29 Cdo 3415/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobců a) Mgr. Martina Koláře, advokáta, se sídlem v Děčíně, Na Vinici 1227/32, PSČ 405 02, jako insolvenčního správce dlužníka P. Ch. a b) Mgr. Narcise Tomáška, advokáta, se sídlem v Děčíně, U Starého Mostu 111/4, PSČ 405 02, jako insolvenčního správce dlužnice E. Ch., obou zastoupených Mgr. Alešem Podrábským, advokátem, se sídlem v Děčíně, U Starého Mostu 111/4, PSČ 405 02, proti žalované K. V., zastoupené JUDr. Františkem Gahlerem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1112/27, PSČ 400 01, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 Cm 3/2009, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka P. Ch., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 45 INS 629/2008 a v insolvenční věci dlužnice E. Ch., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 45 INS 680/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2014, č. j. 10 Cmo 103/2010-256, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám společným a nerozdílným částku 5.260,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
neúčinný (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů.
Odvolací se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že dlužníci ve smyslu ustanovení § 240 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), poskytli bezúplatně (darovali) žalované (dceři dlužnice) částku 1.444.775,- Kč, v době, kdy byli v úpadku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že odvolací soud učinil nesprávný právní závěr o neúčinnosti právního úkonu dlužníků, když vyšel z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Žalobci považují dovolání za vadné, jelikož neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 237 o.
s. ř., zejména v něm není vymezen důvod přípustnosti dovolání. Dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25.
září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 a ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobcům vzniklo vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 1. dubna 2015) určené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Řízení o odpůrčí žalobě je incidenčním sporem, který je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000,- Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5.
advokátního tarifu) mimosmluvní odměna za společný úkon při zastupování dvou osob (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu) ve výši 2.480,- Kč za každou zastupovanou osobu. Společně s paušální částkou náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) činí částka, k jejíž úhradě žalobcům (k rukám společným a nerozdílným) Nejvyšší soud dovolatelku zavázal, celkem 5.260,- Kč. K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15.
května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 30. září 2015 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu