29 Cdo 3188/2015

29 Cdo 3188/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa

Cilečka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Šuka v právní věci

navrhovatelů a) V. S., a b) J. H., společně zastoupených Mgr. Petrou Hrachy,

advokátkou, se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, PSČ 602 00, za účasti

Zemědělského družstva vlastníků Třebařov, se sídlem v Třebařově 220, PSČ 569

33, identifikační číslo osoby 47452951, zastoupeného JUDr. Evou Hrbáčkovou,

advokátkou, se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 764/50, PSČ 674 01, o vyslovení

neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové

– pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 64/2012, o dovolání navrhovatelů

proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 2015, č. j. 7 Cmo

84/2014-225, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit Zemědělskému družstvu vlastníků

Třebařov společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč,

do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 18. prosince 2013, č. j. 36 Cm 64/2012-192, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti

usnesení členské schůze Zemědělského družstva vlastníků Třebařov (dále jen

„družstvo“) konané 19. července 2012 „uvedených pod bodem 12 zápisu z členské

schůze a přijatých k bodům 6., 7., 8. a 9. zápisu a pozvánky“, spočívajících v

odvolání navrhovatele a) z funkce předsedy družstva, v odvolání navrhovatele b)

z funkce místopředsedy družstva, ve zvolení L. Š. do funkce předsedy družstva a

ve zvolení J. O. do funkce místopředsedy družstva (výrok I.), a rozhodl o

nákladech řízení (výrok II.). Vyšel přitom z toho, že:

1) K 13. červnu 2012 mělo družstvo šest členů: V. S. (předseda družstva), J. H. (místopředseda družstva), L. Š., J. O., J. D. a L. Č. 2) Členové družstva Š., O., D. a Č. požádali navrhovatele a) coby předsedu

družstva, aby svolal členskou schůzi, jež měla projednat jeho odvolání z

funkce, dále odvolání navrhovatele b) z funkce místopředsedy družstva a zvolení

nových osob do těchto funkcí. 3) Na základě uvedené žádosti svolal navrhovatel a) na 13. června 2012 členskou

schůzi s požadovaným programem (dále též jen „první členská schůze“). 4) Na první členské schůzi bylo přítomno všech šest členů družstva (J. D. a L. Č. v zastoupení), schůzi předsedal navrhovatel a). Body 2 až 5 programu

(odvolání navrhovatelů z funkcí předsedy a místopředsedy družstva, volba nových

funkcionářů) nebyly na schůzi věcně projednány, neboť navrhovatel a) uvedl, že

jeho funkční období i funkční období navrhovatele b) končí 21. května 2014 a

stanovy družstva neumožňují jejich odvolání členskou schůzí (zánik jejich

funkce spojují jen s jejich odstoupením z funkce či s uplynutím funkčního

období). 5) Dne 25. června 2012 pověřili členové družstva L. Č., J. D. a J. O. člena

družstva L.a Š. svoláním členské schůze s programem odvolání navrhovatelů z

funkcí předsedy a místopředsedy družstva a volby nových funkcionářů. 6) L. Š. svolal dle uvedeného pověření na 19. července 2012 členskou schůzi

(dále též jen „druhá členská schůze“), jíž se zúčastnili L. Š., L. Č., J. D. a

J. O. Druhá členská schůze pod body 6 a 7 programu odvolala navrhovatele a) z

funkce předsedy družstva, navrhovatele b) z funkce místopředsedy družstva, pod

bodem 8 programu zvolila do funkce předsedy družstva L. Š. a pod bodem 9

zvolila do funkce místopředsedy družstva J. O. 7) Navrhovatelé se druhé členské schůze nezúčastnili, svůj nesouhlas s jejím

konáním vyjádřili dopisy ze dne 12. července 2012 a následně námitkami ze dne

23. července 2012. Soud prvního stupně konstatoval, že navrhovatel a) jako předsedající první

členské schůze její průběh naprosto paralyzoval. Stanovy družstva ani zákon

nezapovídají možnost odvolat předsedu či místopředsedu družstva v průběhu jeho

funkčního období, navrhovatel a) proto měl umožnit ostatním členům odvolání,

resp. volbu funkcionářů družstva. Za této situace nebylo svolání druhé

(náhradní) členské schůze L. Š.

„v rozporu s obecným pojetím společenstevního

práva, které vychází ze zásady, aby práva společníků nebyla bezdůvodně

porušována“; navrhovatel a) práva členů družstva bezdůvodně omezil. Druhá členská schůze byla podle názoru soudu prvního stupně svolána sice

způsobem, který stanovy ani zákon výslovně neupravují, nicméně „nebyla svolána

v přímém rozporu se stanovami či zákonem“, které „nemohou obecně upravovat

každou eventualitu chodu družstva“. Navrhovatelé měli právo se druhé členské

schůze nezúčastnit. Její průběh nepoškodil oprávněné zájmy navrhovatelů, když

to byl naopak navrhovatel a), kdo „znemožnil“ zbývajícím čtyřem členům družstva

řádně hlasovat a rozhodovat na první členské schůzi. Případná další členská

schůze svolaná navrhovatelem a) na žádost členů družstva mohla mít vzhledem k

přístupu navrhovatele a) totožný průběh jako schůze první. Jelikož se druhé

členské schůze zúčastnili čtyři členové družstva z šesti, byla usnášeníschopná

a platně rozhodla o změnách v osobách předsedy a místopředsedy družstva. Neplatnost napadených usnesení druhé členské schůze nezakládá ani případný

rozpor jejího průběhu s jednacím řádem družstva; ten nebylo možné na tuto

schůzi aplikovat, neboť je přizpůsoben situaci, kdy členskou schůzi svolává a

řídí předseda družstva. Nadto není vyloučeno, aby členská schůze jako nejvyšší

orgán družstva pojala svůj průběh za souhlasu členů jinak. Jednacím řádem nelze

omezovat úpravu danou zákonem a stanovami družstva, uzavřel soud prvního stupně. K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením

potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech

odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud uzavřel, že sice ze strany navrhovatele a) došlo k „formálnímu“

naplnění § 239 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen

„obch. zák.“), tedy ke svolání (první) členské schůze, „ale fakticky jako kdyby

tak neučinil“, když z titulu svého postavení předsedajícího členské schůze s

odůvodněním, že členská schůze nemůže rozhodovat o odvolání předsedy a

místopředsedy družstva, odepřel členům družstva jejich základní členské právo

účastnit se rozhodování členské schůze družstva o věcech, které do její

působnosti patří dle § 239 odst. 4 písm. b) obch. zák. a § 245 odst. 1 a 2

obch. zák. a které byly na programu jednání první členské schůze. Smyslem § 239 odst. 3 obch. zák. není podle odvolacího soudu pouze formální

svolání členské schůze družstva k žádosti jeho členů, ale především to, aby

bylo umožněno konat členskou schůzi s programem navrženým těmito členy a

projednat na ní vše, co spadá do její působnosti. Navrhovatel a) zmařil jednání

první členské schůze a svým postupem, který byl v rozporu s právními předpisy,

popřel její podstatu (členská schůze je nejvyšším orgánem družstva), jakož i

principy družstevní demokracie. Svolal-li L. Š.

na základě pověření tří členů družstva pozvánkou doručenou všem

členům družstva druhou členskou schůzi s programem jednání shodným s tím, který

nebyl na první členské schůzi projednán, nelze ani dle odvolacího soudu učinit

jiný závěr, než že ke svolání druhé členské schůze nedošlo v přímém rozporu se

zákonem ani stanovami družstva (jež přímo tuto konkrétní situaci neupravují) a

práva členů jím nebyla dotčena. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož

rozpor průběhu druhé členské schůze s jednacím řádem družstva není důvodem pro

vyslovení neplatnosti napadených usnesení. Jednací řád družstva je dle svého

obsahu zcela přizpůsoben stavu, kdy schůzi svolává a řídí předseda družstva,

který se však této schůze ani neúčastnil. Jednací řád družstva není součástí

jeho stanov a podle odvolacího soudu není vyloučeno, aby členská schůze jako

nejvyšší orgán družstva jednala za souhlasu přítomných členů jinak, ale v

souladu se zákonem a stanovami družstva.

Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, opírajíce jeho

přípustnost o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen

„o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na posouzení

otázky „řádnosti“ svolání členské schůze družstva, jež dosud v rozhodování

dovolacího soudu nebyla vyřešena, uplatňujíce jako dovolací důvod nesprávné

právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhujíce, aby rozhodnutí

odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu

řízení. Dovolatelé namítají, že pro platnost usnesení členské schůze se vyžaduje její

řádné svolání, přítomnost nadpoloviční většiny členů a souhlas většiny všech

hlasů přítomných členů s přijetím daného usnesení. Stanovy družstva a obchodní

zákoník upravují dva způsoby svolání členské schůze malého družstva na žádost

jeho členů:

1) členskou schůzi svolá na základě žádosti alespoň jedné třetiny členů

družstva jeho předseda, do 40 dnů od doručení žádosti,

2) nesvolá-li předseda družstva členskou schůzi tak, aby se konala do 40 dnů od

doručení žádosti, svolá členskou schůzi osoba písemně pověřená těmi členy

družstva, kteří požádali předsedu družstva o svolání členské schůze. Druhá členská schůze však nebyla svolána žádným ze shora uvedených způsobů,

nebyla tudíž svolána řádně a nemohla platně přijmout jakékoli usnesení. Nadto

bylo podle názoru dovolatelů potřeba postupovat na členské schůzi při volbě

předsedajícího a zapisovatele v souladu s jednacím řádem družstva, k čemuž

nedošlo. Dovolatelé zdůrazňují, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. ledna 2014,

č. j. 14 Cmo 433/2012-233, změnil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové –

pobočky v Pardubicích ze dne 24. července 2012, č. j. Dr 191-Rd7/KSHK, Fj

24403/2012, tak, že návrh na zápis změn provedených napadenými usneseními

druhé členské schůze zamítl s odůvodněním, že druhá členská schůze nebyla

svolána v souladu se zákonem a stanovami družstva, pročež nemohla platně

přijímat jakákoli usnesení a na základě takto přijatých usnesení nelze provést

zápis změn do obchodního rejstříku. S ohledem na důležitost funkce členské schůze družstva je dle názoru dovolatelů

nezbytné dodržovat postup svolávání členské schůze zakotvený ve stanovách

družstva a v zákoně. Skutečnost, že mezi členy družstva vznikl spor o tom, zda

je možné hlasovat o odvolání členů statutárního orgánu, neznamená, že musela

být druhá členská schůze svolána nestandardním způsobem odporujícím stanovám a

zákonu. Presumovat, že by řádný postup svolání členské schůze „nevedl k

očekávanému výsledku“ (nesplnil svou funkci), pročež bylo možné odchýlit se od

zákonného způsobu svolání, nemá oporu v hmotném právu; takovéto obavy mohou mít

členové žádající statutární orgán o svolání členské schůze vždy. V projednávané

věci tak podle dovolatelů nebyl důvod rezignovat na zákonné požadavky na

svolání členské schůze. Závěrem pak dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že neprovedl jimi navrhované

důkazy (výslechy L. Š., J. O., L. Č. a J. D. „k okolnostem svolání a konání

členské schůze“ a notářky JUDr. Marie Fajtové k vysvětlení toho, „kdy a za

jakých podmínek je podle ní členská schůze řádně svolána a usnášeníschopná“). Družstvo se ve vyjádření k dovolání ztotožnilo se závěry soudů obou stupňů a

navrhlo, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky svolání členské

schůze družstva podle § 239 odst. 3 obch.

zák., jež - v souvislostech

předestřených v dovolání - dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena. Dovolání však není důvodné. Podle § 239 odst. 3 obch. zák. členská schůze musí být svolána, požádá-li o to

písemně alespoň jedna třetina všech členů družstva, kontrolní komise, jakož i v

dalších případech, určují-li tak stanovy. Jestliže představenstvo nesvolá

členskou schůzi tak, aby se konala do 40 dnů od doručení žádosti, je osoba

písemně pověřená osobami nebo orgánem, který požadoval svolání členské schůze,

oprávněna svolat členskou schůzi sama. Členové představenstva jsou společně a

nerozdílně povinni vydat této osobě na její žádost seznam členů, popřípadě

delegátů družstva. Z § 245 obch. zák. se podává, že v družstvu, jež má méně než padesát členů,

mohou stanovy určit, že působnost představenstva a kontrolní komise plní

členská schůze (odstavec 1). Statutárním orgánem je předseda, popřípadě další

člen pověřený členskou schůzí (odstavec 2). V usnesení ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 2712/2012 (jež je veřejnosti

dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu

2001 – na jeho webových stránkách), Nejvyšší soud uzavřel, že nevyhovělo-li

představenstvo žádosti o svolání členské schůze s požadovaným programem, resp. nezařadilo-li na program jednání členské schůze záležitost, pro kterou členové

o její svolání požádali (tj. odvolání dosavadních a volbu nových členů

představenstva), byli členové družstva, kteří o svolání členské schůze se

stanoveným programem požádali, oprávněni sami svolat členskou schůzi postupem

podle ustanovení § 239 odst. 3 věty druhé obch. zák. Jinými slovy, oprávnění členů družstva pověřit jimi zvolenou osobu svoláním

členské schůze podle § 239 odst. 3 věty druhé obch. zák. vzniká tehdy,

nesvolalo-li představenstvo (resp. předseda družstva) členskou schůzi tak, aby

se konala do 40 dnů od doručení žádosti, případně nezařadilo-li na program

jednání členské schůze záležitost, pro kterou členové o její svolání požádali. V projednávané věci navrhovatel a) [první dovolatel] sice (první) členskou

schůzi na žádost členů družstva s jimi požadovaným programem svolal,

nepřipustil však volbu předsedajícího členské schůze s tím, že členskou schůzi

řídí předseda družstva, a v rámci projednávání bodů 2 a 3 programu (odvolání

předsedy družstva, odvolání místopředsedy družstva) uvedl, že stanovy družstva

neupravují odvolání předsedy a místopředsedy družstva členskou schůzí, čímž

členové družstva projevili vůli předsedu a místopředsedu družstva pouze volit,

nikoli odvolávat; jejich funkce zaniká odstoupením (resp. projednáním

odstoupení členskou schůzí) či uplynutím funkčního období, k čemuž nedošlo;

členská schůze tedy není oprávněna předsedu a místopředsedu družstva odvolat. Následně konstatoval, že tím byly „projednány“ body 2 a 3 programu členské

schůze, a jelikož funkční období předsedy i místopředsedy družstva stále trvá,

nemohou být do těchto funkcí zvoleny nové osoby, čímž byly „projednány“ i body

4 a 5 programu členské schůze.

K opakovaným návrhům na hlasování o odvolání dovolatelů z funkcí předsedy a

místopředsedy družstva, jež vznesli zástupci J. D. a L. Č. v rámci diskuze (bod

7 programu), první dovolatel toliko zopakoval výše uvedenou argumentaci a

hlasování neumožnil. Návrh JUDr. J. C. (zástupkyně L. Č.) na svolání nové

členské schůze se shodným programem na 25. června 2012 první dovolatel odmítl s

tím, že program první členské schůze byl v souladu s obchodním zákoníkem a

stanovami družstva projednán a z tohoto důvodu považoval svolání další členské

schůze se stejným programem za „zcela zbytečné a naprosto neodůvodněné

obchodním zákoníkem i stanovami“. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že první dovolatel měl (jako každý jiný člen

družstva) právo se proti svému odvolání z funkce předsedy družstva bránit, ať

už s pomocí věcných argumentů (např. v případě, že by byl odvoláván pro

porušení povinností při výkonu funkce, tvrzením a průkazem toho, že své

povinnosti neporušil), či prostřednictvím výkladu zákona a stanov družstva

(vysvětlením, proč má za to, že jeho případné odvolání a následná volba nové

osoby do funkce předsedy družstva budou neplatné; skutečnost, že jeho výklad

zákona a stanov je nesprávný, není významná). Toto právo mu náleží z titulu

jeho členství v družstvu. K obraně proti svému odvolání z funkce však nebyl

oprávněn zneužít svou pozici předsedy družstva a při řízení první členské

schůze neměl právo znemožnit ostatním členům družstva hlasování o navrženém

programu (včetně volby předsedajícího členské schůze). Ve světle právě uvedeného Nejvyšší soud k závěrům usnesení sp. zn. 29 Cdo

2712/2012 doplňuje, že oprávnění členů družstva pověřit jimi zvolenou osobu

svoláním členské schůze podle § 239 odst. 3 věty druhé obch. zák. vzniká i v

případech, kdy představenstvo (předseda družstva) sice svolá členskou schůzi

tak, aby se konala do 40 dnů od doručení žádosti o její svolání, a zařadí na

program jejího jednání záležitost, pro kterou členové o její svolání požádali,

ale svým jednáním v průběhu členské schůze zmaří věcné projednání požadované

záležitosti zařazené do programu. Jelikož první dovolatel svým jednáním ve funkci předsedajícího první členské

schůze projednání členy požadovaného programu zmařil, porušil svou povinnost

stanovenou § 239 odst. 3 větou první obch. zák. Členové družstva, kteří jej o

svolání první členské schůze požádali, proto byli oprávněni pověřit jimi

zvolenou osobu svoláním druhé členské schůze podle § 239 odst. 3 věty druhé

obch. zák. Neplatnost napadených usnesení nezakládá ani dovolateli tvrzený rozpor průběhu

druhé členské schůze s dokumentem označeným jako „Jednací řád Zemědělského

družstva vlastníků Třebařov“ (dále jen „jednací řád“). Z obsahu spisu ani ze

skutkových zjištění soudů nižších stupňů se předně nepodává informace, z jakého

důvodu by měl být jednací řád pro členskou schůzi závazný (není zřejmé, zda byl

přijat jako součást stanov, na jejich základě nebo ve formě usnesení členské

schůze anebo na jeho základě). Jak však správně vysvětlil odvolací soud,

jednací řád zjevně nepočítá s možností svolání členské schůze postupem podle §

239 odst.

3 věty druhé obch. zák. a není mu přizpůsoben. Ujednáními jednacího

řádu družstva nelze vyloučit aplikaci kogentních ustanovení zákona (srov. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2014, sp. zn. 29 Cdo

1737/2013). Nadto, nic nebrání členské schůzi družstva, aby se za souhlasu

přítomných členů od jednacího řádu odchýlila. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z

důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne

též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné

rozhodnutí ve věci. Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že neprovedl důkazy výslechy členů

družstva a notářky JUDr. Marie Fajtové. Odvolací soud uvedl, že návrh na

provedení těchto důkazů zamítl z důvodu hospodárnosti řízení, neboť měl

skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně za dostatečná. Nejvyšší soud se

s tímto závěrem ztotožňuje, maje za to, že průběh svolání a konání obou

členských schůzí byl dostatečně osvědčen zápisy z těchto schůzí. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že soud neprovede důkazy,

které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu

věci (ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy),

jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby řízení bylo účelově

prodlouženo (důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné) [viz rozsudek Nejvyššího soudu

ze dne 21. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/98, uveřejněný pod číslem 39/1999

Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 2661/2012]. Důkaz výslechem notářky JUDr. Marie Fajtové za účelem vysvětlení, „kdy a za

jakých podmínek je podle ní členská schůze řádně svolána a usnášeníschopná“, je

pak zjevně nepřípustný, neboť ze zásady iura novit curia (soud zná právo)

plyne, že dokazování se vede pouze k objasnění otázek skutkových, nikoli

právních; uvedené otázky si soud posuzuje sám (srov. i § 121 o. s. ř.). Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho

obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo

a jelikož Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady řízení, k jejichž existenci u

přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.),

dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3, § 224

odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů bylo zamítnuto a

družstvu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty sestávají z odměny za zastupování advokátkou, jež podle § 6 odst. 1, § 7

bodu 5, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,

o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb

(advokátní tarif), činí 3.100 Kč, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za

jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 advokátního

tarifu. Spolu s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč

tak Nejvyšší soud přiznal družstvu k tíži navrhovatelů celkem 4.114 Kč.

K důvodům, pro které Nejvyšší soud při výpočtu odměny za zastupování vycházel z

advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a

obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo

3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a

stanovisek.

Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání

projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2

zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní

řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné

družstvo domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 22. června 2016

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu