USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobce Bohemia Faktoring, a. s., se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupeného JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, proti žalovaným 1/ Go West s. r. o., se sídlem v Praze 1, Maltézské nám. 537/4, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 24667242, a 2/ R. N., zastoupenému Mgr. Miroslavem Klusáčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00, o zaplacení 1.014.908,11 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 115/2022, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2024, č. j. 12 Cmo 98/2024-104, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.852,90 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal druhý žalovaný odvolání.
3. Usnesením ze dne 24. 4. 2024, č. j. 13 Cm 115/2022-98, soud prvního stupně řízení o odvolání druhého žalovaného proti rozsudku ze dne 16. 1. 2024 zastavil (bod I. výroku), dále rozhodl, že žalobce a druhý žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku), a vrátil druhému žalovanému zaplacený soudní poplatek (bod III. výroku).
4. Soud prvního stupně odvolací řízení zastavil dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť druhý žalovaný zaplatil soudní poplatek za podané odvolání až po marném uplynutí lhůty stanovené k jeho zaplacení.
5. K odvolání druhého žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl, že žalobce a druhý žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
7. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
8. Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
10. Tomuto požadavku přitom dovolatel, neuváděje v podaném dovolání ohledně předpokladů jeho přípustnosti ničeho, zjevně nedostál.
11. Jen pro úplnost (a bez jakéhokoliv vlivu na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud podotýká, že otázkou, kdy je možné považovat poplatkovou povinnost účastníka řízení za splněnou, se Nejvyšší soud i Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval. Z ustálené judikatury přitom plyne, že poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu (který může být uskutečněn bankovním převodem nebo prostřednictvím poštovní poukázky) je splněna dnem připsání platby na účet soudu, kdy je postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil. Pochybení nebo technická chyba při bezhotovostním převodu uskutečňovaném bankou nebo provozovatelem poštovních služeb, v jejichž důsledku nebyla předepsaná částka nejpozději v poslední den lhůty, stanovené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání, připsaná na účet soudu, jde na vrub poplatníka.
12. K tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné pod číslem 76/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 29 Cdo 403/2021, v judikatuře Ústavního soudu pak např. důvody nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, uveřejněného pod číslem 193/2021 Sb. K dalším otázkám, souvisejícím s problematikou (ne)uhrazení soudního poplatku srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2023, sen. zn. 29 ICdo 84/2023, a ze dne 28. 2. 2022, sen. zn. 29 NSČR 68/2020 (včetně judikatury tam dále citované).
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobci účelně vynaložené náklady řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření žalobce k dovolání ze dne 14. 10. 2024), která podle ustanovení § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty ve výši 1.018.291,11 Kč) 12.380 Kč. Dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím ve věci samé, takže dle § 11 odst. 2 písm. c/, odst. 3 advokátního tarifu odpovídá polovině mimosmluvní odměny částka 6.190 Kč (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 ICdo 19/2012, uveřejněného pod číslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). S připočtením paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 1.362,90 Kč, celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 7.852,90 Kč.
14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 28. 11. 2024
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu