29 Cdo 3577/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci
navrhovatele Ing. J. K., CSc., zastoupeného Mgr. Radkem Bláhou, advokátem, se
sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00, za účasti Sokolovské uhelné,
právního nástupce, a. s., se sídlem v Sokolově, Staré náměstí 69, PSČ 356 01,
identifikační číslo osoby 26348349, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem
se sídlem v Praze 1, Karoliny Světlé 301/8, PSČ 110 00, o jmenování znalce pro
přezkum zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, vedené u Krajského soudu v
Plzni pod sp. zn. 46 Nc 176/2007, o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 29. února 2012, č. j. 14 Cm 458/2010-322, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. února 2012, č. j. 14 Cmo
458/2010-322, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. února 2010, č. j.
46 Nc 176/2007-244, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele
potvrdil usnesení ze dne 25. února 2010, č. j. 46 Nc 176/2007-244, kterým
Krajský soud v Plzni zamítl návrh na jmenování znalce pro přezkum zprávy o
vztazích mezi ovládající osobou a Sokolovskou uhelnou, právním nástupcem, a. s.
(dále též jen „společnost“), resp. o vztazích mezi společností a ostatními
osobami ovládanými stejnou ovládající osobou, za rok 2006 (dále jen „zpráva o
vztazích“).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Společnost vydala 20 kusů kmenových akcií na jméno o jmenovité hodnotě
100.000,- Kč a její základní kapitál tak činí 2.000.000,- Kč.
2) Ing. F. Š. byl v daném období akcionářem společnosti s 8 kmenovými akciemi o
jmenovité hodnotě 100.000,- Kč a současně též předsedou představenstva
společnosti.
3) Ing. J. R., MBA, byl v daném období akcionářem společnosti s 6 kmenovými
akciemi o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč a současně též místopředsedou
představenstva společnosti.
4) Společnost neměla uzavřenu žádnou ovládací smlouvu.
5) Zpráva o vztazích, zpracovaná představenstvem společnosti, identifikuje jako
jedinou ovládající osobu společnosti Ing. F. Š.
6) Akcionáři Ing. F. Š. a Ing. J. R., MBA, hlasovali ve věcech odvolání a volby
členů představenstva a dozorčí rady na valných hromadách konaných ve dnech 30.
března 2006, 7. června 2006 a 6. června 2007 shodně. Na valné hromadě konané
dne 20. března 2007 hlasovali tito akcionáři o návrzích navrhovatele buď
shodně, nebo tak, že jeden z nich hlasoval proti návrhům a druhý z nich se
hlasování zdržel.
Podle navrhovatele závažný důvod pro znalecký přezkum zprávy o vztazích tkví v
tom, že v ní není uveden Ing. J. R., MBA, který byl dle mínění navrhovatele –
vedle Ing. F. Š. – druhou ovládající osobou společnosti; z tohoto důvodu je
tedy zpráva o vztazích neúplná a nesplňuje zákonné náležitosti. Že Ing. F. Š. a
Ing. J. R., MBA, byli osobami jednajícími ve shodě, dle navrhovatele vyplývá
jednak z jejich „manažerského vztahu“, tedy jejich funkcí předsedy a
místopředsedy představenstva společnosti, a jednak ze souhlasného hlasování
těchto akcionářů o všech podstatných otázkách společnosti.
K tomu soud prvního stupně uvedl, že neshledal závažné důvody pro jmenování
znalce pro přezkoumání zprávy o vztazích, neboť Ing. F. Š. a Ing. J. R., MBA,
hlasovali v některých situacích rozdílně a navíc v případě, kdy se jedná o
společnost „vykazující tři akcionáře s podílem akcií 4 – 3 – 3 pak nelze
prokazovat za důkaz o jednání ve shodě, že v některých případech titíž
akcionáři hlasovali společně“.
Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně,
přitakal též jeho právnímu posouzení věci a dále dovodil, že oba výše jmenovaní
akcionáři jen proto, že vykonávají funkci člena představenstva společnosti,
nejsou osobami jednajícími ve shodě a nejsou jimi ani proto, že v některých
případech hlasovali jako akcionáři společnosti stejně, „neboť v jiných
případech hlasovali rozdílně.“
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci [uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud
usnesení odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel v rovině právní soudům nižších stupňů vytýká, že neposuzovaly
existenci závažných důvodů pro přezkum zprávy o vztazích, resp. že kladly k
jeho tíži, že neprokázal existenci konkrétních vad zprávy o vztazích, což však
není předmětem řízení o jmenování znalce.
Dále poukazuje na nesprávné právní posouzení věci co do výkladu § 66b odst. 2
písm. a) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“),
když má za to, že osobami jednajícími ve shodě ve smyslu domněnky založené
tímto ustanovením jsou ve vztahu k právnické osobě též členové jejího
statutárního orgánu.
A konečně dovolatel uvádí, že jednání ve shodě lze dle jeho názoru dovodit již
jen z toho, že akcionáři hlasují ve všech zásadních záležitostech shodně,
přitom podotýká, že rozdílnost hlasování je v daném případě pouze zdánlivá,
neboť zdržet se hlasování má za daných okolností stejný důsledek jako hlasovat
proti návrhu.
Vady řízení spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud neprovedl i jiné (blíže
nespecifikované) důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly
účastníky navrhovány, a že odůvodnění usnesení odvolacího soudu je
nedostatečné, pročež je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Dále namítá, že
odvolací soud se nikterak nevypořádal s tvrzením navrhovatele, podle něhož je
Ing. F. Š. ovládající osobou řady dalších společností, kteréžto údaje ve zprávě
o vztazích rovněž absentují; odvolací soud tak neúplně a tudíž nesprávně
zjistil skutkový stav věci.
Sokolovská uhelná, právní nástupce, a. s., se ve vyjádření k dovolání
ztotožnila se závěry odvolacího soudu, včetně závěrů o tom, že oba výše
jmenovaní akcionáři nejsou jen z titulu výkonu funkcí členů představenstva
společnosti osobami jednajícími ve shodě a nejsou jimi ani z důvodu, že jako
akcionáři společnosti hlasovali v některých případech stejně.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro řešení otázky
výkladu § 66b odst. 1 obch. zák.
S ohledem na skutečnost, že je navrhováno jmenování znalce k přezkoumání zprávy
o vztazích za rok 2006, je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění
obchodního zákoníku účinné v roce 2006, tedy naposledy ve znění zákona č.
308/2006 Sb.
Otázku, zda pro jmenování znalce ve smyslu § 182 odst. 3 obch. zák. postačuje
prokázat existenci důvodných pochybností o správnosti či pravdivosti zprávy o
vztazích, či zda musí být prokázány konkrétní vady zprávy o vztazích, posoudil
již soud prvního stupně (s jehož právním posouzením se odvolací soud ztotožnil)
v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Ve shodě se závěry usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 3887/2008, uveřejněného v
časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2010, pod číslem 113 (které je
veřejnosti dále dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu
vydaná po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu), soudy obou
stupňů vyšly z toho, že pro jmenování znalce ve smyslu § 182 odst. 3 obch. zák.
postačuje již existence vážných a opodstatněných pochybností o správnosti
stěžejních údajů obsažených ve zprávě o vztazích. Nejvyšší soud tedy v tomto
směru nezjistil žádné pochybení.
Správný je též názor odvolacího soudu, podle něhož vyvratitelnou domněnku
obsaženou v § 66b odst. 2 písm. a) obch. zák. nelze vztáhnout na jednání členů
statutárního orgánu ve vztahu ke „své vlastní“ společnosti (rozuměj:
společnosti, členy jejíhož orgánu jsou). Právnická osoba, jíž svědčí
vyvratitelná domněnka jednání ve shodě podle citovaného ustanovení, nemůže být
současně cílovou společností, vůči níž má jednání ve shodě směřovat (k tomu viz
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 2751/2012).
Dovolání je přesto důvodné.
Podle § 66b odst. 1 obch. zák. je jednáním ve shodě jednání dvou nebo více osob
uskutečněné ve vzájemném srozumění s cílem nabýt nebo postoupit nebo vykonávat
hlasovací práva v určité osobě nebo disponovat jimi za účelem prosazování
společného vlivu na řízení nebo provozování podniku této osoby anebo volby
statutárního orgánu nebo většiny jeho členů anebo většiny členů dozorčího
orgánu této osoby nebo jiného ovlivnění chování určité osoby.
Aby bylo možno určité osoby považovat za jednající ve shodě ve smyslu §66b
odst. 1 obch. zák., musí tyto osoby jednat ve vzájemném (vědomém) srozumění,
které musí směřovat k nabytí, postoupení, výkonu či jiné dispozici s
hlasovacími právy v určité osobě a k tomuto cíli musí být směřováno proto, aby
osoby takto jednající ovlivnily chování této osoby. Teprve tehdy, jsou-li
splněna všechna uvedená kritéria, lze dotčené osoby považovat za jednající ve
shodě (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo
3619/2009, uveřejněný pod číslem 106/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Jednáním ve shodě není jednorázové uplatnění vlivu ve společnosti (např. shodné
hlasování na jedné valné hromadě). Pojmovým znakem jednání ve shodě je jeho
relativní dlouhodobost a soustavnost.
Mezi osobami jednajícími ve shodě pak musí existovat vzájemné srozumění, jež
však nemusí být vyjádřeno v písemné ani ústní formě, a zobrazí se pouze ve
faktickém souladném chování těchto osob. Zpravidla bude v tomto směru uzavřena
alespoň ústní dohoda; na její existenci lze usuzovat především z jednotlivých
kroků, kterými osoby jednající ve shodě budou směřovat k naplnění obsahu takové
dohody a které nelze vysvětlit jinými příčinami, než právě jejich vzájemným
srozuměním (srov. Pelikánová I., Komentář k obchodnímu zákoníku. 2 díl, 3.
vydání, Praha: Aspi Publishing, 2004, str. 213).
Jednání ve vzájemném srozumění v podobě vědomé koordinace výkonu hlasovacích
práv může indikovat i setrvalé souhlasné hlasování akcionářů. Přesto jej
obvykle nebude možné považovat za dostatečné kritérium, na jehož základě bude
moci soud bez dalšího (vždy) uzavřít, že osoby souhlasně hlasující jednaly ve
shodě. Obdobně není možné jen na základě rozdílného hlasování akcionářů tvrdit,
že ve shodě nejednali.
V poměrech projednávané věci však odvolací soud nesprávně posoudil, zda Ing. F.
Š. a Ing. J. R., MBA, hlasovali shodně. Zda hlasování v kontextu přezkumu
otázky jednání ve shodě bylo, či nebylo souhlasné, totiž nelze posuzovat pouze
formálně, jak to učinil odvolací soud. Nezbytné je vyjít z funkčního pojetí
hlasování coby projevu vůle akcionáře, tedy z toho, zda výkon hlasovacích práv
směřoval k dosažení výsledku, k němuž v důsledku jednání ve shodě dojít mělo.
Pokud se tedy jeden z akcionářů zdrží hlasování, když druhý z nich hlasuje
proti návrhu, není možné automaticky konstatovat, že akcionáři hlasovali
rozdílně, neboť vůle obou z nich mohou směřovat k totožnému cíli (nepřijetí
návrhu).
Odvolací soud rovněž nepostupoval správně, když bez dalšího uzavřel, že „v
řízení nebylo prokázáno tvrzení navrhovatele, že F. Š. ovládá dalších dvanáct
společností“ (k jehož prokázání navrhovatel označil důkazy), aniž by při
dokazování postupoval podle pravidla obsaženého v ustanovení § 120 odst. 2 o.
s. ř. in fine (ve znění účinném do 31. prosince 2013), jímž se řízení v
projednávané věci, které je tzv. řízením nesporným, řídí.
Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky výkladu § 66b odst. 1 obch.
zák., na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné a řízení trpí i výše
zmíněnou vadou, Nejvyšší soud, aniž se zabýval ostatními vytýkanými vadami
řízení, rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i
rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 části věty za středníkem a
odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§
243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V další fázi řízení při posuzování otázky jednání ve shodě odvolací soud
nepřehlédne ani to, že v důsledku svého hlasování na valných hromadách se Ing.
F. Š. a Ing. J. R., MBA, stali předsedou a místopředsedou představenstva
společnosti.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud, jakož i pro soud prvního
stupně závazný (§ 243d odst. 1 věta prvá o. s. ř. a § 226 odst. 1 o. s. ř.). V
novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení,
včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7 článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu