29 Cdo 3057/2011

29 Cdo 3057/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa

Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci

žalobkyně H. F., zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem, se sídlem v

Brně, Křížová 18, PSČ 603 00, proti žalovanému JUDr. M. T., CSc., o určení

pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm

122/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26.

ledna 2011, č. j. 13 Cmo 33/2010-185, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Rozsudkem ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 5 Cm 122/2006-157, Městský soud v

Praze zamítl pro předčasnost žalobu o určení, že žalobkyně má za úpadkyní

pohledávku ve výši 10,194.757,- Kč (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení

(výrok II.). V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního

stupně tak, že zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky žalobkyně za úpadkyní

ve výši 10,194.757,- Kč (výrok první), a rozhodl o nákladech řízení před soudy

obou stupňů (výrok druhý). Soudy vyšly z toho, že:

1/ Právní předchůdce žalobkyně Ing. S. Š. přihláškou pohledávky ze dne 18. července 2005, doručenou konkursnímu soudu dne 2. srpna 2005, přihlásil do

konkursního řízení na majetek úpadkyně pohledávku ve výši 27,760.086,37 Kč

(dále též jen „přihláška P1“, „pohledávka“). 2/ Z přihlášky P1 vyplývá, že část pohledávky ve výši 4,852.016,90 Kč byla

přihlášena jako pohledávka s právem na oddělené uspokojení „ze zakoupené

technologie“, a to s ohledem na (blíže nespecifikovanou) zástavní smlouvu,

která má rovněž vyplývat z účetnictví úpadkyně. Zbývající část pohledávky ve

výši 22,908.069,47 Kč byla přihlášena jako pohledávka druhé třídy. 3/ Výzvou ze dne 30. srpna 2005 žalovaný vyzval Ing. S. Š. k doplnění předmětné

přihlášky pohledávky, uvedl, v jakých směrech je třeba doplnění provést, a

současně jmenovaného poučil, že nebudou-li vady přihlášky odstraněny do 15 dnů

od doručení výzvy, nebude k přihlášce v rámci řízení přihlíženo. Výzva byla

Ing. Š. doručena dne 31. srpna 2005. 4/ Podáním ze dne 13. září 2005 (dále též jen „doplnění“) Ing. Š. doplnil

přihlášku pohledávky tak, že ohledně rozpisu pohledávky na jednotlivé nároky a

jejich specifikaci odkázal na přílohu A) doplnění, ohledně skutečností

zakládajících vznik nároků a důkazů (listin), kterými mohou být prokázány,

odkázal na přílohu B) doplnění a ohledně nároků, k nimž uplatňuje právo na

oddělené uspokojení, odkázal rovněž na přílohy A) a B) doplnění. 5/ Přílohy A) a B) se však týkaly jiné pohledávky – mzdového nároku Ing. Š. ve

výši 558.169,- Kč. 6/ Přihláškou pohledávky ze dne 12. prosince 2005 (dále též jen „přihláška P2“)

Ing. Š. přihlásil do konkursního řízení na majetek úpadkyně dále příslušenství

dříve přihlášené pohledávky, představované 4% ročním úrokem z prodlení z částky

22,908.069,47 Kč „ode dne jejího poskytnutí úpadkyni do jejího vrácení“. 7/ V doplnění přihlášek pohledávek ze dne 23. ledna 2006 Ing. Š. shrnul, že

celková výše přihlášené pohledávky činí 25,030.007,47 Kč, sestává z jistiny ve

výši 22,908.069,47 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 12. července 2002 a

úroku z prodlení v celkové výši 2,121.938,- Kč. 8/ Žalovaný na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 29. března 2006 popřel

pohledávku Ing. Š. co do částky 10,194.757,- Kč co do důvodu i výše. 9/ Výzvou ze dne 14. dubna 2006 vyzval žalovaný Ing. Š.

k podání určovací

žaloby, konstatuje, že uplatněný nárok ve výši 10,194.757,- Kč zůstal sporný,

neboť z účetnictví úpadkyně vyplývá, že „část finančních prostředků z uplatněné

(popřené) pohledávky byla poskytnuta jinými subjekty, k části uplatněné

pohledávky chybí v účetní evidenci jakékoliv doklady a část poskytnutých plnění

není deklarována v účetní evidenci jako půjčka“. 10/ Postupní smlouvou ze dne 20. prosince 2007 postoupil Ing. Š. pohledávky

přihlášené do konkursu na majetek úpadkyně na Č. J.. Č. J. je pak postupní

smlouvu uzavřenou dne 12. ledna 2009 postoupila žalobkyni. Soud prvního stupně uzavřel, že přihlášky pohledávek Ing. Š. vykazovaly

podstatné vady bránící jejich projednání, které nebyly odstraněny ani po výzvě

správce konkursní podstaty. Jelikož byly tyto přihlášky v rozporu s § 20 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání („dále jen ZKV“), přesto

připuštěny k přezkumu a žalovaný je na přezkumném jednání konaném dne 29. března 2006 zčásti popřel, zamítl soud žalobu o určení jejich pravosti pro

předčasnost. Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť rozsudek

Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2007, č. j. 5 Cm 122/2006-64, jímž

byla žaloba zamítnuta, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2008,

č. j. 13 Cmo 413/2007-104, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu

řízení z důvodu, že je nutné zabývat se tím, zda žaloba obsahuje shodný právní

důvod popřené pohledávky jako přihláška, právním titulem pohledávky (smlouvy o

půjčce) a též je nutné postavit najisto, ve které části byla žalovaným

přihlášená pohledávka popřena, a zda byla popřena jen co do výše, nebo i co do

pravosti. Odvolací soud uzavřel, že k přihlášce pohledávky P1 nemělo být přihlíženo,

neboť k odstranění jejích vad byl přihlašovatel vyzván řádnou výzvou ze dne 30. srpna 2005, v níž byl též poučen o následcích jejího nesplnění, svou povinnost

však přesto nesplnil, když pouze odkázal na přílohy A) a B) doplnění ze dne 13. září 2005, jež se však týkají toliko jeho mzdového nároku vůči úpadkyni. Uplynutím 15 denní lhůty k doplnění přihlášky tak nastaly nezvratné účinky

předvídané v § 20 odst. 3 ZKV a pohledávka neměla být vůbec přezkoumána. Přihláška P2 je přitom fakticky jen doplněním přihlášky P1, neboť

přihlašovatelem byla od počátku uplatněna jistina ve výši 22,908.069,47 Kč a

zbývající část přihlášené pohledávky byla nejprve označena jako nárok na

oddělené uspokojení (ve výši 4,852.016,90 Kč), následně jako úrok z prodlení z

této jistiny ve výši 4% p. a. (celkem ve výši 2,121.938,- Kč), celková výše

přihlášené pohledávky tak činila 25,030.007,47 Kč. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, neboť zamítnutím žaloby pro

předčasnost soud prvního stupně fakticky dovodil, že je třeba přihlášku

pohledávky doplnit a znovu přezkoumat, avšak k dané přihlášce, jež nebyla včas

doplněna, již přihlížet nelze. Žalobkyně napadla první výrok rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc

jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb.,

občanského soudního řádu (dále jen „o. s.

ř.“), uplatňujíc přitom dovolací

důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou

stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož řádně a včas

nedoplnila přihlášku pohledávky P1. Má za to, že danou přihlášku doplnila podle

pokynů konkursního soudu i správce konkursní podstaty, tedy že výzvě žalovaného

na doplnění přihlášky zcela a úplně vyhověla. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ohledně této otázky považuje dovolatelka

za nesprávné a rovněž nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud se dle jejího

názoru omezil na odkaz na přílohy doplnění přihlášky, „aniž by je jakkoliv

konkretizoval a zaujal k nim své hodnotící stanovisko“. Znemožnil jí tak dle

jejího názoru seznámit se s právními úvahami, které vedly ke změně rozsudku

soudu prvního stupně. Poukazuje též na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32

Cdo 1726/98 (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 76/2002 Sbírky soudních

rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 76/2002“), s nímž je dle jejího názoru

rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu. Vada řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. dle názoru dovolatelky

dále spočívá v tom, že odvolací soud se nevypořádal s námitkami odvolatelů,

podle nichž 1/ pohledávku bylo možno – po odstranění vad – přezkoumat, i když v

ní uvedená tvrzení nebyla prokázána, 2/ zamítnutí žaloby pro předčasnost by

přicházelo v úvahu pouze tehdy, neučinil-li by žalovaný vůbec výzvu k

odstranění vad přihlášky nebo by tato výzva nebyla v souladu se zákonem, a 3/

údajnou vadu přihlášky pohledávky spočívající v absenci právního důvodu

přihlašované pohledávky žalobkyně odstranila konkrétní specifikací skutkových i

právních důvodů přihlášené pohledávky doplněné důkazy je prokazující. Dovolání proti prvnímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle §

237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; není však důvodné. Jelikož je dovolání v projednávané věci přípustné, zabýval se Nejvyšší soud

nejprve tím, zda řízení v projednávané věci netrpí vadami uvedenými v

ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř., které mohly mít za následek nesprávné

rozhodnutí ve věci. Námitku dovolatelky, podle níž je odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu

nepřezkoumatelné, neboť obsahuje pouze „odkaz na přílohy doplnění přihlášky,

aniž by je jakkoliv konkretizoval a zaujal k nim své hodnotící stanovisko“,

čímž znemožnil dovolatelce seznámit se s právními úvahami, které vedly ke změně

rozsudku soudu prvního stupně, Nejvyšší soud důvodnou neshledal. Odůvodnění napadeného rozhodnutí dle názoru Nejvyššího soudu nepostrádá žádnou

z obligatorních náležitostí uvedených v § 157 odst. 2 o. s. ř., přičemž je

rovněž zřejmé, že dotčené přílohy A) a B) doplnění přihlášky se týkaly pouze

mzdového nároku Ing. Š. vůči úpadkyni ve výši 558.169,- Kč, a tudíž

přihlašovatel svou povinnost odstranit vady přihlášky – odkazoval-li na přílohy

A) a B) – nesplnil (viz str. 5 odst. 1 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Právní úvahy odvolacího soudu, jež jej vedly ke změně rozhodnutí soudu prvního

stupně, jsou pak výslovně uvedeny na str. 5 odst.

1 a 2 odůvodnění jeho

rozhodnutí. Odvolací soud se dle názoru Nejvyššího soudu v odůvodnění svého rozhodnutí

rovněž vypořádal se všemi, v dovolání specifikovanými, námitkami odvolatelů; z

odůvodnění jeho rozhodnutí jednoznačně vyplývají závěry, podle nichž 1/ danou

přihlášku pohledávek shledal odvolací soud pro její vady nepřezkoumatelnou, a

tudíž bylo nadbytečné zabývat se tím, zda v ní uvedená tvrzení (ne)byla

prokázána, 2/ zamítnutí žaloby pro předčasnost shledal nepřípustným v situaci,

kdy se k dané přihlášce pohledávek nepřihlíží, a 3/ chybějící právní důvod

přihlašované pohledávky dle názoru odvolacího soudu doplněn nebyl. Zbývá proto posoudit, zda uvedené závěry odvolacího soudu jsou správné. S ohledem na datum doplnění přihlášky P1 je pro další úvahy Nejvyššího soudu

rozhodné znění zákona o konkursu a vyrovnání účinné k 13. září 2005, tedy

naposledy ve znění zákona č. 179/2005 Sb. Z § 20 odst. 2 ZKV vyplývá, že přihlášky pohledávek se podávají u soudu dvojmo. V přihlášce je třeba zvlášť uvést důvod a výši každé přihlášené pohledávky. K

přihlášce je třeba přiložit kopie listin, z nichž jednotlivé pohledávky

vyplývají. Jde-li o pohledávku v cizí měně, je třeba ji přepočítat podle kursu

vyhlašovaného Českou národní bankou ke dni prohlášení konkursu. Jde-li o

peněžitou pohledávku neurčité výše nebo o jiný nepeněžitý nárok, musí být jeho

hodnota odhadnuta a vyjádřena v penězích. Jde-li o pohledávku vykonatelnou, je

třeba to prokázat listinou opatřenou potvrzením o její vykonatelnosti

nejpozději při přezkumném jednání, jinak se pohledávka pokládá za

nevykonatelnou. Podle § 20 odst. 3 ZKV jestliže přihlášenou pohledávku nelze pro neúplnost nebo

jiné vady přezkoumat, vyzve správce věřitele, aby přihlášku do 15 dnů od

doručení výzvy doplnil nebo opravil; současně jej poučí, jak je třeba opravu

nebo doplnění provést. K pohledávkám, jejichž přihlášky nebyly ve stanovené

lhůtě řádně doplněny nebo opraveny, stejně jako k nevyčísleným pohledávkám, se

nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel správcem poučen. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že přihláška věřitelovy

pohledávky do konkursu je podáním, které má charakter žaloby a které v rozsahu,

ve kterém nestanoví jinak zákon o konkursu a vyrovnání, musí obsahovat i

náležitosti předepsané ustanovením § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2000, sp. zn. 32 Cdo

906/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2001, pod

číslem 93). Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový

děj), na jehož základě uplatňuje (v tzv. žalobním petitu) svůj nárok, a to v

takovém rozsahu a v takové kvalitě, které umožňují jeho jednoznačnou

individualizaci (aby jej nebylo možné zaměnit s jiným skutkem) [srov. například

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96,

uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 1, ročník 1998 pod číslem 4]. Vylíčením rozhodujících skutečností se vymezuje předmět řízení po skutkové

stránce. Na doplnění tohoto závěru Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn.

29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník

2003, pod číslem 35, uzavřel, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít –

zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní

materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže. V rozsudku uveřejněném pod číslem 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a

stanovisek ovšem Nejvyšší soud vysvětlil, že závěr, podle něhož vylíčení

rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu,

kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu

žaloby výslovně odkáže, je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících

skutečností má obsahovat samotná žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) a jako výjimka

by měl být aplikován restriktivně. Kromě požadavku, aby z odkazu obsaženého v

žalobě bylo patrno, že připojený listinný důkaz je listinou, která popisuje

nárok po skutkové stránce, je uplatnění uvedeného závěru namístě jen tehdy,

neobsahuje-li potřebné vylíčení rozhodujících skutečností sama žaloba. Je-li

příslušná skutečnost v žalobě vylíčena, pak to, že listinný důkaz připojený k

žalobě žalobní tvrzení nepodporuje, nezpůsobuje vadu žaloby, ale může být

podkladem pro závěr, že žalobce tímto důkazem tvrzenou skutečnost neprokázal. Z konstantní judikatury dovolacího soudu rovněž vyplývá závěr, podle něhož

právním důvodem vzniku přihlašované pohledávky (jenž je dle § 20 odst. 2 ZKV

obligatorní náležitostí přihlášky) se rozumí skutkové okolnosti, z nichž lze

usuzovat na existenci této pohledávky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu

uveřejněný pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), stejně

jako závěr, že vada přihlášky nemůže být důvodem pro popření přihlášené

pohledávky (srov. např. R 76/2002). V přihlášce pohledávky ze dne 18. července 2005 právní předchůdce žalobkyně k

okolnostem zakládajícím vznik předmětné pohledávky ve výši 27,760.086,37 Kč

pouze uvedl, že „poskytl firmě finanční prostředky na to, aby zakoupila

nemovitost, technologii. Navíc financoval rekonstrukci nemovitosti a veškerou

činnost“, poukazuje rovněž na to, že daná pohledávka vyplývá též z účetnictví

úpadkyně – z účtu – ostatní závazky ke společníkům. Takto vymezený právní důvod vzniku přihlašované pohledávky je zjevně neurčitý,

a Ing. Š. byl proto žalovaným (správně) vyzván výzvou ze dne 30. srpna 2005 k

odstranění vad přihlášky mimo jiné též uvedením skutečností, na kterých se

přihlášené nároky zakládají, a doplněním důkazů, jimiž mohou být tyto

skutečnosti prokázány (§ 20 odst. 2 a 3 ZKV). Předmětná výzva žalovaného přitom

obsahuje všechny podstatné náležitosti, včetně poučení o následcích jejího

nesplnění. V doplnění přihlášky ze dne 13. září 2005 Ing. Š. na doplnění skutečností, na

kterých se přihlášené nároky zakládají, a důkazů, jimiž mohou být prokázány,

pouze uvedl: „viz pracovní smlouvy – příloha B)“. Uvedená příloha B) přitom

obsahuje pouze pracovní smlouvu Ing. Š. s úpadkyní ze dne 31. července 2002,

včetně jejího dodatku ze dne 30. dubna 2004, a platový výměr jmenovaného ze dne

31. července 2002. Jiné doplnění přihlášky pak Ing.

Š. v zákonné lhůtě 15 dnů

ode dne doručení výzvy nepodal. Z uvedeného je zřejmé, že právní důvod vzniku přihlášené pohledávky nebyl

podáním ze dne 13. září 2005 řádně doplněn, neboť samotné podání v uvedeném

směru obsahuje pouze odkaz na přílohu B), která nadto obsahuje jen listiny,

jimiž měla být prokázána pohledávka Ing. Š. z titulu nezaplacené mzdy, nijak

však blíže skutkově nevymezuje pohledávku ve výši 27,760.086,37 Kč přihlášenou

podáním ze dne 18. července 2005. Právní důvod vzniku této pohledávky tak i po

doplnění přihlášky zůstal nadále neurčitý, pročež nebylo možné pohledávku

přezkoumat. Závěr odvolacího soudu, podle něhož uplynutím 15 denní lhůty k doplnění

přihlášky tak nastaly nezvratné účinky předvídané v § 20 odst. 3 ZKV, tedy že k

přihlášce pohledávky se – v popřeném rozsahu – nadále nepřihlíží, je proto

správný. Ani skutečnost, že žalovaný přesto přihlášku přezkoumal (a přihlášenou

pohledávku zčásti popřel), nemohla změnit účinek popsaný v § 20 odst. 3 ZKV

(tedy to, že k /vadně/ přihlášené pohledávce se pro účely jejího uspokojení v

konkursu vedeném na majetek úpadkyně již nepřihlíží) a závěr odvolacího soudu,

podle kterého je z tohoto důvodu žaloba neopodstatněná, je tudíž správný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 5036/2009, jenž

je veřejnosti dostupný na webových stránkách tohoto soudu). Poukaz dovolatelky na závěr formulovaný Nejvyšším soudem v R 76/2002, podle

něhož je třeba žalobu zamítnout pro předčasnost, jenž se dle dovolatelky

prosadí též v projednávané věci, není případný, neboť – na rozdíl od okolností

uvedených v citovaném rozhodnutí – Ing. Š. byl v projednávané věci žalovaným k

odstranění vad přihlášky pohledávky řádně vyzván, avšak tuto svou povinnost

nesplnil. Jelikož dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. nejsou dány, Nejvyšší soud

dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,

§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto,

žalovanému však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince

2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o

úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody

rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních

rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. dubna 2013

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu