnil s úmyslem mít ji pro
sebe (v důsledku čehož se stal jejím výlučným vlastníkem). Polemiku se
skutkovými závěry odvolacího soudu však lze v dovolacím řízení vést jen
prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.,
který však u dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., dovolatelka nemá k dispozici (srov. dikci § 241a odst. 3
o. s. ř.), a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Jiné (než soudy nižších stupňů provedené) hodnocení provedených důkazů (bez
zpochybnění způsobu, jakým soudy hodnocení důkazů provedly) nadto nevystihuje
žádný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo
1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod
číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn.
20
Cdo 4352/2007, nebo ze dne 25. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1266/2009, jež jsou
dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Námitkou, že jí bylo znemožněno účastnit se odvolacího řízení, dovolatelka z
obsahového hlediska uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu řízení dle § 229 odst. 3
o. s. ř., která však není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření
slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení přípustnost dovolání
založit nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Důvod připustit dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu
ve věci samé podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a
podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání též přípustné není. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku
napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i
ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku napadeného rozsudku o
nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné (srov. k tomu usnesení
Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto
a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Pro úplnost lze k dovolatelčině návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného
rozhodnutí uvést, že vykonatelnost rozsudku, jímž byla zamítnuta vylučovací
žaloba podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání,
nelze odložit podle § 243 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný
pod číslem 83/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); ustanovení § 235c
o. s. ř., o něž tento svůj návrh opírá dovolatelka, se dovolacího řízení vůbec
netýká.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. září 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu