29 Cdo 3646/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc.
JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní
věci navrhovatele M. O., zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem, se
sídlem v Brně, Údolní 5, PSČ 602 00, o návrhu na zápis změn společnosti SKYLUX
A.G. CZ s. r. o., se sídlem v Brně, Botanická 606/24, PSČ 602 00, identifikační
číslo osoby 26240530, do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v
Ostravě pod sp. zn. C 31842, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 11. května 2010, č. j. 5 Cmo 117/2010-149, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, opíraje
jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje nesprávné právní
posouzení věci odvolacím soudem (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a požaduje
zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s.
ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné
jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod
písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/,
tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody
včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s.
ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam, Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému
mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací námitky jsou polemikou s názorem odvolacího soudu, podle něhož k tomu,
aby se obnovila účast povinného ve společnosti s ručením omezeným, jež zanikla
podle ustanovení § 148 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku
(dále jen „obch. zák.“), nestačí pouhé zaplacení vymáhané pohledávky povinným,
jak dovozuje dovolatel, ale je nezbytné, aby exekuce byla pravomocně zastavena.
Nejvyšší soud ovšem již v usnesení uveřejněném pod číslem 64/2009 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož není-
li exekuce zastavena podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů
(dále jen „exekuční řád“), a § 268 odst. 1 písm. g/ o. s. ř., účast povinného
ve společnosti s ručením omezeným, jež zanikla podle § 148 odst. 2 obch. zák.,
se pouhým zaplacením vymáhané pohledávky povinným neobnoví. K tomuto závěru se
pak přihlásil i v usnesení ze dne 20. srpna 2008, č. j. 29 Cdo 1867/2008, jež
je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu je s uvedeným judikatorním závěrem plně v souladu.
V R 64/2009 se přitom Nejvyšší soud vypořádal i s námitkou, uplatňovanou nyní
dovolatelem, podle níž úplným zaplacením dlužné částky končí podle § 51 písm.
c/ exekučního řádu exekuce vedená na jeho majetek a exekuční soud v takovém
případě již „zastavovací usnesení“ nevydává, takže dovolatel nebude schopen
nikdy dosáhnout obnovení „svého zápisu v obchodním rejstříku“. Vysvětlil totiž,
že v důsledku dobrovolného zaplacení vymáhané pohledávky společníkem (povinným)
po nařízení exekuce vymáhané právo zaniká (ledaže exekuce již byla provedena).
Tím je založen zákonný důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst.
1 písm. g/ o. s. ř. Návrh na zastavení exekuce může podat i sám povinný (srov.
i § 55 exekučního řádu).
Lze dodat, že na výše uvedených závěrech ničeho nezměnila ani novelizace
exekučního řádu provedená zákonem č. 347/2007 Sb., která (s účinností od 1.
ledna 2008) výslovně umožňuje soudnímu exekutorovi exekuční příkaz zrušit
(srov. § 47 odst. 1 exekučního řádu). Rozhodnutí, kterým soudní exekutor vydaný
exekuční příkaz zruší, nemůže být podkladem pro obnovení účasti povinného ve
společnosti, neboť zákon s ním tento následek (nadále) nespojuje (srov. dikci
ustanovení § 148 odst. 4 obch. zák. „účast společníka se obnovuje ... v
případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením podílu
společníka ve společnosti nebo pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního
právního předpisu.“).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo
odmítnuto a společnosti podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července
2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. dubna 2011
doc. JUDr. Ivana
Štenglová
předsedkyně senátu