29 Cdo 368/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní
věci žalobkyně obce Brodek u Přerova, identifikační číslo 00 30 10 78,
zastoupené JUDr. Jiřím Taláškem, advokátem, se sídlem v Chropyni, Ječmínkova
494, PSČ 768 11, proti žalovaným 1) Ing. L. N., a 2) Y. N., oběma
zastoupeným Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Palladium,
Na Poříčí 1079/3a, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu,
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 Cm 19/2006, o dovolání
žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2008, č.
j. 7 Cmo 466/2007-97, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2008, č. j. 7 Cmo
466/2007-97, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. září 2007, č. j. 27 Cm 19/2006-69,
ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 10. října 2005, č. j. 27
Sm 252/2005-14, jímž uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili
žalobkyni částku 154.265,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2005 do zaplacení,
směnečnou odměnu 514,- Kč a náklady řízení.
Soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení § 175 občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) a na ustanovení čl. I § 46 odst. 2 a § 69 zákona č.
191/1950 Sb. – shledal námitky žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu
nedůvodnými.
Přitom uzavřel, že „ohledně rozporu číslicí napsané směnečné sumy a směnečné
sumy rozepsané slovy“ žalovaní neprokázali, že slovo „tisíc“ bylo na
předmětnou směnku dopsáno následně až poté, co žalovaní směnku jako výstavci a
akceptanti podepsali. Námitku poukazující na souvislost směnky s kupní smlouvou
a skutečnost, že žalovaní u žalobkyně uplatnili „nárok na slevu“, shledal
neodůvodněnou, když z ní nebylo patrno, „jakou výši slevy požadovali“. Výhradu,
podle níž směnka nebyla žalovaným předložena k placení, vyhodnotil jako
neopodstatněnou již proto, že šlo o směnku opatřenou doložkou „bez protestu“,
přičemž žalovaní neprokázali, že směnka nebyla předložena k placení; přitom
uplatnění práva na zaplacení směnky vůči přímým dlužníkům nebrání ani prokázané
nepředložení směnky k placení. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných
rozsudkem ze dne 18. března 2008, č. j. 7 Cmo 466/2007-97, rozsudek soudu
prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně nedůvodnosti
námitek žalovaných, jde-li o „nepředložení“ směnky k placení a nedostatečné
odůvodnění kauzální námitky.
S poukazem na kupní smlouvu a v ní obsaženou dohodu o vystavení směnky dále
zdůraznil, že žalovaní vyslovili souhlas se směnečnou dohodou, podle níž měla
být splátka kupní ceny ve výši 154.265,- Kč zajištěna směnkou a obranu
žalovaných založenou na tvrzení, že do směnky bylo neoprávněně zasaženo, když u
slovního vyjádření směnečné sumy bylo bez jejich vědomí dopsáno slovo „tisíc“,
shledal „právně irelevantní“, neboť „žalovaní ve snaze vyhnout se povinnosti
platit, zpochybnili skutečnost, s níž však již dříve, bez jakýchkoliv výhrad,
vyjádřili svůj souhlas“.
Dále odvolací soud uvedl, že vzhledem k zásadě neúplné apelace mohly být důkazy
před odvolacím soudem účinně uplatněny jen výjimečně za podmínek stanovených v
§ 205a odst. 1 o. s. ř.; proto nepřihlédl k podání „bývalého starosty obce
R.K.“. Současně poukázal na vyjádření žalovaných u jednání před soudem prvního
stupně dne 4. září 2007, v jehož rámci tito po poučení podle ustanovení § 119a
o. s. ř. výslovně prohlásili, že žádný další důkazní návrh nemají a
konstatoval, že „předmětné podání“ bylo soudu prvního stupně doručeno až poté,
kdy byl dne 13. září 2007 vyhlášen rozsudek.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodu na
ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Přes výše uvedené – posuzováno podle obsahu – především namítají, že soudy
nižších stupňů dospěly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým
zjištěním, když nesprávně vyhodnotily provedené důkazy ohledně toho, zda slovo
„tisíc“ bylo na směnku dopsáno až poté, co ji podepsali.
Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spatřují
v tom, že soudy nižších stupňů nepřihlédly k faxovému podání, které zaslali
soudu prvního stupně 12. září 2007 v 10 hodin 12 minut. Přitom ve zmíněném
podání bylo obsaženo i vyjádření bývalého starosty obce Brodku u Přerova. Výše
uvedený důkaz tak byl soudu prvního stupně nepochybně doručen před vyhlášením
rozhodnutí ve věci samé a pominutím tohoto důkazu bylo žalovaným upřeno právo
na spravedlivý proces.
Nesprávnost právního posouzení věci soudy nižších stupňů dovolatelé spatřují v
nesprávném výkladu ustanovení čl. I. § 69 směnečného zákona, majíce za to, že
„směnka byla změněna až po jejím podpisu směnečnými dlužníky“.
Konečně dovolatelé shledávají nesprávným závěr odvolacího soudu, podle něhož
jejich námitka, poukazující na souvislost směnky s kupní smlouvou, není
dostatečně odůvodněna a vyjadřují přesvědčení, že se soudy měly (věcně) zabývat
i výhradou, zda „nárok zajištěný směnkou trvá“.
Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je
zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým
dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto
důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s.
ř.), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené
rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti
skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst.
3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže
tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení
důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov.
shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Jakkoli dovolatelé přiřazují v dovolání uplatněné námitky jen k dovolacím
důvodům podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., z jejich obsahu je
nepochybné, že – jde-li o řešení otázky, v jaké podobě směnku podepsali –
polemizují se skutkovými zjištěními, na kterých soudy nižších stupňů (následně)
vybudovaly své právní posouzení věci. Nepřípustně tak uplatňují dovolací důvod
podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jež může být
přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., k dispozici
nemají.
Přesto Nejvyšší soud shledává dovolání žalovaných přípustným podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., spatřuje zásadní právní význam rozhodnutí
odvolacího soudu v řešení otázky, zda provedení žalovanými navrhovaného důkazu
skutečně odporovalo ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř.
Byť odvolací soud v tomto směru založil své rozhodnutí na zjištění, podle něhož
zmíněný důkazní návrh byl doručen soudu prvního stupně až poté, kdy tento dne
13. září 2007 vyhlásil rozhodnutí, z obsahu spisu je zřejmé, že již v
dopoledních hodinách dne 12. září 2007 bylo žalovanými soudu prvního stupně
odesláno faxové podání obsahující v příloze „svědectví bývalého pana starosty“
obce Brodku u Přerova (srov. nežurnalizované faxové podání datované 12. září
2007), jehož originál se včetně dopisu žalovaných nachází na č. l. 65 a 66.
V situaci, kdy není pochyb o tom, že podání žalovaných obsahující návrh na
doplnění dokazování, není podáním obsahujícím návrh ve věci samé (§ 42 odst. 3
o. s. ř.), bylo povinností soudů nižších stupňů se tímto návrhem na doplnění
dokazování zabývat, a to bez ohledu na to, zda a kdy byl originál tohoto
podání, případně písemné podání stejného obsahu soudu prvního stupně doručeno.
Skutečnost, že u jednání dne 4. září 2007, které bylo odročeno za účelem
vyhlášení rozhodnutí, žalovaní výslovně uvedli, že nemají další návrhy na
doplnění dokazování, přitom nemá na právo (a povinnost) žalovaných označit
důkazy dříve, než soud vyhlásí rozhodnutí ve věci (§ 119a o. s. ř.), vliv.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož šlo o důkaz uplatněný v rozporu s
ustanovením § 205a odst. 1 o. s. ř., je tak přinejmenším předčasný a rozhodnutí
odvolacího soudu již z tohoto důvodu neobstojí; proto je Nejvyšší soud podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem a odst. 3 věty první o. s.
ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.V další fázi řízení
při řešení otázky, zda faxové podání žalovaných bylo soudu prvního stupně
doručeno před vyhlášením rozhodnutí ve věci samé, odvolací soud nepřehlédne, že
v obecné rovině se k otázce doručení faxových podání soudu opakovaně vyjádřil i
Ústavní soud (srov. např. rozhodnutí ze dne 6. října 1998, sp. zn. I. ÚS
460/97, ze dne 23. listopadu 2000, sp. zn. III. ÚS 329/2000 a ze dne 17. ledna
2006, sp. zn. I. ÚS 463/03). Současně neopomene přezkoumat i správnost závěru
soudu prvního stupně, podle něhož žalovaní neprokázali, že podepsali „jiný
text, než ze směnky vyplývá“.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§ 243d odst. 1 a §
226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech
řízení, včetně řízení dovolacího.
Rozhodné znění občanského soudního řádu se podává z bodu 12., části první,
článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu