29 Cdo 2804/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně
JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci
navrhovatele S. b. d. J., zastoupeného JUDr. H. M., advokátkou, za účasti: 1)
Ing. R. P., zastoupené Mgr. et Mgr. P. T., advokátem, 2) J. P., 3) M. H., J.
J., 5) E. Š. K., a 6) M.S., o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené
Městským soudem v Praze pod sp. zn. DrXCVIII 448, o dovolání Ing. R.P. proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2007, č. j. 14 Cmo
234/2006-746, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 28.
listopadu 2005, č. j. F 58665/2004, F 66118/2004, F 66630/2004, F 77493/2004, F
90648/2004, F 99431/2004, F 108966/2004, F 109779/2004, F 119236/2004, F
48632/2005, F 55851/2005, F 56566/2005, F 58092/2005, F 86334/2005, F
86683/2005, F 86859/2005, F 100964/2005, F 105921/2005, F 109137/2005, F
109857/2005 DrXCVIII 448-670, kterým Městský soud v Praze rozhodl o zápisu změn
v představenstvu navrhovatele tak, že z obchodního rejstříku vymazal Ing. R. P.
jako předsedkyni představenstva, M. H. a J. P. jako členy představenstva a do
obchodního rejstříku zapsal J. J. jako předsedkyni představenstva, E. Š. K.
jako místopředsedkyni představenstva a M.S. jako členku představenstva
navrhovatele; žádnému z účastníků přitom nepřiznal náhradu nákladů řízení.
Rovněž odvolací soud žádnému z účastníků náhradu nákladů odvolacího řízení
nepřiznal.
Odvolací soud – konstatuje, že skutkové závěry soudu prvního stupně odpovídají
skutkovým zjištěním, které vyplývají z předložených listin, přičemž „drobné
nepodstatné nepřesnosti soud prvního stupně přesvědčivě vysvětlil“ – se
ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že shromáždění delegátů navrhovatele,
konané dne 11. května 2004, bylo usnášení schopné, neboť se ho zúčastnila
nadpoloviční většina delegátů, případně náhradníků delegátů. Sporná účast tří
delegátů nemohla nic změnit na výsledcích hlasování, rozhodnutí shromáždění
delegátů bylo přijato nadpoloviční většinou, členové představenstva Ing. R. P.,
M. H. a J. P. byli platně odvoláni, J. J., E. Š. K. a M. S. byly platně zvoleny
členkami představenstva. Námitka, že z obsahu zápisu nelze zjistit, jak který
delegát hlasoval, není namístě, neboť je „věcí družstva, a často i zvyklostí v
tom kterém družstvu“, jak podrobný zápis z jednání se vyhotoví. Podmínku
ustanovení § 241 odst. 1 písm. c) obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“),
tedy uvedení výsledku hlasování, zápis splňuje.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala Ing. R. P. dovolání, jehož přípustnost
opírala o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“) namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci, specifikovala tedy dovolací důvod podřaditelný pod ustanovení §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího
soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolatelka má za to, že dovolací soud se vůbec nevypořádal s námitkami, které
proti platnosti shromáždění delegátů navrhovatele, konaného dne 11. května
2004, vznesla.
Tvrdí, že na shromáždění delegátů nebyl vůbec pozván řádně zvolený delegát M.
Š. a že v důsledku pozvání pouhého náhradníka nebylo shromáždění řádně svoláno.
Není jí zřejmé, proč se namísto pozvané delegátky M. H., „která se účasti na
schůzi nijak výslovně nevzdala, pouze se na schůzi … nedostavila“, účastnil
shromáždění náhradník. Dovozuje, že není přípustné, aby se shromáždění delegátů
účastnily a na něm hlasovaly i osoby, které nejsou delegáty „pouze s poukazem
na to, že podmnožinou celkově účastných a hlasujících osob je i dostatečný
počet delegátů.“ Zdůrazňuje, že ze zápisu o konání shromáždění delegátů
nevyplývá, které osoby hlasovaly jmenovitě pro jednotlivá rozhodnutí a nelze
tak rozlišit, v jakém poměru hlasovaly osoby oprávněné a neoprávněné. Nelze
tedy rozlišit, jakým počtem delegátů – oprávněných hlasů byla přijata
jednotlivá usnesení. Zápis tak neobsahuje obligatorní náležitost – výsledky
hlasování, resp. tyto nejsou určité. Nebyla doložena ani volba R. B.
delegátkou, jmenovaná nebyla na shromáždění delegátů ani řádně pozvána.
Z názoru odvolacího soudu, který uvedené námitky označil za „drobné,
nepodstatné nepřesnosti“, vyplývá podle dovolatelky závěr, že k platnosti
shromáždění delegátů postačí „pokud se jakkoli a kdykoli sejde většina
delegátů, aniž by musela brát ohledy na menšinu“. Takové právní posouzení má za
nepřípustné a nesprávné.
Mimo to se, podle dovolatelky, odvolací soud vůbec nezabýval námitkou, že v
navrhovateli proběhla na jaře roku 2004 reorganizace, na základě které došlo k
zániku dosavadních samospráv a tedy i k zániku funkcí delegátů dosavadních
samospráv. Protože byli zvoleni delegáti nově ustavených samospráv, shromáždění
delegátů konaného dne 11. května 2004 se neúčastnil žádný delegát, neboť osobám
účastnícím se shromáždění zanikla funkce poté, co došlo k ustavení nových
samospráv a k volbám nových delegátů těchto samospráv.
Dovolatelka přisuzuje rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam v
řešení následujících otázek:
1. je možné pozvat na shromáždění delegátů družstva náhradníka delegáta
samosprávy, aniž by byl nejprve řádně pozván delegát samosprávy ?
2. jsou platná usnesení shromáždění delegátů družstva, pokud se tohoto
shromáždění účastní a jako delegáti hlasují i osoby, které nejsou delegáty
družstva (za situace, kdy z obsahu zápisu o konání shromáždění delegátů nelze
určit, kolik delegátů hlasovalo pro jaké usnesení, protože součástí zápisu není
uvedení výsledku hlasování po jednotlivých jménech) ?
3. je představenstvo bytového družstva, v rámci kterého jsou zřízeny
samosprávy (jako organizační jednotky družstva), oprávněno měnit svým
rozhodnutím (např. ve formě vnitřního předpisu) počet samospráv a počet
delegátů připadajících na jednotlivé samosprávy ?
4. dojde-li k zániku samosprávy rozhodnutím představenstva družstva,
zaniká účinností tohoto rozhodnutí i výkon funkce delegáta zvoleného zrušenou
samosprávou ?
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť
napadeným usnesením bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud
prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení (jímž návrh zamítl)
proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí
zrušil. Dovolání však není důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým
vymezením (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího
soudu co do správnosti právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Ve vztahu k první otázce dovolatelka namítala, že na shromáždění delegátů
navrhovatele nebyl vůbec pozván delegát M. Š. K tomu soud prvního stupně uvedl,
že namítané pochybení nelze navrhovateli „přičítat k tíži“, neboť ten „byl
uveden v omyl“ prezenční listinou delegátů ze shromáždění delegátů konaného dne
11. prosince 2003, z níž při svolání shromáždění delegátů konaného dne 11.
května 2004 vycházel, a ve které byl jako delegát za samosprávu číslo 8 označen
Ing. P. Š. (ten byl na shromáždění delegátů konané dne 11. května 2004 pozván,
ve skutečnosti však byl zvolen pouze náhradníkem). Odvolací soud tento právní
závěr přejal s tím, že se jedná o „drobnou, nepodstatnou nepřesnost“.
Obecně platí, že pozvánku na shromáždění delegátů je nezbytné vždy adresovat a
odeslat řádně zvolenému delegátovi. Teprve v případě, že se delegát nemůže z
vážných důvodů shromáždění delegátů zúčastnit, zúčastní se shromáždění delegátů
namísto něj jeho náhradník. Namísto řádně zvoleného delegáta nelze na
shromáždění delegátů pozvat jeho náhradníka – není-li konkrétní delegát vůbec
pozván, nelze tento nedostatek zhojit tím, že bude pozván jeho náhradník.
V projednávané věci bylo prokázáno, že M. Š., který byl zvolen jako jeden z
šesti delegátů za samosprávu číslo 8, nebyla pozvánka na shromáždění delegátů
konané dne 11. května 2004 vůbec zaslána. Bylo rovněž prokázáno, že za
samosprávu číslo 8 bylo pozváno pět jiných delegátů a náhradník Ing. P. Š.
Svolání shromáždění delegátů tak trpí vadou, která by mohla mít za následek
neplatnost přijatých usnesení, včetně usnesení o odvolání a volbě členů
představenstva navrhovatele.
Nelze však pominout to, že shromáždění delegátů konaného dne 11. května 2004 se
za samosprávu číslo 8 účastnili čtyři další delegáti (z pěti pozvaných;
náhradník Ing. P. Š. se shromáždění nezúčastnil) a že shromáždění delegátů bylo
svoláváno nikoli statutárním orgánem navrhovatele, ale osobou pověřenou
delegáty, kteří požadovali jeho svolání, ve smyslu ustanovení § 239 odst. 3
věty druhé obch. zák. a čl. 75 odst. 2 písm. b) stanov navrhovatele. Je
skutečností, že takový svolavatel nemusí mít vždy k dispozici všechny nezbytné
podklady pro posouzení, které konkrétní osoby jsou ke dni svolání shromáždění
delegátů delegáty družstva (bez ohledu na to, že ustanovení § 239 odst. 3 věty
třetí obch. zák. ukládá členům představenstva družstva povinnost vydat této
osobě seznam členů, popřípadě delegátů družstva). Při svolání shromáždění
delegátů může zásadně vycházet z jemu dostupných informací.
Protože i v řízení ve věcech obchodního rejstříku soud zkoumá platnost usnesení
shromáždění delegátů z pohledu ustanovení § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák.
(viz § 242 odst. 2 věta druhá obch. zák.; srovnej i usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 27. dubna 2005 sp. zn. 29 Odo 445/2004), je třeba zabývat se i otázkou,
zda porušení právních předpisů a stanov mělo v daném případě za důsledek
podstatné porušení práv osob oprávněných domáhat se vyslovení neplatnosti
usnesení shromáždění delegátů nebo zda mělo závažné právní následky (k
podmínkám aplikace tohoto ustanovení srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne
27. května 2008 sp. zn. 29 Odo 1400/2006).
Právní závěr, který implicitně vyplývá z rozhodnutí soudu prvního stupně, totiž
že absence pozvání delegáta M. Š. na shromáždění delegátů konané dne 11. května
2004 neměla závažné právní následky (který odvolací soud převzal), sdílí – i s
ohledem na účast ostatních delegátů samosprávy číslo 8 – rovněž dovolací soud.
Lze tedy uzavřít, že soudy nižších stupňů postupovaly správně, pokud z tohoto
důvodu neplatnost usnesení přijatých shromážděním delegátů konaným dne 11.
května 2004 nevyslovily a naopak na ně pohlížely jako na platná rozhodnutí
orgánu družstva.
Dovolatelce lze přisvědčit v názoru, že osoby, které nebyly zvoleny delegáty,
nejsou oprávněny jako delegáti na shromáždění delegátů vystupovat a rozhodovat.
Skutečnost, že shromáždění delegátů se účastnily a o rozhodnutích na něm
přijatých hlasovaly osoby, které nebyly zvoleny delegáty, však nemusí sama o
sobě vždy způsobit neplatnost usnesení shromáždění delegátů.
Účastní-li se a hlasují-li na shromáždění delegátů osoby, které nebyly zvoleny
delegáty samospráv, nelze – pro závěr, zda shromáždění delegátů je usnášení
schopné – přihlédnout k jejich účasti; stejně tak nelze – pro účely stanovení,
zda příslušné rozhodnutí bylo přijato potřebnou většinou hlasů – přihlédnout k
jejich hlasům. Jinými slovy, při stanovení schopnosti usnášení a rozhodovací
většiny hlasů shromáždění delegátů lze započítat pouze hlasy osob, které byly
delegáty zvoleny. Pokud se shromáždění delegátů i bez osob, které delegáty
nebyly, účastnila nadpoloviční většina delegátů (§ 238 odst. 3 věta první obch.
zák.), nebude skutečnost, že se jej účastnily ještě tyto další osoby, sama o
sobě, na újmu jeho schopnosti usnášení. Stejně tak, pokud byla příslušná
rozhodnutí přijata většinou hlasů přítomných delegátů (případně zákonem či
stanovami předepsanou kvalifikovanou většinou hlasů), nemá skutečnost, že o
nich hlasovaly i osoby, které delegáty nebyly, za následek jejich neplatnost.
V projednávané věci se shromáždění delegátů navrhovatele, konaného dne 11.
května 2004, účastnilo, podle dovolatelkou nezpochybněných skutkových zjištění
soudu prvního stupně (která odvolací soud bez dalšího přejal) z celkem 31
delegátů 21 osob, z toho 18 bylo na schůzích samospráv prokazatelně zvoleno
delegáty. Pro odvolání dosavadního a volbu nového představenstva bylo 20 hlasů,
žádný hlas nebyl proti, jeden hlas se zdržel.
Podle čl. 66 odst. 3 stanov navrhovatele je k dosažení způsobilosti shromáždění
delegátů usnášet se zapotřebí účasti nadpoloviční většiny delegátů a k přijetí
usnesení nadpoloviční většiny hlasů přítomných. Z výše uvedených údajů je tak
zřejmé, že přítomnost tří osob, jejichž mandát nebyl jednoznačný, nemohla
ovlivnit ani schopnost usnášení shromáždění delegátů ani potřebnou rozhodovací
většinu, neboť i po odpočtu jejich hlasů se shromáždění delegátů účastnila
nadpoloviční většina delegátů a usnesení byla přijata nadpoloviční většinou
přítomných (delegátů).
Názor odvolacího soudu, že shromáždění delegátů bylo usnášení schopné a že
rozhodnutí shromáždění delegátů byla přijata nadpoloviční většinou, je tedy
správný.
Poslední z námitek dovolatelky, že shromáždění delegátů konaného dne 11. května
2004 se neúčastnil žádný delegát, neboť v navrhovateli proběhla na jaře roku
2004 reorganizace, na základě které došlo k zániku dosavadních samospráv, k
zániku funkcí delegátů dosavadních samospráv a k volbě delegátů nově ustavených
samospráv, soud prvního stupně vyřešil tak, že volbu delegátů nově ustavených
samospráv označil (s odkazem na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 19. října 2005, č. j. 14 Cmo 289/2005-77) za neplatnou, neboť při ní nebyl
dodržen princip vyjádřený v § 239 odst. 7 obch. zák., že každý z delegátů se
volí stejným počtem hlasů.
V odkazovaném rozhodnutí přitom bylo správně vysvětleno, že – přestože stanovy
navrhovatele, v souladu s ustanovením § 239 odst. 7 věty třetí obch. zák.,
umožňují, aby představenstvo určilo, že každý z delegátů se nemusí volit
stejným počtem hlasů [čl. 89 odst. 2 písm. f)] – není přípustné, aby
představenstvo určilo pro jednotlivé samosprávy počet delegátů, který výrazně
proporcionálně neodpovídá počtu členů té které samosprávy tak, jak to učinilo
představenstvo navrhovatele v projednávané věci. Volba takto určených delegátů
nově ustavených samospráv nemohla proběhnout platně. Řešení obecných právních
otázek, formulovaných dovolatelkou k této námitce, je proto pro rozhodnutí o
dovolání bez významu.
Právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí
spočívá, je tedy správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s.
ř. není dán. Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího
důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší
soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání
přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnost, že navrhovateli, který byl v dovolacím
řízení plně procesně úspěšný, podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího
řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu