Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce RNDr. J. T., zastoupeného Mgr. Josefem Fiřtem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) KOVA 20 s. r. o., se sídlem v Praha 9, Kolbenova 607/20, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 60489995, zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, PSČ 110 00, 2) Ing. Z. K., 3) X. K., oběma zastoupenými JUDr. Vítězslavem Květenským, advokátem, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 16, PSČ 186 00, a 4) L. M., zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, PSČ 110 00, o určení vlastnictví bytových jednotek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 49/2009, o dovolání žalovaných 2), 3) a 4) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2012, č. j. 11 Cmo 26/2012-214, 11 Cmo 29/2012, takto:
I. Dovolání se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudek ze dne 24. listopadu 2011, č. j. 46 Cm 49/2009-128, ve znění usnesení ze dne 20. prosince 2011, č. j. 46 Cm 49/2009-137, jímž Městský soud v Praze určil, že vlastnicí ve výroku označených bytových jednotek (dále též jen „sporné bytové jednotky“) a s nimi spojených spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku je první žalovaná.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní 2), 3) a 4) dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustná.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož jsou kupní smlouvy o převodu sporných bytových jednotek neplatné, neboť hodnota převáděného majetku nebyla v rozporu s požadavky ustanovení § 135 odst. 2 a § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem a sjednaná cena byla nižší než cena obvyklá, je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. za všechna rozhodnutí rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, uveřejněný pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že v projednávané věci byly sporné bytové jednotky převáděny společností (první žalovanou), založenou za účelem koupě bytového domu nájemníky bytů v tomto domě, na své společníky. Jestliže společníci chtěli nabýt vlastnictví ke sporným bytovým jednotkám, aniž by museli za jejich převod platit cenu obvyklou, přicházelo v úvahu zrušení společnosti s likvidací a vypořádání převodů sporných bytových jednotek (při zachování práv všech věřitelů společnosti) v rámci likvidace.
Zásadně právně významným pak napadené rozhodnutí nečiní ani námitka, podle níž lze převod sporných bytových jednotek považovat za zcizení majetku v rámci běžného obchodního styku, jež podle § 196a odst. 4 obch. zák. nepodléhá požadavkům § 196a odst. 3 obch. zák. Závěr soudu prvního stupně, jemuž odvolací soud výslovně přisvědčil a podle kterého nelze převod prakticky jediného majetku první žalované považovat za běžný obchodní styk, je v souladu s výkladem pojmu běžný obchodní styk přijatým Nejvyšším soudem např. v rozsudku ze dne 9.
prosince 2009, sp. zn. 23 Cdo 3867/2007, dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných 2), 3) a 4) bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2012
JUDr. Petr Šuk předseda senátu