29 Cdo 2874/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci
žalobce B. M., zastoupeného JUDr. Františkem Honsou, Ph.D., advokátem, se
sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, PSČ 110 00, proti žalovanému
Československá obchodní banka, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150,
PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupenému Mgr. Rostislavem
Pekařem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 813/57, PSČ 110 00,
o zaplacení 52.313.263,04 Kč s příslušenstvím, 78.469.894,80 Kč s
příslušenstvím a 19.617.473,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 80/2011, o dovolání žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2016, č. j. 15 Co 99/2016-457, takto:
Dovolání se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 21. prosince 2015, č. j. 10 C
80/2011-420, zastavil řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení,
spočívající v překážce litispendence (výrok I.), rozhodl o vrácení části
soudního poplatku žalobci (výrok II.) a o nákladech řízení (výrok III.).
V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního
stupně k odvolání žalobce i žalovaného změnil ve výroku I. tak, že řízení
nezastavil, uzavíraje, že předmět dříve zahájeného řízení vedeného u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 460/99 dosud není postaven najisto, v důsledku
čehož je závěr soudu prvního stupně o překážce litispendence předčasný.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c
odst. 3, § 218 písm. b) a § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – posuzování tzv. subjektivní
přípustnosti dovolání.
Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož
poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná)
odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna
2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek či ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003;
rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 jsou veřejnosti dostupná
na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovolatel v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně (podání ze dne 29.
ledna 2016, č. l. 446 až 450 spisu) namítal, že „dosud není možné existenci
překážky litispendence konstatovat s jistotou“, neboť není postaveno najisto,
co je předmětem řízení ve věci vedené před Městským soudem v Praze, přičemž
„vyřešení této otázky je pro posouzení podmínek řízení“ v projednávané věci
„klíčové“. Závěr, zda řízení v projednávané věci brání překážka řízení, bude
možné učinit „až v přímé závislosti na postupu Městského soudu v Praze ohledně
předmětu řízení“.
Odvolací soud odvolání žalobce vyhověl, a to z důvodů namítaných žalobcem
(dovolatelem). Brojí-li nyní dovolatel proti usnesení, jímž odvolací soud
změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že řízení nezastavil, napadá výrok
rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto v jeho prospěch; dovolání
tudíž není subjektivně přípustné. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 3
věty první ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. důvody usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod
číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2016
JUDr. Petr Š u k
předseda senátu