29 Cdo 3411/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
žalobkyně O. s. Ž., s. r. o. v likvidaci, zastoupené Mgr. T.F., advokátem,
proti žalovanému JUDr. M. Š., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce
Ž. S. A.Ú. D. o vyloučení obchodního podílu ze soupisu majetku konkursní
podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 133/2005, o
dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. dubna
2007, č. j. 13 Cmo 345/2006-75, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 4.800,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám
jejího zástupce.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. června 2006, č. j. 58 Cm 133/2005-57,
zamítl žalobu „na vyloučení obchodního podílu v obchodní společnosti Ž., s. r.
o., v likvidaci, na který připadá vklad ve výši 40,000.000,- Kč, tedy vklad 100
% kapitálu Ž., s. r. o., v likvidaci ze soupisu konkursní podstaty úpadce Ž. s.
a.ú. d.“.
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1. Ž. S. A.Ú. D. (dále jen „družstvo“, popř. „úpadce“) je jediným
společníkem O. s. Ž., s. r. o. v likvidaci (dále jen „žalobkyně“);
2. na majetek družstva byl usnesením Krajského obchodního soudu v Praze
ze dne 2. června 2000, č. j. 98 K 18/200-10, prohlášen konkurs a správcem
konkursní podstaty byl ustaven žalovaný;
3. jednatelem žalobkyně je MUDr. R. F. a likvidátorem Mgr. P. H.;
4. žalovaný sepsal obchodní podíl družstva ve společnosti žalobkyně
(dále jen „sporný obchodní podíl“) do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce;
5. žalobkyně podala žalobu o vyloučení sporného obchodního podílu ze
soupisu konkursní podstaty úpadce, aniž k tomu byla soudem vyzvána.
Maje za splněné zbývající předpoklady, za nichž lze vyhovět žalobě o vyloučení
věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu majetku konkursní podstaty
(viz důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 27/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek), zabýval se soud prvního stupně tím, zda žalobkyni
svědčí právo, které vylučovalo zařazení sporného obchodního podílu do soupisu
majetku konkursní podstaty úpadce.
Cituje ustanovení § 113 odst. 5 a 6, § 132 odst. 1 a § 148 odst. 2 obchodního
zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „obch. zák.“),
uzavřel, že na společnost s jediným společníkem nebylo možno aplikovat
ustanovení § 148 odst. 2 obch. zák. (to určovalo, že prohlášení konkursu na
majetek společníka nebo zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek
jeho majetku má stejné účinky jako zrušení jeho účasti ve společnosti soudem),
neboť by nastal protiprávní stav, kdy by ve skutečnosti nemohl s obchodním
podílem nikdo nakládat ani přijímat jiná opatření podle ustanovení § 113 odst.
6 obch. zák., když společnost sama o sobě, tj. bez valné hromady k tomu
oprávněna nebyla.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. dubna 2007, č. j.
13 Cmo 345/2006-75, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé změnil
tak, že sporný obchodní podíl ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce
vyloučil.
Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - uzavřel, že „právní úprava
§ 148 odst. 2 obch. zák.“ ve spojení s ustanoveními § 113 odst. 5 a 6, § 150
odst. 1 obch. zák. „umožňovala situaci řešit v tom směru, že v případě
neexistence valné hromady (i ve společnosti, jejíž funkci plní jediný
společník, jehož účast byla podle § 148 odst. 2 obch. zák. zrušena), jež by
rozhodla o dalším osudu uvolněného podílu, mohlo být postupováno podle § 113
odst. 6 obch. zák., když soud může i bez návrhu společnost zrušit a nařídit
její likvidaci, nebude-li s obchodním podílem naloženo způsobem tímto
ustanovením předpokládaným (snížení základního jmění společnosti nebo převzetí
obchodního podílu ostatními společníky), přičemž fakticky uvolněný obchodní
podíl přechází na společnost a stává se předmětem likvidace“. „Důsledkem
takového postupu pak je skutečnost, že společníkovi, jehož účast byla zrušena
(§ 148 odst. 2 obch. zák.), přísluší toliko právo na vypořádací podíl (§ 150
odst. 1 obch. zák.), a proto je žalovaný oprávněn se domáhat pouze tohoto
nároku, nikoli nakládat s obchodním podílem ve společnosti žalobkyně na základě
oprávnění daných mu novelizovaným zněním § 148 odst. 3 obch. zák. účinným od 1.
ledna 2001 (podle něho, jde-li o společnost s jedním společníkem, nemá
prohlášení konkursu na jeho majetek účinky uvedené v odstavci 2 tohoto
ustanovení)“. „Žalovaný má tedy právo, aby mu byl vyplacen vypořádací podíl po
provedené likvidaci (§ 150 odst. 1 obch. zák.)“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.
s. ř., tj. namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyni
nesvědčí právo, které by vylučovalo zařazení sporného obchodního podílu do
soupisu majetku konkursní podstaty úpadce a nesprávným shledává právní
posouzení věci odvolacím soudem i v rovině jeho vlastní argumentace.
V této souvislosti zdůrazňuje, že nerozhodla-li by valná hromada žalobkyně o
převodu sporného obchodního podílu, ani o snížení základního jmění o vklad
společníku (družstva), popř. o tom, že ostatní společníci převezmou jeho podíl
v poměru svých obchodních podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu,
„rozhodne soud o jejím zrušením s likvidací“. Jelikož společnost byla zrušena s
likvidací - pokračuje dovolatel - již před prohlášením konkursu na majetek
družstva, nemohl mu (družstvu) vzniknout „nárok“ na vypořádací podíl, nýbrž jen
nárok na podíl na likvidačním zůstatku. Přešel-li by obchodní podíl družstva na
žalobkyni, „té z tohoto obchodního podílu vyplývá pouze povinnost vyplatit
společníku podíl na likvidačním zůstatku, avšak nenáleží jí jakékoli právo s
obchodním podílem nakládat, popřípadě vykonávat ostatní práva s ním spojená.
Správci konkursní podstaty naopak svědčí podíl, v tomto případě 100 %, na
likvidačním zůstatku“.
Z výše uvedené argumentace vyplývá, že na společnosti s jediným společníkem
nebylo možné bez následných nejasností a protiprávních situací tehdejší znění §
148 odst. 1 obch. zák. aplikovat.
Konečně dovolatel namítá, že se soudy nižších stupňů nezabývaly otázkou, proč
se žalobkyně vyloučení sporného obchodního podílu z konkursní podstaty domáhá,
resp. „jaký výsledek a co touto žalobou sleduje“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc
tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcné správné a navrhuje, aby
Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolání žalovaného je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není
však důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 113 obch. zák. obchodní podíl (§ 114) vyloučeného společníka
může společnost převést na jiného společníka nebo třetí osobu. O převodu
rozhoduje valná hromada (odstavec 5). Nedojde-li k převodu obchodního podílu
podle odstavce 5, rozhodne valná hromada do šesti měsíců ode dne, kdy k
vyloučení společníka došlo, buď o snížení základního jmění o vklad vyloučeného
společníka, nebo o tom, že ostatní společníci převezmou jeho vklad v poměru
svých obchodních podílů, jinak ji může soud i bez návrhu zrušit a nařídit její
likvidaci (odstavec 6).
Podle ustanovení § 148 obch. zák. společník nemůže ze společnosti vystoupit,
může však navrhnout, aby soud zrušil jeho účast ve společnosti, nelze-li na něm
spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Ustanovení § 113 odst. 5 a 6
platí obdobně (odstavec 1). Prohlášení konkursu na majetek společníka nebo
zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek jeho majetku má stejné
účinky jako zrušení jeho účasti ve společnosti soudem (odstavec 2).
Výkladem ustanovení § 148 obch. zák. (ve znění účinném do 31. prosince 2000) se
Nejvyšší soud - v obecné rovině - zabýval v rozhodnutích ze dne 25. února 2000,
sp. zn. 21 Cdo 1573/99 a ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. 29 Odo 969/2006. Přitom
formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož vyplývá-li z ustanovení § 148 odst. 2
obch. zák., že prohlášením konkursu zaniká účast společníka ve společnosti a
vzniká mu právo na vypořádací podíl, pak sice obchodní podíl do konkursní
podstaty spadá, avšak v podobě vypořádacího podílu jako ryze majetkového práva.
Od uvedeného závěru pak Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit ani v poměrech
projednávané věci, tj. v případě, kdy je prohlášen konkurs na majetek jediného
společníka společnosti s ručením omezeným.
Na tomto závěru není způsobilá - z pohledu existence práva žalobkyně, které
vylučovalo zařazení sporného obchodního podílu do soupisu majetku konkursní
podstaty úpadce - nic změnit ani skutečnost, že před prohlášením konkursu (viz
tvrzení dovolatele) byla žalobkyně zrušena s likvidací (§ 68 odst. 2 a § 70 a
násl. obch. zák.). Vzniklo-li totiž v době, kdy je společnost v likvidaci,
společníku právo na vypořádací podíl, musí být v rámci likvidace vypořádána i
pohledávka z titulu vypořádacího podílu.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost
právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo Nejvyšší soud -
při absenci jiných vad, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dovolání zamítl (§ 243b odst. 2
část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo zamítnuto
a žalovanému vznikla povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady
dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z odměny za zastupování advokátem
za řízení v jednom stupni, jež podle ustanovení § 3 odst. 1, § 10 odst. 3 a §
18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 4.500,- Kč a z náhrady hotových výdajů
podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč za
jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), tj. celkem činí 4.800,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. června 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu