29 Cdo 3710/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobce Ing. Ivana Slaniny, bytem ve Vyškově, Víta Nejedlého 35, PSČ 682 03,
jako správce konkursní podstaty úpadce KOKOŘOVSKÁ a. s., identifikační číslo
osoby 25201697, zastoupeného JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem, se sídlem
v Plzni, Slovanská třída 982/136, PSČ 326 00, proti žalovanému Podniku
živočišné výroby, a. s., se sídlem ve Strakonicích, Nebřehovická 522, PSČ 386
01, identifikační číslo osoby 46683542, zastoupenému JUDr. Pavlem Dejlem Ph.
D., LL. M, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, o
určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod
sp. zn. 2 C 28/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 15. května 2013, č. j. 5 Co 3037/2012-672, takto:
Dovolání se odmítá.
Rozsudkem ze dne 13. září 2012, č. j. 2 C 28/2006-579, Okresní soud ve
Strakonicích určil, že kupní smlouva uzavřená dne 30. listopadu 2001 mezi
pozdějším úpadcem KOKOŘOVSKÁ a. s jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím
(na jejímž základě byly na žalovaného převedeny ve výroku specifikované
nemovitosti) je vůči konkursním věřitelům neúčinná (bod I. výrok) a rozhodl o
nákladech řízení (body II. a III. výroku). K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. května 2013, č. j. 5 Co 3037/2012-672, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a
věc vrátil k dalšímu řízení. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle
§ 243b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 218
písm. c/ o. s. ř., jelikož není přípustné podle žádného z ustanovení občanského
soudního řádu (především nejde o potvrzující nebo měnící rozhodnutí odvolacího
soudu). Shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník
2008, pod číslem 11, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu
zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu. Spory z odpůrčích žalob podle § 16 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a
vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, podaných za trvání konkursu
na majetek úpadce (dlužníka) správcem konkursní podstaty nebo některým z
konkursních věřitelů, jsou spory vyvolanými konkursem (incidenčními spory);
srov. k tomu shodně stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu České republiky ze dne 13. června 2007, Opjn 8/2006, uveřejněné pod
číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Povaha sporu (to, že jde o spor vyvolaný konkursem) předurčuje i podobu
(rozhodné znění) občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud v této
věci postupuje při posouzení přípustnosti dovolání. Pro spory vyvolané
konkursem podle zákona o konkursu a vyrovnání se totiž s přihlédnutím k § 432
odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního
zákona) použijí dosavadní (k poslednímu dni účinnosti zákona o konkursu a
vyrovnání platné) právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve
znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do
31. prosince 2007). Srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září
2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek. Řečené platí bez zřetele k tomu, že rozhodnutím nadřízeného soudu (zde
usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. prosince 2005, č. j. Ncp
3334/2005-101) byl k projednání a rozhodnutí sporu vyvolaného konkursem v
prvním stupni určen (z pohledu závěrů výše citovaného stanoviska nepřiléhavě)
okresní soud (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 1940/2011, uveřejněného pod číslem 116/2012 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatel pak zjevně koncipoval dovolání (včetně vymezení podmínek jeho
přípustnosti) podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013,
tedy ve znění, jež pro danou věc neplatí. Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné
poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může,
možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002,
uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a nález
Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07 uveřejněný pod
číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. listopadu 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu