29 Cdo 3024/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci
dlužnice „G. s. r. o.“, zastoupené Mgr. M. K., advokátem, , o návrhu věřitelů
a/ Ing. V. S., , b/ H. M., c/ S. H., , d/ K S. P., a. s., , e/ G., spol. s r.
o., f/ L., a. s., všech zastoupených JUDr. E. N., advokátkou, a g/ S. F. s. r.
o., zastoupené JUDr. V. B., advokátem, na prohlášení konkursu na majetek
dlužnice, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 90 K 25/2004, o dovolání
dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2007, č. j 1 Ko
426/2006-255, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. července 2006, č. j. 90 K
25/2004-221, prohlásil k návrhu věřitelů a/ až g/ konkurs na majetek dlužnice.
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil
usnesení soudu prvního stupně ve výroku o prohlášení konkursu.
Dovolání dlužnice proti usnesení odvolacího soudu, opírající se o existenci
dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jež může být přípustné jen podle § 237
odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. (ve znění
účinném do 31. prosince 2007), Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a §
218 písm. c/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2007) jako nepřípustné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z § 432
odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenčního zákona).
Podstata dovolání dlužnice tkví především v argumentu, že soudy jako orgány
státní moci nezajistily, aby jí správce konkursní podstaty ustavený v jejím
předchozím konkursním řízení (vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 60
K 64/2001) vrátil kompletní účetnictví, ač mu to bylo uloženo usnesením
Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2004, č. j. 60 K 64/2001-823 a ač
Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 17. prosince 2003, č. j. 1 Ko
305/2003-748, konstatoval, že nepředáním účetnictví bylo porušeno ústavně
zaručené právo dlužnice na spravedlivý proces. Tento stav se od vydání
posledně označeného usnesení nezměnil, čímž bylo porušeno právo dovolatelky v
této věci se účinně bránit.
Zjištění odvolacího soudu, že jí účetnictví bylo předáno, nemá podle
dovolatelky oporu v provedeném dokazování.
V uvedeném dovolatelka spatřuje vadu, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatelka řešení
případu, kdy došlo k naprostému selhání soudů spočívajícím právě v tom, že
nebyly schopny zajistit vydání účetnictví správci konkursní podstaty.
Navrhující věřitelka g/ (jež v průběhu dovolacího řízení změnila právní formu
a obchodní firmu, což se projevilo v jejím označení v záhlaví tohoto usnesení)
ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout jako neopodstatněné.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního
stupně o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, může být přípustné jen podle
ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237
odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud napadenému rozhodnutí nepřisuzuje zásadní právní význam, když v
mezích podaného dovolání se mu žádná otázka zásadního významu k řešení
nepředkládá.
Ač dovolání výslovně odhlašuje uplatnění dovolacích důvodů obsažených v § 241a
odst. 2 o. s. ř., ve skutečnosti je polemikou se skutkovým závěrem odvolacího
soudu o tom, že dovolatelce účetnictví bylo předáno (argumentem, že zjištění
odvolacího soudu, že dovolatelce bylo předáno účetnictví, nemá oporu v
provedeném dokazování, je z obsahového hlediska vystižen dovolací důvodu
uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž dovolatelka u dovolání, jež může být
přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici).
Ohlášený dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. neuplatnila
dovolatelka (podle obsahu dovolání) vůbec a tvrzení, podle kterého jí soud výše
popsaným způsobem odňal možnost se ve věci bránit, kromě toho, že vychází z
nepřípustné skutkové polemiky, nevystihuje vadu řízení ve smyslu § 241a odst. 2
písm. a/ o. s. ř., nýbrž tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu § 229 odst. 3
o. s. ř., která není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží
žaloba pro zmatečnost) a jejímž prostřednictvím na přípustnost dovolání dle §
237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nelze usuzovat (srov. shodně usnesení Nejvyššího
soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. srpna 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu