29 Cdo 3539/2021-3462
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v konkursní věci
úpadce Č. S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského
soudu v Brně pod sp. zn. 45 K 79/99, o částečném rozvrhu, o dovolání konkursní
věřitelky M. L., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lucií Zapletalovou,
advokátkou, se sídlem v Brně, Údolní 388/8, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 24. července 2020, č. j. 3 Ko 2/2020-3335, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením ze dne 16. září 2019, č. j. 45 K 79/99-3160, ve znění usnesení ze
dne 14. listopadu 2019, č. j. 45 K 79/99-3204, a ze dne 19. listopadu 2019, č.
j. 45 K 79/99-3218, Krajský soud v Brně (dále jen „konkursní soud“) povolil
částečný rozvrh výtěžku zpeněžení majetku konkursní podstaty úpadce (Č. S.)
jeho věřitelům tak, že:
[1] Každá zjištěná pohledávka druhé třídy bude uspokojena poměrně do výše 65 %,
přičemž k uspokojení těchto pohledávek bude použito částky 88.535.000 Kč. Podle
tohoto poměru určil konkursní soud konkrétní částky k vyplacení celkem 31
věřitelům [včetně konkursní věřitelky č. 9 M. L. (dále též jen „M. L.“)], s
tím, že správce konkursní podstaty tyto částky vyplácet nebude, jelikož je již
vyplatil na základě pravomocného (a později zrušeného) usnesení konkursního
soudu ze dne 20. ledna 2016, č. j. 45 K 79/99-2395 (bod I. výroku).
[2] Každá dosud nezjištěná pohledávka bude v případě svého zjištění uspokojena
poměrně do výše 65 %, přičemž k uspokojení těchto pohledávek bude použito
částky 23.251.000 Kč. Podle tohoto poměru určil konkursní soud konkrétní částky
k vyplacení celkem 3 věřitelům (bod II. výroku) s tím, že tyto částky složí
správce konkursní podstaty do 20 dnů od právní moci usnesení do soudní úschovy
(bod III. výroku) a že tito 3 věřitelé sdělí správci konkursní podstaty
bankovní spojení, respektive adresu, na kterou jim má být poukázána částka
určená k uspokojení (bod IV. výroku).
2. K odvolání M. L. Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení konkursního soudu
v bodech I. a II. výroku.
3. Proti unesení konkursního soudu podala M. L. dovolání, jehož přípustnost
vymezuje na základě ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 a § 238 odst. 1
písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do
31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí má po
právní stránce zásadní právní význam v řešení tří dovoláním označených právních
otázek. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a
požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
4. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno
usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé ve věci
konkursu a vyrovnání (§ 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), může být přípustné (v
intencích § 238a odst. 2 o. s. ř.) jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/
a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit
přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k
závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění)
nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
5. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem.
6. Ve vztahu k pravidlům, jimiž se řídí vydání usnesení o částečném rozvrhu, je
napadené usnesení v souladu se závěry, jež na dané téma formuloval Nejvyšší
soud ve zrušujícím usnesení v této věci (usnesení ze dne 21. prosince 2017, č.
j. 29 Cdo 5553/2017-2976).
7. Co do identifikace konkursních věřitelů, jichž se částečný rozvrh týká (ve
vazbě na procesní nástupnictví u některých z nich) je napadené rozhodnutí
souladné se závěry formulovanými na téma procesního nástupnictví v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněném pod
číslem 37/2004 Sb. rozh. obč.
8. Důvod připustit dovolání k prověření závěru, podle kterého částky určené k
vyplacení věřitelům zjištěných pohledávek vypláceny nebudou, neboť se tak stalo
již na základě posléze zrušeného pravomocného usnesení o částečném rozvrhu ze
dne 20. ledna 2016, Nejvyšší soud nemá proto, že úsudek, podle kterého
konkursní věřitel, jenž částku na něj připadající obdržel předem, ji nemůže
dostat ještě jednou, je úsudkem triviálním.
9. Nejvyšší soud tudíž dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení
s § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
10. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31.
prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod
číslem 16/2009 Sb. rozh. obč.
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. prosince 2021
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu