29 Cdo 241/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelek a/ Ing. L. L., a b/ JUDr. H. K., obou zastoupených JUDr. Václavem
Kulhavým, advokátem, se sídlem v Praze 3, Jeseniova 837/10, PSČ 130 00, za
účasti Družstva Amurská, se sídlem v Praze 10, Amurská 1222/4, PSČ 100 00,
identifikační číslo osoby 25713540, zastoupeného JUDr. Tomášem Uzlem,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, PSČ 110 00, o neplatnost usnesení
členské schůze družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm
313/2007, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2.
července 2010, č. j. 7 Cmo 488/2009-122, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2010, č. j. 7 Cmo
488/2009-122, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 17. září 2009, č. j. 77 Cm 313/2007-80, zamítl Městský soud v
Praze návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Družstva Amurská
konané dne 5. listopadu 2007 (dále jen „členská schůze“, „družstvo“) ve znění:
„Členská schůze opakovaně konstatuje, že vyplacená mzda paní M. Ž. za její
práci pro družstvo, které je napadené žalobou členkou družstva JUDr. N. Ž.,
byla členskou schůzí družstva odsouhlasena a družstvu vyplácením této mzdy
nebyla způsobena žádná škoda. V případě, že bude pravomocně vyhověno žalobě
JUDr. N. Ž. proti současným členům představenstva o zaplacení 282.064,- Kč s
příslušenstvím, přiznává se M. Ž., Ing. V. S. a J. P. mimořádná odměna ve
stejné výši, v jaké bude žalobě vyhověno spolu se všemi náklady řízení. Odměna
je splatná nejpozději do 10 dnů po nabytí právní moci takového
rozhodnutí.“ (dále jen „usnesení členské schůze“) (výrok I.) a rozhodl o
nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.). V záhlaví označeným usnesením změnil Vrchní soud v Praze k odvolání
navrhovatelek usnesení soudu prvního stupně tak, že vyslovil neplatnost
napadeného usnesení členské schůze družstva (výrok první), a rozhodl o
nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok druhý). Soudy vyšly z toho, že:
1/ Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2007,
č. j. 37 Cm 108/2006-26, byla členům představenstva družstva M. Ž., Ing. V. S. a J. P. uložena povinnost zaplatit družstvu společně a nerozdílně částku
282.064,- Kč s úrokem z prodlení, a to z titulu náhrady škody, která družstvu
vznikla tím, že na základě dohod o pracovní činnosti uzavřených dne 1. ledna
2004 a 3. ledna 2005 vyplatilo M. Ž. mzdu a odvedlo za ni zdravotní a sociální
pojištění, a to za práce, které měla vykonávat v rámci výkonu funkce členky
představenstva družstva. 2/ Z pozvánky na předmětnou členskou schůzi vyplývá, že na pořad jejího jednání
byly pod bodem 5 zařazeny též „Informace o žalobě na členy představenstva a
schválení usnesení k tomuto bodu“. V rámci projednávání tohoto bodu bylo
přijato též napadené usnesení členské schůze. 3/ Podle zápisu z jednání členské schůze konané dne 5. listopadu 2007
navrhovatelky „vznesly připomínky, které nebylo slyšet protože mluvily jedna
přes druhou, takže nebylo srozumitelné o co jde a jejich připomínky nemohly být
zapsány. Byly vyzvány, aby je přišly nadiktovat do zápisu, což odmítly.“
Soud prvního stupně uzavřel, že ze zápisu o členské schůzi vyplývá, že obě
navrhovatelky vyjádřily nesouhlas s návrhem na přijetí napadeného usnesení
členské schůze a nemůže jít k jejich tíži, že družstvo obsah jejich námitek
přesně nezaprotokolovalo. Obchodní zákoník ani stanovy družstva přitom
nevyžadují, aby námitka obsahovala výčet jednotlivých ustanovení právních
předpisů či stanov, s nimiž má být napadené usnesení v rozporu, ani nestanoví,
že by musela být vznesena až po přijetí daného usnesení. Navrhovatelky tak
splnily všechny podmínky pro napadení usnesení členské schůze žalobou u soudu.
Dle názoru soudu usnesení členské schůze není v rozporu s právními předpisy,
stanovami družstva ani dobrými mravy, neboť jím byla předsedkyni představenstva
družstva fakticky přiznána mimořádná odměna (nad rámec odměn pravidelně
vyplácených z fondu odměn) za práci, kterou dle názoru členské schůze
vykonávala ve větším časovém rozsahu a ve větší kvalitě, než je obvyklé. Za
legální prostředek k vyplacení této odměny považovala členská schůze vyplacení
mzdy na základě pracovněprávního vztahu a napadeným usnesením reagovala členská
schůze pouze na skutečnost, že tento způsob byl soudem posouzen jako nedovolený. Odvolací soud potvrdil závěr, podle něhož navrhovatelky námitky podaly, oproti
soudu prvního stupně však uvedl, že schválení mimořádné odměny pro členy
představenstva nebylo na pořadu jednání uvedeném v pozvánce na členskou schůzi,
když pod bod „Informace o žalobě na členy představenstva a schválení usnesení k
tomuto bodu“ dané usnesení podřadit nelze. Jelikož se členské schůze
nezúčastnili všichni členové družstva, nemohla tato o mimořádné odměně platně
rozhodnout. Dále uvedl, že usnesení členské schůze je v rozporu s ustanovením § 66 odst. 3
zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a taktéž v
rozporu s dobrými mravy, neboť přiznává odměnu nikoliv za řádný výkon funkce
člena statutárního orgánu, ale za zaviněné porušení právní povinnosti v
souvislosti s výkonem této funkce, neboť odměna měla být přiznána pouze v
případě, že jmenovaným bude pravomocně uložena povinnost nahradit družstvu
škodu, a to ve výši, kterou budou dle daného rozhodnutí povinni družstvu
uhradit. Družstvo napadlo rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož
přípustnost se opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvody dle
§ 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhujíc, aby bylo toto
rozhodnutí zrušeno. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož navrhovatelky
jsou k podání žaloby aktivně legitimovány. Namítá, že tyto nikdy nevznesly
námitky proti usnesení členské schůze, což je předpokladem pro podání žaloby. Uvádí, že ze zápisu z členské schůze vyplývá, že navrhovatelky v rámci rozpravy
před hlasováním vyjadřovaly svůj nesouhlas s usnesením, avšak mluvily jedna
přes druhou a jejich námitky nebyly srozumitelné, a proto byly vyzvány, aby je
přišly nadiktovat do protokolu, což odmítly. Družstvo tedy chtělo jejich
tvrzení zaprotokolovat, a nesouhlasí tak se závěrem, podle něhož „by šlo k tíži
žalobkyň, že družstvo obsah jejich námitek přesně nezaprotokolovalo“. Při
hodnocení skutečnosti, zda námitky byly podány, přitom odvolací soud vyšel
pouze z účastnického výslechu navrhovatelek, jenž dovolatel nepovažuje za
objektivní důkaz prokazující předmětnou skutečnost. Namítá, že ani soud prvního ani druhého stupně se nezabývaly rozsahem údajných
námitek, přestože jsou oprávněny přezkoumávat platnost usnesení členské schůze
pouze v rozsahu vznesených námitek.
Jejich rozhodnutí tak dle názoru dovolatele
vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování. Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem, podle něhož může být námitka proti
usnesení členské schůze vznesena před jeho přijetím, namítaje, že ji nelze
vznést proti něčemu, co zatím neexistuje, když není jasné, zda usnesení bude
vůbec přijato a jaké bude jeho znění.
Dovolatel napadá rovněž závěr, podle něhož je usnesení členské schůze v rozporu
se zákonem a dobrými mravy. Uvádí, že zákon ani stanovy družstva nijak
neomezují, z jakého důvodu a v jaké výši smí členská schůze určit členům
představenstva odměnu. Ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák. zakazuje poskytnout
odměnu, jestliže výkon funkce členů představenstva zřejmě přispěl k nepříznivým
hospodářským výsledkům družstva, anebo při zaviněném porušení povinnosti v
souvislosti s výkonem funkce, avšak ani jedna z těchto situací v projednávané
věci nenastala, neboť jmenovaní řádným výkonem svých funkcí vedou družstvo
dlouhodobě k nadstandardnímu zisku.
Navrhovatelky ve vyjádření k dovolání vyvrací jednotlivé dovolací námitky a
navrhují, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
S ohledem na datum podání návrhu na zahájení řízení v projednávané věci je pro
další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění níže uvedených ustanovení
obchodního zákoníku účinné k 4. prosinci 2007, tedy naposledy ve znění zákona
č. 308/2006 Sb.
Z ustanovení § 242 odst. 1 obch. zák. vyplývá, že na návrh člena vysloví soud
neplatnost usnesení členské schůze, pokud usnesení je v rozporu s právními
předpisy nebo stanovami družstva. Návrh soudu může člen podat, požádal-li o
zaprotokolování námitky na členské schůzi, která usnesení přijala, nebo
jestliže námitku oznámil představenstvu do jednoho měsíce od konání této
schůze, a nebyla-li svolána řádně do jednoho měsíce ode dne, kdy se o jejím
konání dověděl, nejdéle však do jednoho roku od konání členské schůze. Návrh
soudu lze podat jen do jednoho měsíce ode dne, kdy člen požádal o
zaprotokolování námitky, nebo od oznámení námitky představenstvu.
Podle § 242 odst. 2 obch. zák. jestliže je důvodem návrhu podle odstavce 1, že
tvrzené rozhodnutí členská schůze nepřijala proto, že o něm nehlasovala, anebo,
že obsah tvrzeného rozhodnutí neodpovídá rozhodnutí, které členská schůze
přijala, lze podat žalobu do jednoho měsíce ode dne, kdy se člen o tvrzeném
rozhodnutí dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne konání nebo tvrzeného
konání členské schůze. V ostatním se použijí ustanovení § 131 obdobně.
Ačkoli se soudy nižších stupňů lze souhlasit potud, že obchodní zákoník
nevyžaduje, aby námitka proti usnesení členské schůze obsahovala výčet
jednotlivých ustanovení právních předpisů či stanov, s nimiž má být napadené
usnesení v rozporu, ani nestanoví, že by námitka musela být vznesena až po
přijetí napadaného usnesení, závěr o tom, že navrhovatelky jsou v projednávané
věci aktivně legitimovány, však zatím učinit nelze.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že námitka člena družstva
podle § 242 odst. 1 obch. zák. musí být určitá (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 10. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 65/2010, jež je veřejnosti, stejně jako
ostatní níže uvedená rozhodnutí, k dispozici na webových stránkách Nejvyššího
soudu) a že podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze
soudem musí předcházet námitka člena vůči družstvu, z čehož lze dovodit, že
soud je oprávněn přezkoumávat platnost usnesení pouze v rozsahu vznesené
námitky a případných navazujících tvrzení družstva (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu uveřejněný pod číslem 25/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2005, sp. zn. 29 Odo 163/2005).
Ze zápisu o konání členské schůze (č. l. 17 a násl. spisu) přitom vyplývá pouze
to, že navrhovatelky před hlasováním o přijetí napadeného usnesení členské
schůze vyslovily s tímto postupem svůj nesouhlas, konkrétní obsah jejich
námitek však z uvedeného důkazu zjistit nelze.
Na jednání konaném před soudem prvního stupně dne 16. října 2008 (č. l. 51 a
násl. spisu) přitom navrhovatelka b/ uvedla, že na jednání členské schůze
„vznesla stejnou námitku jako doktorka Ž.“, že „diktovala paní předsedkyni
družstva text námitky a ona poté přediktovávala text zapisovatelce“ a že dle
jejího názoru „zápis neodpovídá skutečnosti, neboť námitky jsou uvedeny před
přijatým usnesením, což by mělo být samozřejmě opačně a ve skutečnosti na
jednání schůze to opačně bylo. Nejprve bylo schváleno usnesení a poté byly
předneseny námitky. Po mě byla vyzvána navrhovatelka A s tím, aby přednesla
svoji námitku, což také učinila“.
Na jednání před odvolacím soudem konaném dne 2. července 2010 (č. l. 117
spisu), pak zástupce družstva uvedl, že navrhovatelky námitky na členské schůzi
nevznesly, resp. obsah jejich připomínek vznesených na členské schůzi byl
nesrozumitelný, „není tedy zřejmé, co vlastně namítaly a to bylo konkretizováno
až v žalobě“. K prokázání tvrzení, že navrhovatelky námitky na schůzi fakticky
nevznesly, současně navrhl důkazy výpovědí svědků L. F., M. S. a P. P.
Závěr o tom, že navrhovatelky na jednání členské schůze vznesly proti
napadenému usnesení námitky, odvolací soud opřel pouze o jediný důkaz – zápis z
jednání členské schůze – z něhož však skutečnost, že navrhovatelky vznesly
konkrétní námitky ve smyslu § 242 odst. 1 obch. zák., ani obsah vznesených
námitek zjistit nelze. Důkazní hodnotu nemají ani výše uvedená tvrzení
navrhovatelky b/, neboť tato byla učiněna před zahájením dokazování v rámci
vylíčení rozhodujících skutečností a k prokázání jejich pravdivosti dokazování
vedeno nebylo.
S ohledem na tuto skutečnost je závěr odvolacího soudu (jakož i soudu prvního
stupně), podle něhož jsou navrhovatelky k podání návrhu na zahájení řízení
aktivně legitimovány, předčasný, neboť na základě dosud provedených důkazů
nelze uzavřít, zda námitky vznesené navrhovatelkami byly určité, ani jaký byl
jejich obsah, a tudíž, že návrh na zahájení řízení byl v projednávané věci
podán v rozsahu vznesených námitek.
Jelikož již tento důvod sám o sobě nutně vede ke zrušení rozhodnutí odvolacího
soudu, nezabýval se Nejvyšší soud dalšími dovolacími námitkami a aniž ve věci
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) usnesení odvolacího
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že (dovoláním ostatně
nezpochybněný) závěr odvolacího soudu, podle něhož je jedním z důvodů
neplatnosti napadeného usnesení členské schůze nezařazení příslušného bodu
jednání do programu uvedeného v pozvánce na členskou schůzi, odpovídá
judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 1. února 2000,
sp. zn. 32 Cdo 2637/99, či usnesení z 24. června 2009, sp. zn. 29 Cdo
2340/2007). To však, bez toho, že by byla prokázána aktivní legitimace
navrhovatelek, k vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze nepostačuje.
V dalším řízení se odvolací soud zaměří především na zjištění výše uvedených
skutečností, jež jsou pro posouzení otázky aktivní legitimace navrhovatelek v
projednávané věci určující. Za tímto účelem doplní dokazování zejména o důkazy,
které účastníci navrhli, resp. navrhnou k prokázání toho, zda a jaké konkrétní
námitky navrhovatelky proti usnesení členské schůze vznesly.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně
nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července
2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. ledna 2012
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu