29 Cdo 2712/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatele E. L., zastoupeného JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem, se sídlem
v Praze 2, Botičská 1936/4, PSČ 128 00, za účasti družstva Bytové družstvo
Boloňská 306, se sídlem v Praze 10, Boloňská 306, PSČ 109 00, identifikační
číslo osoby 26174804, zastoupeného JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem, se
sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti
usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm
98/2009, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
7. prosince 2011, č. j. 14 Cmo 420/2010-105, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2011, č. j. 14 Cmo
420/2010-105, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. června 2010, č. j. 75 Cm 98/2009-76,
vyslovil neplatnost usnesení členské schůze družstva Bytové družstvo Boloňská
306 ze dne 26. května 2009 „v bodech:
3) neschválení programu sestaveného a prezentovaného představenstvem na
pozvánce,
4) schválení návrhu změny programu dle návrhu 40 členů Bytového družstva ze dne
29. 4. 2009,
5) schválení návrhu na vložení hlasování o odvolání pí. Š. proti rozhodnutí o
vyloučení z bytového družstva,
6) hlasování o odvolání členů představenstva – představenstvo odvoláno,
7) hlasování o volbě členů představenstva – nové představenstvo + náhradníci
byli zvoleni,
8) členská schůze schvaluje výsledky hlasování o správní firmě – další
spolupráce s firmou JiH Servis pí. H. (výrok I.)“. a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že více než třetina členů družstva požádala
představenstvo o svolání členské schůze s těmito body programu:
- informace o důvodech výpovědi mandátní smlouvy tvrzených představenstvem
družstva, rozhodnutí o správě budovy ve vlastnictví družstva a další spolupráci
s firmou J. H. JiH servis,
- odvolání členů představenstva,
- volba členů představenstva. Představenstvo svolalo členskou schůzi na 26. května 2009, avšak s těmito
věcnými body programu:
- představení nové správní firmy – SBD Prahy 6 (JUDr. A.), informování členské
základny o sjednaných právech a povinnostech,
- aktuální informace a poté věcná diskuse k převodům družstevních bytů do
osobního vlastnictví a podmínky převodu DB na SV,
- účetní závěrka za rok 2008 (KK),
- seznámení členské základny ze strany KK k počtu projednaných stížností
(oprávněné/neoprávněné), přijatá opatření k jejich nápravě,
- vyhodnocení ankety – možné opravy v bytovém domě,
- plán oprav na rok 2009 a 2010,
- informace o soudních sporech. Členská schůze vzala na vědomí informaci o účasti členů a své
usnášeníschopnosti, zvolila sčítací komisi a zapisovatele a následně přijala
shora uvedená usnesení pod body 3) až 8), která nebyla uvedena v pozvánce. Přitom na schůzi nebyli přítomni všichni členové družstva. Soud prvního stupně dovodil, že tímto postupem bylo porušeno ustanovení § 239
odst. 2 a 3 s odkazem na ustanovení § 182 odst. 1 písm. a/ a § 185 odst. 4
zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Důsledkem
je neplatnost těchto usnesení členské schůze. K odvolání družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil
usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl. Odvolací soud vyšel z toho, že odsouhlasením změny programu členské schůze,
aniž by byli přítomni všichni členové družstva, sice došlo k porušení zákona,
ale v projednávané věci se uplatní ustanovení § 131 odst. 3 písm. a/ ve spojení
s § 242 odst. 2 větou poslední obch. zák. K porušení práv navrhovatele podle názoru odvolacího soudu nedošlo (a jiní
členové družstva nebyli v dané věci oprávněni ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1 obch. zák. návrh podat). Odvolání z funkce člena představenstva je výrazem
družstevní demokracie. Navrhovatel, jako člen představenstva, „spoluzavinil“
protiprávnost rozhodnutí členské schůze.
Pokud by představenstvo splnilo svoji
zákonnou povinnost a svolalo členskou schůzi s požadovaným programem, nebylo by
potřeba rozhodovat o změně jejího programu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, v němž co do jeho
přípustnosti odkázal na § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), co do důvodu pak na
ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 o. s. ř. Dovolatel navrhuje,
aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Odvolávaje se na argumentaci soudu prvního stupně, dovolatel zdůrazňuje, že
odvoláním z funkce člena představenstva byla zásadním způsobem porušena jeho
práva. Do této funkce byl řádně zvolen a měl ji vykonávat celé funkční období.
Tímto nezákonným postupem došlo k hromadnému odvolání celého představenstva.
Základem jakékoliv demokracie, nejen družstevní, je respektování zákona. Důvod
pro nevyslovení neplatnosti usnesení členské schůze podle ustanovení § 131
odst. 3 písm. a/ ve spojení s § 242 odst. 2 věta poslední obch. zák. dán není.
Dále dovolatel uvádí, že odvolací soud měl provést doplnění dokazování k
pravosti žádosti členů družstva o svolání členské schůze, anebo rozhodnutí
zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k doplnění dokazování.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i
důvodné.
Podle ustanovení § 239 odst. 1 a 3 obch. zák. nejvyšším orgánem družstva je
schůze členů družstva (dále jen „členská schůze“). Členská schůze musí být
svolána, požádá-li o to písemně alespoň jedna třetina všech členů družstva,
kontrolní komise, jakož i v dalších případech, určují-li tak stanovy. Jestliže
představenstvo nesvolá členskou schůzi tak, aby se konala do 40 dnů od doručení
žádosti, je osoba písemně pověřená osobami nebo orgánem, který požadoval
svolání členské schůze, oprávněna svolat členskou schůzi sama. Členové
představenstva jsou společně a nerozdílně povinni vydat této osobě na její
žádost seznam členů, popřípadě delegátů družstva.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda je dán dovolací důvod vymezený v
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy správností závěru odvolacího
soudu, podle něhož jsou splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení § 131 odst.
3 písm. a/ ve spojení s § 242 odst. 2 větou poslední obch. zák.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006,
které je veřejnosti dostupné, stejně jako níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího
soudu, na webových stránkách www.nsoud.cz, formuloval a odůvodnil závěr, podle
něhož právo napadnout u soudu usnesení valné hromady akciové společnosti
upravené v ustanovení § 131 odst. 1 ve spojení s § 183 odst. 1 obch. zák. není
pouze prostředkem ochrany individuálních práv a právního postavení určitého
navrhovatele (byť i tento účel může v konkrétním případě plnit), nýbrž
především zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních
poměrech společnosti, respektive souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní
úpravou provedenou v zakladatelských dokumentech či stanovách, a to s ohledem
na širší kontext ochrany společnosti, resp. všech osob oprávněných takový návrh
podat, jakož i dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny. V
tomto širším kontextu se musí pohybovat nejen soudní přezkum napadených
usnesení, nýbrž také úvaha soudu o případné aplikaci ustanovení § 131 odst. 3
písm. a/ obch. zák. Nejde tedy pouze o to, jak závažné právní následky mělo
porušení zákona či stanov společnosti v právní sféře konkrétního navrhovatele,
resp. zda se takové důsledky v této sféře vůbec bezprostředně projevily. Neméně
podstatné je i posouzení, zda a jaké právní následky takové porušení obecně
vyvolalo uvnitř společnosti či ve vztahu ke všem osobám, kterých se vnitřní
poměry společnosti dotýkají, včetně ostatních osob aktivně legitimovaných k
podání návrhu podle ustanovení § 131 odst. 1 obch. zák., byť by tento návrh v
konkrétním případě nepodaly. Opačný výklad by popřel účel tohoto významného
práva v systému právní úpravy obchodních společností a způsobem hrubě
odporujícím vůli zákonodárce by je zbavil podstatné části jeho obsahu (člen
statutárního orgánu či likvidátor společnosti by např. nemohl úspěšně napadnout
protiprávní usnesení valné hromady, která by se jakkoliv vážně dotýkala
společnosti, nikoliv však jeho vlastních práv, což by výrazně snížilo počty
případů, ve kterých by právo mohlo být uplatněno).
K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud posléze přihlásil také v usneseních ze dne
26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 333/2007, ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn.
29 Cdo 4089/2009, ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 4820/2010, ze dne 26.
září 2013, sp. zn. 29 Cdo 647/2012. Tyto závěry se obdobně prosadí i v právních
poměrech družstva (viz ustanovení § 242 odst. 2 věta poslední obch. zák.; srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2008, sp. zn. 29 Cdo 2804/2007).
Prosadili-li členové družstva, kteří byli přítomni na členské schůzi, změnu
programu členské schůze oproti programu uvedenému na pozvánce a přijali
napadená usnesení, zasáhli tím nepřípustným způsobem do členských práv členů
družstva, kteří na členské schůzi přítomni nebyli. Tímto postupem jim upřeli
jak možnost seznámit se před konáním členské schůze v dostatečném předstihu s
obsahem jednání (aby se mohli kvalifikovaně rozhodnout, zda se jednání o tomto
programu zúčastní), tak právo zúčastnit se projednání doplněných bodů programu,
vyjádřit se k nim a hlasovat o nich. Závěr, podle něhož na členské schůzi
družstva nelze bez souhlasu všech členů zařadit do programu další bod nad rámec
programu uvedeného v pozvánce na členskou schůzi, formuloval a odůvodnil
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 1. února 2000, sp. zn. 32 Cdo 2637/99, a
přihlásil se k němu např. v usneseních z 24. června 2009, sp. zn. 29 Cdo
2340/2007, či z 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 241/2011).
V poměrech projednávané věci je nutné mít na zřeteli i to, že rozhodnutí o
odvolání stávajících a jmenování nových členů představenstva má závažný dopad
do vnitřních poměrů družstva, obdobně jako rozhodnutí o odvolání člena družstva
proti rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva. Tato rozhodnutí se
dotýkají všech členů družstva. Proto zákon rozhodování o těchto otázkách
svěřuje do výlučné působnosti členské schůze (viz ustanovení § 239 odst. 4
písm. b/ a § 231 odst. 4 věta čtvrtá obch. zák.).
Odvolací soud se při úvahách o aplikaci ustanovení § 131 odst. 3 písm. a/ ve
spojení s § 242 odst. 2 věty poslední obch. zák. neřídil ustálenou judikaturou
Nejvyššího soudu, neboť pouze konstatoval, že k porušení práv navrhovatele
nedošlo a žádný jiný člen družstva si nezajistil včas podanými námitkami
aktivní legitimaci k podání návrhu dle ustanovení § 242 odst. 1 obch. zák.
Dopadem zjištěného porušení zákona v širším kontextu ve smyslu citované
judikatury Nejvyššího soudu se odvolací soud nezabýval.
Nevyhovělo-li představenstvo žádosti o svolání členské schůze s požadovaným
programem, resp. nezařadilo-li na program jednání členské schůze záležitost,
pro kterou členové o její svolání požádali (tj. odvolání dosavadních a volbu
nových členů představenstva), byli členové družstva, kteří o svolání členské
schůze se stanoveným programem požádali, oprávněni sami svolat členskou schůzi
postupem podle ustanovení § 239 odst. 3 věty druhé obch. zák.
Ani odkaz odvolacího soudu na „družstevní demokracii“ nemůže bez dalšího
obstát. Tzv. družstevní demokracie spočívá zejména v tom, že se na členské
schůzi rozhoduje většinou hlasů, kdy každý člen družstva má zásadně jeden hlas,
tj. nerozhoduje výše vkladu, jak je tomu u obchodních společností (srov. např.
Helešic, F. Základy teorie evropského a českého družstevního práva. Praha: C.
H. Beck, 2009, s. 227).
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu
zrušil, aniž se pro nadbytečnost zabýval vytýkanými procesními vadami či
tvrzeným skutkovým dovolacím důvodem (ustanovení § 243b odst. 2 věta za
středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (ustanovení § 243b odst.
3 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (ustanovení § 243d
odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací
soud v novém rozhodnutí o věci (ustanovení § 243 odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu